Jie Ťien-mingovo tajemné impérium: čínský investigativní tisk o předsedovi CEFC

Minulý týden jsme informovali o odchylkách v čínské a anglické verzi článku v časopise Fortune založeném na interview s předsedou CEFC (a poradcem prezidenta Zemana) Jie Ťien-mingem. Z těchto odchylek a dalších dostupných zdrojů jsme se snažili rekonstruovat různé verze jeho životopisu před založením obří firmy CEFC a původu jeho prvotního kapitálu.

Nejasnosti a hluchá místa v Jieově oficiálním životopisu vyvolaly také zájem čínských investigativních novinářů z onlinového časopisu Ťie-mien (Jiemian 界面). Jeho reportér Li Cu-kchuo (Li Zukuo 李祖阔) v něm tento týden po důkladném pátrání otiskl článek pod názvem Důležité odhalení: Historie počátků Jie Ťien-mingova tajemného impéria (重磅!叶简明神秘帝国前传).

Časopis Ťie-mien je „klíčovým digitálním projektem“ šanghajské mediální skupiny Shanghai United Media Group (SUMG), jež vznikla  v roce 2013 sloučením dvou největších šanghajských novinových koncernů kolem listů Ťie-fang ž‘-pao a Wen-chuej-pao. SUMG patří s osmi tisíci zaměstnanci a celkovým jměním odhadovaným na 30 miliard CNY (4,6 miliard USD) k největším novinovým koncernům v Číně. Ťie-mien se specializuje na finanční zpravodajství a profesionální investiční a obchodní databáze.

Nejtajemnější boháč v Číně

Ve svém článku konstatuje Li Cu-kchuo, že:

Jie Ťien-ming je nejtajemnější boháč v Číně, lidé o něm vědí žalostně málo – dokonce neznají ani jeho pravé jméno. Podle zjištění reportéra časopisu Ťie-mien se před rokem 2006 psala první slabika jeho druhého jména jiným znakem se stejnou výslovností v jiném tónu (叶建明).

V té době také Jie Ťien-ming nepodnikal v ropném průmyslu a ve finančnictví; jeho podnik prodával písty, potraviny, výrobky ze dřeva a hasicí přístroje.

Autor také hned úvodem komentuje případy stahování informací z webu:

Na internetu byly veškeré stopy po Jie Ťien-mingovi pečlivě zahlazeny; přesto se dá z nejrůznějších indicií rekonstruovat, jak a na čem zbohatl.

Podle článku založil Jie svou první společnost roku 1999 ve dvaceti dvou letech na základě reorganizace továrny na motorové písty v rodném městě Ťien-ou. V letech 2002-4 založil se svou manželkou Wu Li-čchiung (Wu Liqiong 吴丽琼) pět různých podniků pro obchodování s hygienickými potřebami, hasicími přístroji, výrobky ze dřeva a potravinami. Všechny měly sídlo v Ťien-ou v Ulici osvobození (Ťie-fang lu). V roce 2004 sloučil všechny tyto podniky do firmy Ťü-li (Juli 巨力) s ručením omezeným. Podle dobových dokumentů představoval její celkový majetek 60 milionů jüanů (asi 225 milionů korun). Autor konstatuje, že již ve svých začátcích oplýval Jie značnými prostředky; když např. v roce 2002 zakládal se svou manželkou společnost pro obchod s dřevěnými výrobky, vykázal při registraci základní kapitál ve výši 1 118 000 jüanů (asi 4 miliony korun).

Článek si klade otázku, co dělal Jie před založením svých společností pod hlavičkou Ťü-li, a konstatuje, že o jeho počátcích slyšeli jeho reportéři tři různé verze. První byla verze z čínské edice časopisu Fortune, podle níž nejdříve zbohatl na prodeji pozemků z majetku hongkongského obchodníka, který se v Jieově rodném městě Ťien-ou ocitl v blíže neurčených nesnázích.

Podle druhé verze působil jako obchodník v Hongkongu. Autor článku nicméně tvrdí, že se mu podařilo vypátrat ještě třetí verzi:

Jeho první zaměstnání nebylo podnikání, nýbrž byl obyčejným dělníkem v továrně na dřevěné výrobky. Ta továrna v Ťien-ou je již mnoho let zavřená, ale reportérovi Ťien-mien se podařilo vypátrat jejího bývalého ředitele. Ten ihned poznal Jie Ťien-minga na fotografii, ale odmítl potvrdit, zda skutečně v továrně pracoval a co pak dělal dál.

“To je záhadná osobnost. Nemohu mluvit. Kdybych mohl mluvit, řekl bych vám to.”

Dražba pokladu pašeráků (podruhé)

Článek se dále krátce věnuje postavě Čang Čchiho, Jie Ťien-mingova společníka od počátků jejich společného podnikání v Ťü-li až do roku 2014, kdy se ve zlém rozešli. Tím také skončilo propojení společnosti Ťü-li s CEFC.

Nakonec dochází text ke klíčové aukci ropné společnosti Chua Chang (Hua Hang) v roce 2006, tedy krátce poté, co „se pan Jie Ťien-ming přestěhoval z Ťien-ou do Sia-menu a změnil si jméno“. Podle Jie Ťien-mingových slov v časopise Fortune měl právě ziskem této společnosti ve veřejné aukci definitivně vstoupit do ropného průmyslu a světa velkých financí. V aukci se měla společnost Chua Chang ocitnout proto, že patřila do majetku vyhlášeného pašeráka a podvodníka Laj Čchang-singa (Lai Changxing 赖昌星), který byl pár let předtím odhalen a uprchl do Kanady (podrobnosti případu v našem předchozím článku).

Jisté je, že společnost CEFC skutečně společnost Chua Chang převzala:

Z věstníku ministerstva obchodu z května 2009, který novinář z Ťie-mien získal, vyplývá, že CEFC Energy získala velkoobchodní licenci na čištěnou ropu, zatímco tato licence společnosti Chua Chang Petro Co. zanikla.

Podle časopisu Ťie-mien ale vůbec není jasné, jak k tomu vlastně došlo. Společnost Chua Chang totiž byla podle všeho společností státní, takže nemohla být v majetku pašeráka Laj Čchang-singa, a nemohla tudíž ani být zahrnuta do aukce jeho majetku po jeho pádu. Když se reportér snažil zjistit v aukční agentuře, jak a za kolik byla Chua Chang vydražena, dozvěděl se, že příslušné dokumenty byly skartovány.

O tehdejším případu pašování je zveřejněno velice málo materiálů a už vůbec neexistují důkazy, že by se společnost Chua Chang Petro nebo její mateřská společnost Fujian Xiamen Steamship podílely na pašování. Časopis Ťie-mien nicméně zaznamenal, že bratrská společnost firmy Chua Chang Petro Co., společnost Hongkong Luda Shipping Co., byla jedním z důležitých aktérů tehdejšího případu pašování.

Tak či onak, mateřskou společností firmy Chua Chang Petro Co. byla ve skutečnosti Fujian Xiamen Steamship Corporation, která spadala pod skupinu Fujian Transportation Group, což je státní podnik. Proč tedy byla prodána v aukci a skončila v rukou 29letého mladíka, zůstává nadále záhadou.

Běsnění nezákonných živlů v tisku

Podle investigace časopisu Ťie-mien tedy řada detailů z různých verzí Jie Ťien-mingovy životní dráhy tak úplně nesedí. Jedná se přitom o dost podstatné epizody vysvětlující jeho prvotní zbohatnutí a nástup do ropného byznysu. A to se ještě reportéři časopisu Ťie-mien nevěnují další verzi jeho životopisu, která rozvířila vody hlavně u nás, totiž možnému působení Jie Ťien-minga (a dalších vysokých funkcionářů CEFC) v kontroverzní Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), která bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky. Informace o působení v CAIFC se objevila v Jieově oficiálním životopise, ale Jie i CEFC ji odmítají a příležitostně rozesílají prostřednictvím svého právního zastoupení v ČR, advokátní kanceláře Radka Pokorného, předžalobní výzvy médiím i politikům, kteří na tuto skutečnost poukáží.

K výhrůžkám soudem, svému oblíbenému modu operandi, se CEFC uchýlila i po zveřejnění investigativního článku v časopise Ťie-mien. Na jejím webu v čínštině se objevilo pozoruhodně formulované sdělení, že tyto „nepravdivé informace“ a „nepodložené spekulace“ „vytržené z kontextu“ šíří „nezákonné živly“ podle „předem promyšleného a organizovaného plánu“. CEFC už je „nahlásila orgánům veřejné bezpečnosti“ a veřejnost vyzývá, aby nepodléhala bludům.

Ve vztahu k veřejnosti, české i čínské, by ale spíše pomohlo, kdyby CEFC a pan Jie jasně a přesvědčivě objasnili, odkud se vlastně vzali.

(Po této vsuvce v reakci na aktuální článek k tématu z čínského tisku přineseme avizované pokračování komentáře k interview s panem Jie v časopise Fortune po Novém roce.)

Původní publikace tohoto článku: HlidaciPes.org