Projekt Sinopsis s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky zpracoval sérii článků o extradiční dohodě mezi Českou republikou a Hongkongem, na jejichž základě vznikl jednotný dokument analyzující tuto problematiku v širším kontextu.
Česká republika ratifikovala dohodu s Hongkongem o předávání osob hledaných pro trestní řízení v roce 2015. Ačkoliv se v tu dobu jednalo o poměrně standardní mezinárodně právní dokument, Česká republika k jeho přijetí na rozdíl od jiných států neměla příliš důvodů a jeho prosazení tak pravděpodobně souviselo s tehdejším pročínským obratem v české zahraniční politice. Dohoda začala být kontroverzní v roce 2019, kdy se ČLR v Hongkongu pokusila prosadit tzv. extradiční zákon, který by značně usnadnil vydávání osob stíhaných pekingským režimem, včetně čínských disidentů ukrývajících se v Hongkongu.
Extradiční zákon nakonec po masových protestech v ulicích Hongkongu spadl pod stůl, na místo něj ale čínská vláda zavedla ještě přísnější zákon o státní bezpečnosti. Ten umožňuje represivním složkám zasahovat proti každému, kdo ohrožuje státní, resp. politickou bezpečnost v Hongkongu, tedy především proti prodemokratickým aktivistům a disidentům.
Analýza dochází k závěru, že Česká republika se setrváním ve smluvním vztahu o vydávání stíhaných osob spolupodílí na snaze pekingského režimu o politickou represi vlastních (a potenciálně i cizích) občanů a dává české straně následující sérii doporučení:
- Česká strana by měla existující extradiční Dohodu přehodnotit na základě zásadně odlišného právního prostředí v Hongkongu po zavedení zákona o státní bezpečnosti v roce 2020.
- Vedle praktických ohledů je existence extradiční dohody také politickým signálem směrem k ČLR na jedné a našim smluvním spojencům v NATO a EU na druhé straně. Vypovězení Dohody by představovalo vhodnou formu protestu proti likvidaci vlády zákona v Hongkongu v posledních dvou letech.
- Všichni hlavní spojenci ČR svou dohodu s Hongkongem již vypověděli. Jak zmíněno výše, ČR je v současné době spolu s Portugalskem jediným evropským státem, který Dohodu dosud drží v platnosti.
- Posouzení přínosu a problémů Dohody nelze provést pouze na základě formálních záruk druhé strany. Ty mohly mít svou váhu před zavedením zákona o státní bezpečnosti v Hongkongu; od té doby jsou de facto bezpředmětné.
- Případné požadavky druhé strany na vydání politicky exponovaných osob, např. čínských a hongkongských disidentů, do Hongkongu by byly v současné politické a právní situaci nejspíše českou stranou zamítnuty. To by však samo o sobě přineslo zbytečné problémy ve vztahu k ČLR i Hongkongu. Existence Dohody tak paradoxně potenciálně zatěžuje i česko-čínské vztahy.
Celá analýza ve formátu PDF