V posledních letech přistupuje v Čínské lidové republice (ČLR) vládnoucí Komunistická strana (KS) Číny k dalšímu posilování své moci a kontroly nad rostoucím množstvím společenských procesů a aspektů života čínských občanů. Stav dodržování lidských a občanských práv se výrazně zhoršil zejména od nástupu generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga v roce 2012. Varující je zejména systematická masová represe Ujgurů, Kazachů a dalších národností žijících v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (UAOX). Tento politováníhodný vývoj má úzkou souvislost s pořádáním Letních olympijských her (LOH) 2008 v Pekingu i s pořádáním nadcházejících Zimních olympijských her (ZOH) 2022 v Pekingu.
Dopad pořádání LOH 2008
Svěření pořadatelství letních olympijských her (LOH) 2008 Čínské lidové republice bylo ze strany mezinárodního společenství významným aktem legitimizace dosavadní represivní politiky čínských orgánů vůči národnostním menšinám, zejména Tibeťanům, Mongolům a Ujgurům. Pořádání LOH 2008 umožnilo čínským orgánům pod záminkou bezpečnostních opatření dosavadní represe vůči těmto etnickým menšinám dále zpřísnit. V případě Ujgurů v Sin-ťiangu tato záminka posílila již probíhající kampaně „boje proti separatismu, extremismu a terorismu“ a „tvrdého úderu“ proti zločinnosti, jejichž cílem bylo i omezování projevů ujgurské identity, náboženství, jazyka, kultury nebo pokojného nesouhlasu s vládní politikou. Opatření před LOH 2008 zahrnovala například zadržování osob, prohlídky domácností, omezení vnitrostátního i zahraničního cestování, cenzuru internetu a veřejné debaty nebo sledování náboženských představitelů a věřících. V letech 2007–2008 došlo též k bezpečnostním incidentům a útokům ujgurských radikálů na čínské bezpečnostní složky, které čínské úřady zavádějícím způsobem dezinterpretovaly jako projev rozsáhlé a organizované teroristické aktivity.
Gradující represálie před LOH 2008 se tak staly jednou z příčin nepokojů v oblastním hlavním městě Urumči v červenci 2009. Následné další zpřísnění politiky vůči Ujgurům a dalším národnostem Sin-ťiangu v dalších letech postupně vedlo až k zavádění radikálních opatření od roku 2016.
Situace v Sin-ťiangu za Si Ťin-pchingova vedení od roku 2012
Od nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga do čela KS Číny v roce 2012 a zejména od jmenování Čchen Čchüan-kuoa oblastním stranickým tajemníkem v roce 2016 čínské orgány svou represivní politiku vůči Ujgurům, Kazachům a dalším etnickým skupinám Sin-ťiangu bezprecedentně posílily a přetvořily ji do komplexního administrativního a represivního systému. Vzhledem k tomu, že čínská opatření dopadají plošně na celé etnické skupiny dohromady čítající okolo 15 miliónů lidí,1 jedná se v současnosti v celosvětovém měřítku o jednu z největších humanitárních krizí. Podle některých pozorovatelů postup čínských orgánů vůči Ujgurům odpovídá znakům genocidy uvedeným v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia přijaté Organizací spojených národů dne 9. prosince 1948, která tento zločin definuje jako „kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou.“2
Konkrétně se čínské úřady dopouštějí následujícího jednání uvedeného v Úmluvě:
a) usmrcení příslušníků určité etnické skupiny
Podle očitých svědectví čínské bezpečnostní složky zmasakrovaly neozbrojené ujgurské civilisty při nepokojích v městě Ghuldža v roce 1997, v oblastním hlavním městě Urumči v roce 2009 nebo ve vesnici Élishqu v okrese Jarkend v roce 2014. Neznámé množství dalších Ujgurů, zejména mladých mužů, zůstalo po těchto nebo jiných událostech pohřešováno.3
b) způsobení těžkých tělesných ublížení a duševních poruch
Probíhající politika čínských úřadů způsobuje ujgurské společnosti zdrcující psychické i tělesné následky. Podle dostupných informací v letech 2017–2019 čínské úřady zadržely v politických převýchovných zařízeních a detencích až jeden milion nebo více lidí.4 Systém detencí je propojen se systémem nucených prací, na které jsou Ujguři pod záminkou boje proti chudobě nebo přesunu pracovních sil využíváni jak v Sin-ťiangu, tak ve vnitřní Číně.5 Mimo detenční zařízení je ujgurské etnikum jako celek podrobováno extrémně represivním opatřením, která odpovídají definici státního teroru.6 K paušálnímu sledování a represím ujgurského obyvatelstva na základě etnické příslušnosti a náboženského vyznání využívají čínské orgány sofistikované technologické nástroje.7
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení
V převýchovných táborech, detencích a věznicích jsou Ujguři a příslušníci dalších etnik drženi v krutých a nelidských podmínkách, které zahrnují mučení a fyzické násilí, úmyslnou podvýživu, spánkovou deprivaci, odepření lékařské péče a další drastické praktiky, které v některých případech vedou k úmrtí oběti.8 Na některých vězenkyních je pácháno sexuální násilí.9
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí
Vůči Ujgurům, Kazachům a dalším menšinám Sin-ťiangu jsou od začátku současné extrémní politiky v zesílené míře uplatňována opatření omezující porodnost, která v jejich důsledku výrazně poklesla.10 Postup čínských orgánů kontrastuje se situací ve vnitřní Číně obydlené většinovým chanským (tj. etnicky čínským) obyvatelstvem, vůči němuž byla v minulých letech kontrola porodnosti naopak uvolněna s cílem porodnost zvýšit. Čínské úřady nárůst podílu většinového chanského obyvatelstva v Sin-ťiangu podporují též stimulačními opatřeními pro přistěhovalce z vnitřní Číny. Cílem deujgurizační politiky čínských orgánů v Sin-ťiangu je zvýšit podíl chanského obyvatelstva Sin-ťiangu na úkor tamních nechanských národností a v dlouhodobé perspektivě dosáhnout jejich splynutí s většinovou populací Chanů (tj. etnických Číňanů).
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné
Děti z ujgurských rodin rozvrácených uvězněním rodičů nebo jejich přesunem na práci jsou umisťovány do státních výchovných ústavů a škol internátního typu, čímž jsou jejich rodinné vazby přerušeny a děti mohou být snadněji vzdělávány v souladu s politickými a kulturními prioritami čínského státu.11 Strategie odboru vzdělávání vlády Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang považuje budování škol internátního typu a zavádění čínštiny jako vyučujícího jazyka za hlavní prioritu reformy vzdělávacího systému v oblasti.12
Systematické potlačování projevů ujgurské identity, zejména potlačování práva na užívání vlastního jazyka ve vzdělávacím systému, svobody náboženského vyznání, decimace intelektuálních elit, znemožnění kritické veřejné debaty a mediálních projevů, ničení hmotného i kulturního dědictví a další dlouhodobé a systematické praktiky čínských orgánů odpovídají definici kulturní genocidy, která sice nefiguruje v textu Úmluvy OSN o genocidě, avšak její iniciátor Rafael Lemkin (1900–1959) ji považoval za rozhodující aspekt genocidy jakožto úsilí o zničení určité národnostní nebo náboženské skupiny.13
Genocidní záměr
O „úmyslu“ čínských orgánů „zničit úplně nebo částečně“ etnickou skupinu Ujgurů jako takovou, který je zmíněn v Úmluvě OSN jako definiční znak genocidy, vypovídá především skutečnost, že výše uvedená opatření čínský stranický stát provádí dlouhodobě a systematicky s cílem dosáhnout současného kritického postavení Ujgurů a dalších etnik v jejich domovině. Místní vláda prefektury Kašgar, která je starobylým centrem ujgurské kultury s vysokým podílem ujgurského obyvatelstva, zmiňuje v koncepčním dokumentu z roku 2018 potřebu „přerušit rodovou linii, přerušit kořeny, přerušit příbuzenské svazky a narušit původ“ (断代, 断根, 断联, 断源) ujgurského obyvatelstva.14 Výzkumná zpráva Univerzity Nankai v Tchien-ťinu z roku 2018 uvádí, že přesuny Ujgurů na práci mimo Sin-ťiang, které jsou čínskými orgány vynucovány nebo realizovány pod implicitně hrozícím uvězněním, jsou přínosné pro „snižování hustoty ujgurského obyvatelstva v Sin-ťiangu“ (减少了维族在新疆地区的人口密度) a pro „splynutí a asimilaci“ (融化, 同化) ujgurských pracovníků.15 Čínská propaganda popírá turkický původ Ujgurů a prohlašuje, že celá národnostní skupina je „odpradávna pokrevně spřízněným rodinným příslušníkem čínského národa“ (自古以来就是中华民族血脉相连的家庭成员).16 Mnohé nepolitické projevy ujgurské národní identity jsou čínskými úřady považovány za projev duševního onemocnění, které je třeba odstranit.17 Kvůli uvěznění nebo zmizení velkého počtu ujgurských mužů se ujgurské ženy v posledních letech ve zvýšené míře ocitají pod nátlakem na uzavření smíšeného manželství s etnickými Chany.18
Výše zmíněná opatření a postupy čínských orgánů odpovídají i definici zločinů proti lidskosti ve smyslu „činů vědomě spáchaných v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu.“19
Závěry pro pořádání ZOH 2022
Svěření pořadatelství ZOH 2022 Čínské lidové republice výše uvedené praktiky legitimizuje, neboť implicitně sděluje, že hostitelská země postupuje v souladu s principy Olympijské charty. Ve skutečnosti je však politika čínských orgánů vůči Ujgurům, Kazachům a dalším skupinám v Sin-ťiangu s principy olympismu v příkrém rozporu, protože nevytváří způsob života založený na respektování základních univerzálních etických principů ani společnost zachovávající lidskou důstojnost, a protože jsou v rozporu s Olympijskou chartou Ujguři, Kazaši a další příslušníci menšinových národností v běžném životě nejen diskriminování, nýbrž drakonickým způsobem pronásledováni kvůli své národnosti a náboženství.20 V rozporu s principy olympismu je i narůstající porušování lidských a občanských práv většinového chanského obyvatelstva ČLR. Na základě zkušeností z roku 2008 i opakovaných vyjádření čínských představitelů o správnosti a neměnnosti stávajícího politického kurzu nastoleného Si Ťin-pchingovým vedením od roku 2012 proto existuje důvodná obava, že pořádání ZOH 2022 bude čínským režimem opět pojato bytostně politicky a zneužito k propagandě a legitimizaci represivní politiky Komunistické strany Číny popírající základní lidská práva i principy Olympijské charty.
Článek vychází z přednášky „Neototalitární vláda Komunistické strany Číny v dnešním Xinjiangu“ proslovené autorem na půdě Česko-čínské společnosti 5. března 2020 a z autorova referátu na jednání Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky dne 19. května 2021.
Literatura:
Allen-Ebrahimian, Bethany. 2019. “Exposed: China’s Operating Manuals for Mass Internment and Arrest by Algorithm.” International Consortium of Investigative Journalists. 24. listopadu.
Amnesty International. 1999. “Gross Violations of Human Rights in the Xinjiang Autonomous Region.“ 21. dubna.
Batke, Jessica. 2019. “Where Did the One Million Figure for Detentions in Xinjiang’s Camps Come From?“ China File, 8. ledna.
Byler, Darren. 2019. “How Companies Profit from Forced Labor in Xinjiang.“ SupChina, 4. září.
Center for International and Strategic Studies. 2019. “Connecting the Dots in Xinjiang: Forced Labor, Forced Assimilation, and Western Supply Chains.“ 16. října.
Congressional-Executive Commission on China. 2008. “Annual Report 2008.“ 31. října.
Český olympijský výbor. 2020. „Olympijská charta.“ 17. července.
Čínský ústav bohatství a hospodářství Univerzity Nankai. 2019. “Pracovní zpráva o odstraňování chudoby a zaměstnávání přesunem ujgurské pracovní síly z prefektury Chotan v Xinjiangu” [新疆和田地区维族劳动力转移就业扶贫工作报告]. 23. prosince.
Fiskesjö, Magnus. 2019. “China’s Thousandfold Guantánamos,” Inside Higher Ed, 8. dubna.
Grose, Timothy. 2019. “‘Once Their Mental State Is Healthy, They Will Be Able to Live Happily in Society.’ How China’s Government Conflates Uighur Identity with Mental Illness.” ChinaFile, 2. srpna.
Hill, Matthew, David Campanale, and Joel Gunter. 2021. “‘Their Goal is to Destroy Everyone’: Uighur Camp Detainees Allege Systematic Rape.” BBC, 2. února.
Human Rights Watch. 2018. “‘Eradicating Ideological Viruses.’ China’s Campaign of Repression Against Xinjiang’s Muslims.” 9. září.
Human Rights Watch. 2019. “China’s Algorithms of Repression: Reverse Engineering a Xinjiang Police Mass Surveillance App.” 1. května.
Human Rights Watch. 2021. “‘Break Their Lineage, Break Their Roots.’ Chinese Government Crimes against Humanity Targeting Uyghurs and Other Turkic Muslims.” 19. dubna.
Klimeš, Ondřej a Joanne Smith Finley. 2020. “China’s Neo-Totalitarian Turn and Genocide in Xinjiang.” Society and Space, 7. prosince.
Lemkin, Raphael. 1944. Axis Rule in Occupied Europe: Laws of Occupation, Analysis of Government, Proposals for Redress. Washington, D. C.: Carnegie Endowment for International Peace, 79–95.
Mattis, Peter. 2021. “Yes, the Atrocities in Xinjiang Constitute a Genocide: Beijing’s Own Words and Actions Highlight the Intent to End the Uyghurs as a People.” 15. dubna.
Mauk, Ben. 2019. “Weather Reports: Voices from Xinjiang.” The Believer, 1. října.
Millward, James A. 2009. “Introduction: Does the 2009 Urumchi Violence Mark a Turning Point?”, Central Asian Survey, 28 (4), 347–360.
Ministerstvo školství Čínské lidové republiky [中华人民共和国教育部]. 2017. „Celostátní schůze k prosazování koordinace integrační reformy a rozvoje povinného vzdělávání ve městech a na venkově na okresní úrovni“ [全国统筹县域内城乡义务教育一体化改革发展现场推进会]. Prosinec.
Pozorovatel (观察者). 2018. „Primátor Urumči: Ujguři nejsou potomci Turků“ [乌鲁木齐市长: 维吾尔族不是突厥人后裔]. 25. srpna.
Radio Free Asia. 2014. “‘At Least 2,000 Uyghurs Killed’ in Yarkand Violence: Exile Leader.” 5. srpna.
Radio Free Asia. 2019. “Uyghur Textile Entrepreneur Dies Days After Release From Xinjiang Internment Camp.” 4. března 2021.
Ramzy, Austin a Chris Buckley. 2019. “‘Absolutely No Mercy.’ Leaked Files Expose How China Organized Mass Detentions of Muslims.” The New York Times, 16. listopadu.
Rauhala, Emily. 2014. “China Now Says Almost 100 Were Killed in Xinjiang Violence.” Time, 4. srpna.
Ruser, Nathan, a James Leibold. 2021. “Family De-Planning: The Coercive Campaign to Drive Down Indigenous Birth-rates in Xinjiang.” Australian Strategic Policy Institute, 12. května.
Senát Parlamentu České republiky, 13. funkční období. 2021. „228. usnesení Senátu z 12. schůze, konané dne 10. června 2021 k olympijským hrám 2022 v Čínské lidové republice a závazkům pořadatelské země.“ 10. června.
Smith Finley, Joanne. 2019. “Securitization, Insecurity, and Conflict in Contemporary Xinjiang: Has PRC Counter-Terrorism Evolved into State Terror?” Central Asian Survey 38:1, 1–26.
Smith Finley, Joanne. 2020. “Why Scholars and Activists Increasingly Fear a Uyghur Genocide in Xinjiang.” Journal of Genocide Research, online 19. listopadu. DOI: 10.1080/14623528.2020.1848109.
Statistický úřad Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang [新疆维吾尔自治区统计局]. 2017. „Počet obyvatel v správních jednotkách podle národností“ [各地州市县(市) 分民族人口数], 15. března.
Organizace spojených národů. 1948. „Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia.“ 8. prosince.
Uyghur Human Rights Project. 2010. “Can Anyone Hear Us? Voices from the 2009 Unrest in Urumchi.” 1. července.
Uyghur Human Rights Project. 2016. “State Violence Against Uyghurs: Remembering the Ghulja Massacre.” 3. února.
Veřejná informační platforma vlády Kašgaru [喀什政府信息公开平台]. 2018. “Oznámení k vydání ‘Plánu rozdělení zodpovědnosti za hlavní úkoly dozoru v prefektuře Kašgar pro rok 2018’ [关于印发《喀什地区2018年督查工作要点责任分解方案》的通知].” 2. března.
Xu, Vicky Xiuzhong a Danielle Cave, Dr. James Leibold, Kelsey Munro a Nathan Ruser. 2020. “Uyghurs for Sale.” Australian Strategic Policy Institute, 1. března.
Zenz, Adrian. 2019a. “‘Thoroughly Reforming Them Towards a Healthy Heart Attitude’: China’s Political Re-Education Campaign in Xinjiang.” Central Asian Survey, 38(1): 102–128.
Zenz, Adrian. 2019b. “Break Their Roots: Evidence for China’s Parent-Child Separation Campaign in Xinjiang.” The Journal of Political Risk 7(7).
Zenz, Adrian. 2019c. “Beyond the Camps: Beijing’s Long-Term Scheme of Coercive Labor, Poverty Alleviation and Social Control in Xinjiang.” The Journal of Political Risk 7(12).
Zenz, Adrian. 2020. “Parent-Child Separation in Yarkand County, Kashgar.” Medium, 13. října 2020.
Zenz, Adrian. 2021. Sterilizations, IUDs, and Mandatory Birth Control: The CCP’s Campaign to Suppress Uyghur Birthrates in Xinjiang. The Jamestown Foundation, 17. března, aktualizovaná verze.
Statistický úřad Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang 2017.↩︎
Organizace spojených národů 1948, Fiskesjö 2019, Smith Finley 2020, Klimeš a Smith Finley 2020, Mattis 2021.↩︎
Amnesty International 1999, Uyghur Human Rights Project 2010, Millward 2010, Radio Free Asia 2014, Rauhala 2014, Uyghur Human Rights Project 2016.↩︎
Například Zenz 2019a; Ramzy a Buckley 2019, Batke 2019.↩︎
Např. Zenz 2019c, Byler 2019, Center for International and Strategic Studies 2019, Xu a kol. 2020.↩︎
Smith Finley 2019.↩︎
Human Rights Watch 2019, Allen-Ebrahimian 2019.↩︎
Xinjiang Victims Database, Radio Free Asia 2019. Mauk 2019.↩︎
Hill a kol. 2021.↩︎
Zenz 2021, Ruser a Leibold 2021.↩︎
Zenz 2019b, Zenz 2020.↩︎
Ministerstvo školství Čínské lidové republiky 2017.↩︎
Lemkin 1944, 79–95.↩︎
Veřejná informační platforma vlády Kašgaru 2018.↩︎
Čínský ústav bohatství a hospodářství Univerzity Nankai 2019.↩︎
Pozorovatel 2018.↩︎
Human Rights Watch 2018, Grose 2019.↩︎
Human Rights Watch 2021.↩︎
Human Rights Watch 2021.↩︎
Český olympijský výbor 2020.↩︎