Další čínský milionář není mezi námi

Případ (donedávna) nejbohatšího Číňana se ovšem od příběhů ostatních mizících podnikatelů a podnikavců hodně liší.

Pod názvem Milionář mezi námi spustila televize Prima koncem minulého roku českou verzi anglické televizní show The Secret Millionaire. Vybrané movité osobnosti se sociálním cítěním, spíše miliardáři než milionáři, jsou na týden přemístění do okrajových a vyloučených lokalit, kde s minimálními prostředky pomáhají potřebným. 

Téma je to nosné, větším trhákem by však mohla být případná reality show z prostředí miliardářů čínských, kteří v posledních letech vykazují nápadný sklon nenadále mizet v lokalitách tak vyloučených, že je na svých dobrodružných výpravách do říše středu nedokáže najít ani oblíbená trojice akčních superhrdinů, známá jako Team Zeman.

Rozpuštěný, vypuštěný a vyhaslý

S jedním takovým „rozpuštěným a vypuštěným” (a navíc ještě „vyhaslým”) čínským mogulem má bohatou zkušenost i naše podinvestovaná republika. Baudrillard by nejspíš konstatoval – a měl by nepochybně pravdu –, že celý příběh investiční smršti „vlajkové lodi čínských investic v České republice”, společnosti CEFC, se vlastně nikdy neodehrál a byl od počátku jen zvlášť rafinovanou reality show.

Vedle mytických figur jako předseda Jie Ťien-ming v ní vystupovaly i postavy skutečné, včetně celé plejády vrcholných představitelů českého politického a hospodářského života. Dramatická postava předsedy Jie v Čechách mezitím zlidověla. V Číně se naopak veškeré zmínky o něm a jeho vykutálené společnosti pečlivě cenzurují.

Vyhaslý poradce českého prezidenta však není jediným kapitánem čínského průmyslu, který náhle beze stopy, a bez rozloučení, zmizel. Podobných výtečníků, kteří přes noc vykouzlili s pomocí čínských státních (a posléze důvěřivých zahraničních) bank mnohamiliardová investiční impéria, byla celá řada.

Ta se citelně ztenčila po čistkách generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, jenž má pro tento způsob čínské ekonomické expanze menší pochopení než jeho předchůdci. Předseda Jie však ostatní podnikavce v jednom ohledu překonal – jeho společnost se vedle kreativního účetnictví nechala načapat při politické korupci několika afrických prezidentů. Jako jediný z rozpuštěných mogulů se proto dosud nevynořil, a hned tak nevynoří.

Příliš inovativní podnikatel

Případ zakladatele společnosti Alibaba se však od těch předchozích hodně liší. Jack Ma vybudoval skutečnou obří firmu, jeden ze symbolů technologického rozvoje současné Číny, která dávno přešla od kopírování cizího know-how k vlastním hi-tech inovacím. Jeho problém spočíval spíše v tom, že byl na poněkud konzervativní vkus čínských představitelů inovativní až moc. V chabě regulovaném finančním průmyslu proplouval jako štika v rybníce. Obratným využíváním nejnovějších finančních technologií hromadil závratné zisky, zatímco rizika přenechával zkostnatělým státním bankám.

Navíc si na současné poměry v Číně trochu moc pouštěl hubu na špacír. Ne že by snad kritizoval režim či dokonce jeho nejvyššího představitele – Jack Ma je disciplinovaný člen strany, žádný kamikadze. Dovolil si nicméně kritizovat systém finanční regulace – a to si dovolil moc. Takže se namísto triumfálního vyvrcholení své závratné kariéry v podobě historicky největšího vstupu na burzu… rozpustil a vypustil.

Strana a byznys

Na rozdíl od ostatních miliardářů v nesnázích Jack Ma nevyhasne; nejspíš ani neskončí u soudu. Jeho finanční a obchodní impérium si rozebere strana a stát, a možná mu i něco nechá. Na klidný důchod někde v ústraní to bude stačit – Jack Ma ostatně odstoupil z funkce generálního ředitele společnosti již před dvěma lety.

Jeho případ by nicméně měl přimět k zamyšlení nejen čínské, ale i zahraniční podnikatele v Číně. Ta část jeho podnikání, na niž se především zaměřili pekingští regulátoři – poskytování nebankovních půjček spotřebitelům bez kreditní historie profilováním podle dat nacucaných z internetu – sleduje podobný byznysový model jako jistá velká česká finanční korporace. Tento typ podnikání zjevně v Číně ztrácí přízeň nejen státních orgánů, ale i veřejnosti.

Zbystřit by nicméně měli i podnikatelé v jiných oborech. Generální tajemník Si Ťin-pching je navzdory nepříliš dobře informovaným názorům některých našich představitelů v hloubi duše kovaný marx-leninista. Soukromé vlastnictví a tržní ekonomiku toleruje jen do té míry, nakolik aktuálně odpovídá zájmům a cílům komunistické strany.

Ty stanoví a definuje její „jádro”, totiž právě generální tajemník. Pokud usoudí, že nějaká firma či osobnost představuje překážku pro stranu nebo pro něj osobně, nepomůže jim ani pohádkové bohatství, ani vybraní přátelé v Davosu, ani vlastní show v čínské televizi. 

Publikace tohoto článku: Aktuálně, 15.1.2021