Ve věku 96 let zemřel 30. listopadu v Šanghaji bývalý generální tajemník ÚV KS Číny Ťiang Ce-min. Technokrat a obratný politik, který dokázal zahladit šok z masakru na náměstí Tchien-an-men, podnítit bezprecedentní ekonomický růst a Čínu učinit významným mezinárodním hráčem, odešel v době, kdy jeho někdejší chráněnec v čele KS Číny demontuje vše, čeho Ťiang dosáhl.
Elektroinženýr v řídících funkcích
Ťiang Ce-min pocházel z jihočínského města Jang-čou, tradičně prosperujícího centra obchodu a kultury. Během studia elektroinženýrství ve 40. letech vstoupil do tehdy ilegální komunistické strany. Po založení Čínské lidové republiky odjel na rok studovat do Moskvy a pak působil především v nižších administrativně řídících pozicích v čínském průmyslu. Za kulturní revoluce nebyl vystaven žádným mimořádným perzekucím, a dokonce byl pracovně vyslán do spřáteleného Rumunska.
Jako technikovi se zkušeností řídící práce se mu v době počínajících ekonomických reforem po skončení kulturní revoluce naskytla příležitost ke kariérnímu postupu ve stranickém aparátu. V polovině 80. let se stal primátorem a posléze stranickým tajemníkem Šanghaje, nejdůležitějšího centra ekonomických změn. Odtud byl jen krůček ke členství v politbyru. Kdyby nebylo studentských protestů z jara 1989, pravděpodobně by jeho kariéra skončila zde.
Konzervativní straník v čele tržních reforem
Na rozdíl od tehdejšího generálního tajemníka Čao C‘-janga, Ťiang neměl žádné sympatie k požadavku demonstrantů demokratizovat politický systém. To jej nakonec, když armáda protesty krvavě potlačila a Čao C‘-jang byl sesazen, vyneslo do čela strany, kde pak působil téměř třináct let.
Na začátku 90. let byla Čína ještě ekonomicky málo rozvinutá, ve Spojených státech a v Evropě panovalo nadšení z konce studené války doprovázené přesvědčením, že po rozpadu Sovětského svazu a zániku politicky znesvářených bloků už lidstvo nečeká nic než volný obchod. Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy také ČLR nastoupí cestu demokratické transformace. Za této situace Teng Siao-pching symbolicky podpořil další vlnu protržních reforem a Ťiang Ce-min v čele strany tuto politiku realizoval.
Ťiang aktivně vystupoval na mezinárodním poli a dařilo se mu rozptylovat nedůvěru v čínský politický systém. Působil sebevědomě, avšak nenuceně, projevoval při tom široký rozhled, své projevy občas prokládal angličtinou, citoval z amerických klasiků a dával najevo zálibu ve zpěvu – vedle árií z pekingské opery si údajně pobrukoval i melodie Elvise Presleyho. Ťiang Ce-min se také stal prvním vůdcem čínských komunistů, který před zahraničním publikem obhajoval komunistický politický systém ve své zemi tradicemi starobylé čínské civilizace. Hovořil při tom o mírumilovnosti, toleranci a vzájemném respektu.
Ťiang Ce-minova politická strategie a jeho osobní šarm nesly ovoce. Za Ťiang Ce-minova vedení Čína vyjednala s Velkou Británií předání Hongkongu, vstoupila do Světové obchodní organizace a na druhý pokus získala příležitost uspořádat v roce 2008 letní olympijské hry.
V procesu liberalizace obchodu a podnikání Ťiang Ce-min formuloval „teorii trojího zastoupení“, která se stala součástí stanov strany. To znamená, že Komunistická strana Číny nadále reprezentuje nejen pracující, ale i podnikatele. Vzmáhající se ekonomická elita tak dostala příležitost přiblížit se zdrojům politické moci, zároveň to ale je také způsob, jak provázat soukromý business se zájmy strany.
Číně se za Ťiang Ce-minova působení dařilo lákat zahraniční investory, a to navzdory mezinárodním sankcím a přes to, že byli nuceni podnikat výhradně ve společných podnicích s čínskými partnery a předávat jim nejnovější technologie a své know-how. Čína se s pomocí zahraničních firem rychle zapojila do mezinárodního obchodu a v zemi nastal spektakulární ekonomický rozvoj, ve městech rychle rostla životní úroveň a měnil se životní styl. Ve světě převládlo přesvědčení, že je jen otázkou času, kdy přijde i politická transformace země.
Navenek Ťiang Ce-min zdůrazňoval údajnou toleranci a mírumilovnost čínské kultury, doma nicméně prosazoval politiku tvrdých represí proti všemu, co by mohlo „narušit stabilitu“. Uvolnění v oblasti komerční kultury nepřineslo konec cenzury, větší toleranci k nezávislým názorům na společenské problémy nebo shovívavost k občanským protestům. Rychlý ekonomický růst založený na levné práci přinášel rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, které komunistické orgány tolerovaly (pokud na něm přímo samy neprofitovaly), a mezi lidmi rostl pocit nespravedlnosti. Množily se dělnické protesty, proti kterým se souhlasem nejvyššího vedení strany tvrdě zasahoval bezpečnostní aparát. Ťiang Ce-min osobně proslul zejména nesmiřitelným postojem vůči náboženskému hnutí Fa-lun-kung.
Ťiang Ce-min kolem sebe v průběhu let vybudoval vlivnou šanghajskou frakci, která ovlivňovala politiku KS Číny i poté, co po svém druhém funkčním období odstoupil. Právě zásluhou šanghajské frakce se nakonec roku 2012 dostal k moci Si Ťin-pching. Ten však nečekaně nastolil opačný kurz a jeho politika dnes rozvrací to, čeho dosáhl Ťiang Ce-min, ekonomický růst i mezinárodní sympatie.
Popularita po odchodu z funkce
V době, kdy byl ve funkci, se Ťiang Ce-min doma povětšinou netěšil zvláštní popularitě. To se však postupně změnilo a dnes má Ťiang na čínském internetu množství fanoušků, kteří mu dali láskyplnou přezdívku „žába“ a hovoří o sobě jako o „vyznavačích kultu žáby“. Formou internetových memů šíří jeho stylizované portréty a výroky ze zahraničních interview, mezi nimiž vyniká rozhovor, který s ním dělal americký novinář Mike Wallace pro televizi CBS.
Ťiang Ce-min zemřel v době, kdy v Číně doznívají protesty proti drakonickým covidovým opatřením, během nichž se ozvalo volání po odstoupení dnešního generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Když Ťiang Ce-minovi fanoušci dávají svému idolu poslední sbohem a vzpomínají nostalgicky na jeho éru, možná tím mnozí mezi řádky dávají najevo nespokojenost se Si Ťin-pchingovou „novou érou socialismu s čínskými rysy“. Zatím to ale nevypadá, že by se Ťiang Ce-minova smrt mohla stát podnětem k další vlně demonstrací, jak se stalo roku 1989 po smrti jiného generální tajemníka, Chu Jao-panga.