Každá mince má dvě strany – i futuristický digitální jüan

První papírové peníze byly vydány v Číně za dynastie Sung přibližně před tisíci lety. O milénium později má režim v Pekingu nakročeno k uvedení podobně přelomového finančního nástroje. I tentokrát by jeho vliv mohl dosáhnout daleko za hranice země.

Budoucnost peněz

Lidstvo ušlo velký kus cesty při hledání ideálního řešení ekonomických transakcí, od směnného obchodu přes komoditní peníze jako mušle nebo drahé kovy až po papírové bankovky a kreditní karty. Nyní se v globálním finančním ekosystému schyluje k dalšímu revolučnímu kroku, který mají představovat takzvané digitální měny centrálních bank (zkráceně CBDC, z anglického Central Bank Digital Currency). 

Ty je potřeba hned v úvodu odlišit od tzv. kryptoměn, jejichž nejznámějším představitelem je Bitcoin. Přestože CBDC mají s kryptoměnami několik podobností (oba nástroje spojuje kompletní digitalizace a potenciální využití tzv. blockchainu – virtuální databáze transakcí chráněné před vnějšími zásahy), v hlavních parametrech se zásadně liší. Na rozdíl od kryptoměn je vydávání CBDC a jejich správa řízená centrální bankou daného státu. Nejsou tedy decentralizované, a ve finále ani anonymní. Čína navíc letos proti kryptoměnám tvrdě zasáhla a postavila jejich těžbu mimo zákon, údajně kvůli environmentálním dopadům energeticky náročné těžby a jejich cenové nestabilitě. Reálně však podle analytiků za těmito kroky může být právě snaha o uvolnění prostoru pro vlastní digitální měnu.

Podle letošního průzkumu Banky pro mezinárodní vypořádání zkoumá potenciální využití digitálních měn 86 % centrálních bank. Některé z nich, jako například ve Švédsku či Singapuru, již započaly s prvotními testy. Čína je však jednoznačně nejdál mezi většími ekonomikami. V Čínské lidové republice v případě CBDC hovoříme o tzv. digitálním jüanu, též známém jako digitální RMB, e-CNY, či dříve též DC/EP (z anglického Digital Currency/Electronic Payment, neboli digitální měna/elektronická platba). 

Jak uvádí oficiální white paper Čínské lidové banky (PBOC) vydaný letos v červenci, počátky digitálního jüanu sahají do roku 2014, kdy banka ustavila pracovní skupinu k předběžnému výzkumu technologie. V roce 2016 následoval vznik Institutu pro digitální měny, který vyvinul první generaci platidla. Pilotní projekty běží od konce roku 2019 v Šen-čenu, Su-čou, Siung-anu a Čcheng-tu. V listopadu 2020 se přidala další města – Šanghaj, Čchang-ša, Si-an, Čching-tao, Ta-lien a ostrovní provincie Chaj-nan. K letošnímu 30. červnu byl e-CNY použit u zhruba 70 milionů transakcí v celkové hodnotě 34,5 miliard jüanů (cca 114 miliard korun). Že se zatím stále jedná pouze o první krůčky, dokazuje srovnání s nejpoužívanější platební metodou v Číně – mobilní aplikace WeChat Pay vyřizuje přes miliardu transakcí každý den. 

Digitální jüan (a CBDC obecně) má plnit všechny základní funkce legálního platidla a fungovat jako zúčtovací jednotka, prostředek směny a uchovatel hodnoty. Nadto má přinášet další benefity jako omezení možnosti financování terorismu či praní špinavých peněz. E-CNY bude možno využívat skrze „softwarové peněženky“, vycházející z již existujících mobilních platebních aplikací a dalších rozhraní, případně skrze „hardwarové peněženky“, využívající bezpečnostní čipy a další technologie, jako jsou čipové karty či nositelná elektronika. Platby mají být realizovatelné i bez připojení k internetu, což představuje pravděpodobně nejvýznamnější technologický posun oproti současným mobilním platbám. Až potud by se snad celý koncept mohl jevit veskrze pozitivně, nicméně rčení, že není všechno zlato, co se třpytí, platí v případě digitálních měn autoritářských režimů dvojnásob.

Utužení digitálního leninismu 

S rostoucími preferencemi mobilních plateb před kreditními kartami a hotovostí u čínské populace velmi vzrostl vliv několika technologických gigantů. Jedná se především o Tencent, s platformou TenPay (zahrnující i WeChat Pay), a Alibabu, jejíž finanční nástroj nese označení Alipay. Raketový vzestup těchto fintechových společností, a paralelně s tím i vlivu jejich představitelů, ovšem neunikl pozornosti stranického aparátu. Čtenářům se může vybavit například několikaměsíční zmizení excentrického multimiliardáře Jacka Ma, zakladatele a dlouhodobého ředitele Alibaba Group. Ten loni v říjnu veřejně a poněkud nevybíravě zkritizoval přílišné zásahy ze strany státních regulátorů, čímž však zjevně narazil na mocenské mantinely, a režim musel náležitě „zkrotit“ jeho ambice. 

Současná garnitura generálního tajemníka Si Ťin-pchinga opakovaně zdůrazňuje potřebu intenzivnějšího využití moderních technologií k řízení státu. Takzvaná informatizace a vláda na základě dat představuje jeden z pilířů udržení a prohloubení role státních (vzhledem k mocenské hierarchii spíše stranických) orgánů ve všech společenských oblastech. Ve 14. pětiletém plánu tak můžeme vypozorovat důraz na větší uplatnění umělé inteligence, velkých dat a jiných pokročilých technologií. Dvouúrovňový systém digitálního jüanu se tedy nechystá výše uvedené fintechové společnosti zcela nahradit. Naopak je spolu s komerčními bankami a telekomunikačními společnostmi jako China Mobile nebo China Telecom zamýšlí kooptovat a podřídit centralizované úloze Čínské lidové banky – a ve finále komunistické strany.

Problém dále může nastat při těsnějším propojení digitální měny s akcelerujícím systémem sociálního kreditu, zaměřeným na jednotlivce i společnosti. Už nyní může nízké skóre „hříšníkům“ znemožnit cestování rychlovlakem, poskytnutí úvěru či zkomplikovat hledání práce. Přidejme k tomu potenciální odepření přístupu k jedinému platebnímu nástroji v zemi a máme v podstatě dokonalou technokratickou dystopii. 

S tím souvisí i avizovaná programovatelnost digitálního jüanu. Samotný white paper PBOC příliš nespecifikuje, co to obnáší, nicméně The Wall Street Journal uvádí, že jeden z pilotních projektů zahrnoval nastavení „data spotřeby“, kdy vlastník musel digitální oběživo utratit dříve, než „zmizí“. Argumentem pro podobnou funkci má být omezení nadměrného spoření občanů a podpora spotřeby pro nastartování ekonomiky například v době krize. Reálně by však takový nástroj přinesl vládě jedné strany bezprecedentní kontrolu nad financemi svých občanů. PBOC však prozatím ujišťuje, že dokud bude existovat poptávka po fyzickém platidle, nepřestane je poskytovat ani plně nahrazovat digitální alternativou skrze administrativní nařízení. 

Schyluje se k válce měn?

Dopady plošného zavedení digitálního jüanu se zdaleka neomezují jen na území ČLR. Peking se netají snahou o posílení role své měny na mezinárodní scéně. Přestože čínská ekonomika tvoří přibližně pětinu světového HDP, RMB představuje jen zhruba 2 % mezinárodních měnových rezerv (pro srovnání americký dolar 60 % a Euro 20 %). 

Názory na možné globální dopady zavedení digitálního jüanu se různí. Kyle Bass, investiční ředitel společnosti Hayman Capital Management, se domnívá, že tato technologie „představuje největší hrozbu Západu za posledních 30 nebo 40 let“ a výrazně napomůže „exportu digitálního autoritářství“. Obavy z geopolitických dopadů e-CNY vyjádřil také guvernér francouzské centrální banky François Villeroy de Galhau. Druhá strana je s podobnými tvrzeními opatrnější. Například vedoucí platebního styku japonské centrální banky Kazushige Kamiyama tvrdí, že “status dolaru jako klíčové globální měny se tak lehce nezmění,“ naopak při vlastní digitalizaci „může dolar své postavení ještě upevnit“.

Jak uvádí obsáhlá zpráva Australian Strategic Policy Institute z loňského října, jedním z potenciálních využití digitálního jüanu je obcházení sankcí uvalených západními vládami a vymáhaných primárně skrze SWIFT (z anglického Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications, česky Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci). Právě skrze tuto mezinárodní zúčtovací platformu Spojené státy uplatňují dominantní postavení dolaru a na něj napojeného bankovního ekosystému. Když tedy v loňském roce Washington uvalil sankce na správkyni Hongkongu Carrie Lam za její roli v prosazení vysoce kontroverzního zákona o státní bezpečnosti, v podstatě tak Lamovou odstřihl od bankovních služeb v Hongkongu. Ta byla následně podle některých zpráv nucena shromažďovat doma „hromady hotovosti“. Postupným nahrazováním dolaru digitálním jüanem by Čína mohla mezinárodní sankce nerušeně obcházet, což by ji mimo jiné usnadnilo také nákupy energetických surovin od sankcionovaných íránských či ruských společností. 

Strategický dokument Čínské lidové banky přesto proklamuje, že „i přes technickou připravenost pro přeshraniční využití je e-CNY v současnosti plánován především pro tuzemské maloobchodní platby.“ Banka se však netají tím, že při vývoji a pilotních testech úzce spolupracovala s mezinárodními institucemi, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka, či výše uvedená Banka pro mezinárodní vypořádání (která je označována za „centrální banku centrálních bank“). I to může být jeden z indikátorů, že Čína rozhodně neplánuje omezovat působení e-CNY jen na domácí prostředí. Raději, než se slepě spoléhat na tvrzení Pekingu, je tedy záhodno tento futuristický projekt obezřetně sledovat a mapovat jeho mezinárodní přesah. Tím spíše, že komunistická strana plánuje tento projekt šířeji nasadit (a v rámci propagandistické mašinérie náležitě vyzdvihnout) již na nadcházející zimní olympiádě v Pekingu. 

Publikace tohoto článku: Seznam Zprávy, 7.9.2021