Komunistický režim v Číně je do velké míry založen na vzájemně výhodné koexistenci “Strany a státu” s politicky vlivnými oligarchy, kteří zbohatli s požehnáním Strany v současném neprůhledném systému státního kapitalismu. Poslední dobou se nicméně objevují náznaky, že se tato idylka hroutí. Někteří dříve nedotknutelní magnáti jako Siao Ťien-chua padli za oběť Si Ťin-pchingovým čistkám, jiní se rozhodli z bezpečí exilu promluvit o poměrech v čínské mocenské elitě.
Minulý měsíc přidělal čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi a jeho vládě vrásky čínský realitní magnát Kuo Wen-kuej (alias Miles Kwok), toho času pobývající v exilu v USA. Pustil si pusu na špacír a v několika rozhovorech se rozhovořil o korupci v nejvyšších příčkách stranické hierarchie. Kolem 18. dubna celá záležitost vyvrcholila tím, že Interpol, nově pod čínským vedením, vydal na popud Čínské lidové republiky na Kuo Wen-kueje tzv. „červený zatykač“. Vzápětí přerušila multimediální společnost Hlas Ameriky financovaná přímo americkou vládou avizovaný tříhodinový rozhovor s rozpovídaným milionářem v necelé polovině plánovaného času. Kuo Wen-kuej se přitom předem vyjádřil, že rozhovor bude pro korupčníky ve stranických špičkách něco jako „atomová bomba“.
Celá kauza odhaluje mnohé o nyní již pátým rokem probíhající kampani Si Ťin-pchingovy vlády proti korupci ve stranických řadách. Ukazuje se, že její dopad je silně selektivní, když korupce nadále bují přímo ve vládě či v samotném Politbyru. Zároveň se odkrývají některé základní mechanismy, na nichž je celé tažení založeno. To potvrzuje např. Michael Forsythe, který v jednom z článků pro New York Times píše, že: „Mezi [stranickými] elitami se kampaň dotýká pouze těch, kteří jsou v rámci frakčního mocenského boje již na straně poražených“.
Pandořina skříňka otevřená
Vše začalo tím, že Kuo Wen-kuej v rozhovoru vedeném 8. března pro čínskou mediální skupinu Mirror Media (Ming-ťing ťi-tchuan 明镜集团) sídlící v New Yorku ve více než čtyřhodinovém rozhovoru, který je stále dostupný na youtube, popsal své zkušenosti s korupcí v nejvyšším stranickém vedení. Kvůli konkrétní aféře, do níž byli zapleteni příbuzní někdejšího člena Politbyra Che Kuo-čchianga, musel dokonce před dvěma lety opustit Čínu a žije od té doby v USA (kde je údajně členem Trumpova luxusního klubu Mar-a-Lago na Floridě, který v dubnu hostil čínského prezidenta). Jak upozorňuje Forsythe, protikorupční kampaň, kterou prezident Si Ťin-pching odstartoval po svém nástupu do funkce generálního tajemníka Strany na podzim 2012, postihla i některé vysoce postavené funkcionáře, mezi nimi např. bývalého šéfa státní bezpečnosti Čou Jung-kchanga, později odsouzeného na doživotí. Kuo Wen-kuejem zmíněný Che Kuo-čchiang ani nikdo z jeho rodiny však dosud stíháni nebyli.
Realitní magnát v rozhovoru obviňuje Che Kuo-čchiangova syna Che Ťin-tchaa, skrytého druhého největšího akcionáře ve společnosti Founder Securities, v níž Kuo usiloval o rozhodující vliv, z machinací a korupce. Neuvedl sice přímé důkazy, podle Fosytha však existují dokumenty, jež některá jeho tvrzení podporují. Pátrání reportérů NYT v Číně v roce 2015 odhalilo, že společnost Founder Securities, jedna z největších makléřských firem v ČLR se sídlem v Chu-nanu, je přes skrytou síť firem skutečně ovládaná rodinou Che, která sama pochází ze stejné provincie. V roce 2008, krátce poté, co byl Che Kuo-čchiang zvolen stálým členem Politbyra, tato společnost založila joint-venture se švýcarskou bankou Credit Suisse pod názvem Credit Suisse Founder, což Švýcarům umožnilo volný přístup na čínský investiční trh.
Nebudeš mluviti ni psáti
Kuo Wen-kuej se po poskytnutí rozhovoru k tématu korupce dále aktivně vyjadřoval prostřednictvím svých účtů na (v Číně blokovaných) západních sociálních sítích, zejména Facebooku a Twitteru, kde jej sledovalo přes sto tisíc lidí. 18. dubna byl pozván ke zmíněnému rozhovoru pro Hlas Ameriky; původně na tři hodiny plánovaný rozhovor byl však zhruba po hodině z dosud neobjasněných příčin náhle přerušen. Sám Kuo Wen-kuej hovořil o „tlaku z různých stran“ a oficiální prohlášení Hlasu Ameriky ukončení rozhovoru připisovalo blíže nespecifikovanému „nedorozumění“. Komentáře na sociálních sítích se však zaměřovaly zejména na spekulace ohledně intervence ze strany čínské či americké vlády. Tyto spekulace pak ještě přiživila zpráva informující o propuštění pěti zaměstnanců Hlasu Ameriky v souvislosti s rozhovorem. Mezi propuštěnými má být šéf čínského vysílání „Saša“ Kung Siao-sia a čtyři redaktoři, kteří rozhovor s Kuo Wen-kuejem připravovali. Na přímý dotaz SCMP společnost propuštění zaměstnanců potvrdila, popřela však, že by to bylo na nátlak americké nebo čínské vlády. Důvodem mělo být, že zmínění zaměstnanci na webových stránkách společnosti uvedli, že rozhovor byl přerušen „ze strany vedení Hlasu Ameriky“, v rozporu s oficiální verzí o „nedorozumění“.
Válka médií, Interpol a cenzura sociálních sítí
Deník SCMP dále přinesl informace o tom, že ještě před začátkem samotného rozhovoru s Kuo Wen-kuejem ve vysílání Hlasu Ameriky zahájil Peking mediální ofenzivu, která začala publikací obsáhlého investigativního článku v čínských novinách Beijing News, do podrobna rozebírajíciho minulost magnáta a jeho podnikání. Kuo Wen-kuej byl v Číně už dříve vyšetřován v souvislosti s osobními vazbami na bývalého náměstka ministra státní bezpečnosti Ma Ťiena, který byl zatčen v lednu 2015 a v současnosti je stíhán pro korupci. Kuo Wen-kuej je viněn z toho, že Ma Ťienovi měl dát úplatek ve výši 60 mil. jüanů. Článek byl poté doplněn videem, na němž Ma Ťien podrobně popisuje okolnosti, za nichž mu byl úplatek nabídnut a za jaké „služby“. Nezvyklé na celé věci je, že se toto video dostalo na YouTube, tedy západní mediální kanál, který v Číně není dostupný. Na rozdíl od podobných, vesměs vynucených „zpovědí“ určených domácímu publiku, které jsou zpravidla vysílány čínskou státní televizí jako důkaz úspěchu Si Ťin-pchingova tažení proti korupci, toto doznání bylo evidentně určeno západnímu světu. Čínské úřady také vyrazily do boje jak na západních, tak na čínských sociálních sítích. Mimi Lau pro SCMP uvádí různé příklady manipulace, ovlivňování a cenzury v souvislosti s Kuo Wen-kuejovým případem.
Willy Lam z Čínské univerzity v Hongkongu pro Guardian uvedl, že celá kauza je „velkou PR katastrofou pro Si Ťin-pchingovu vládu i komunistickou stranu jako takovou“. Důvodem je podle něj hlavně to, že je to vůbec poprvé, kdy se podobné domácí nešvary propírají veřejně v západním mediálním prostoru. Pro Čínu se jedná o velice netypické chování, protože zde není zvykem ukazovat vlastní slabosti světu a riskovat tak „ztrátu tváře“ a poškození národní image, zejména v době, kdy ČLR vynakládá ohromné úsilí na to, aby prostřednictvím soft power svůj obraz v očích Západu vylepšila.
Dlouhé prsty čínských komunistů
Celá kauza je pro demokratický svět šokující hned z několika důvodů. Kromě již zmíněných spekulací ohledně intervence americké či čínské vlády v případě vysílání Hlasu Ameriky je zde také otázka týkající se postupu Interpolu ve věci vydání zatykače. Je známo, že Čína dlouhodobě vyvíjí tlak na Interpol, aby jí vycházel vstříc s vydáváním zatykačů na různé disidenty a kritiky režimu, kteří se pohybují mimo území ČLR. V minulém roce se tyto šance značně zvýšily poté, co byl šéfem Interpolu zvolen Číňan Meng Chung-wej, bývalý náměstek čínského ministra veřejné bezpečnosti. Existuje podezření, že „Peking využívá svůj vliv v Interpolu k tomu, aby domácí politické čistky rozšířil v globálním měřítku, a k prosazování dalších cílů v rámci vlastní politické agendy“. V posledních letech bylo vydáno údajně více než sto mezinárodních zatykačů na žádost ČLR, a to především v případech hospodářské kriminality, a právě úplatkářství. Značnou pozornost domácích čínských médií například přitáhla kauza uprchlé funkcionářky Jang Siou-ču, jejíž fotky v poutech při návratu zpět do Číny zaplavily internet. Spolupráce s Interpolem tedy evidentně nese své plody.
Dalším hojně diskutovaným tématem v rámci kauzy Kuo Wen-kuej je dočasné pozastavení jeho účtů na Facebooku a Twitteru. Již dříve se objevovaly hlasy kritizující zejména Facebook za to, že jde Číně ochotně na ruku a neváhá použít cenzuru na žádost čínských úřadů. Tentokrát ale vše nasvědčuje spíše tomu, že milionářovy účty byly pozastaveny díky mechanismu nahlašování „závadného obsahu“, což může mít na svědomí čínská „padesátníková armáda“ (wu-mao-tang) placených komentátorů a trollů působících na domácích i globálních sítích.
Mezi mnoha různými aspekty celé kauzy je patrně nejvýznamnější fakt, že odhaluje něco z mechanismů Si Ťin-pchingovy protikorupční kampaně a dokazuje, že boj proti korupci není v zásadě ničím jiným než frakčním mocenským bojem ve vedení čínské komunistické strany. Zároveň jasně ukazuje, jak „dlouhé prsty“ má Čína v globálním měřítku – ale že ani ty nedosáhnou všude.