Na jeho místo navíc Peking ihned dosadil vlastního kandidáta, syna členů komunistické strany jménem Gjalcchän Norbu. V době zmizení bylo Gendün Čhökji Ňimovi pouhých šest let, a byl tak označován za nejmladšího politického vězně světa. Podle čínských informací dalajlamou potvrzený druhý nejvyšší duchovní představitel tradice tibetského buddhismu Gelug a jeho rodina „nechtějí být obtěžováni ruchy zvenčí“ a „žijí klidný a pokojný život“. V listopadu loňského roku poskytla Čína dosud nejsdílnější oficiální vyjádření ohledně osudu zmizelého chlapce na půdě OSN. Podle něj Gendün Čhökji Ňima „prošel v dětství povinnou školní docházkou jako každý prostý občan Čínské lidové republiky. Poté vystudoval univerzitu a nedávno si našel práci. Vyjádřil přání soustředit se na práci a žít klidný život bez vnějších zásahů“. Ani po dvaceti pěti letech nuceného zmizení však neexistují žádné ověřené informace o tom, co se s pančhenlamou, jenž nedávno oslavil již 31. narozeniny, opravdu stalo.
Cena za „rozvoj“
Gendün Čhökji Ňima se narodil 25. dubna 1989 v okresu Lhari v prefektuře Nagčhu v Tibetské autonomní oblasti. Krátce předtím, 28. ledna 1989, zemřel na srdeční infarkt ve věku pouhých 50 let 10. pančhenlama Lozang Thinlä Lhündub Čhökji Gjalcchän. Kolem jeho smrti dodnes panuje řada nejasností a mnozí se domnívají, že nezemřel přirozenou smrtí. Muž s pohnutým osudem se totiž těsně před svým skonem po letech poprvé vrátil do Tibetu, do svého domovského kláštera Tašilhünpo v Žikace. Tam 23. ledna přednesl projev před shromážděním více než třiceti tisíc Tibeťanů, kde mimo jiné prohlásil, že „cena za rozvoj v Tibetu od jeho osvobození (což je oficiální čínský výraz pro okupaci Tibetu v letech 1950-51) dalece přesáhla zisky,“ a že „taková chyba se nikdy nesmí opakovat“ (viz např. Ronald D. Schwartz, Circle of Protest, s. 149).
Život 10. pančhenlamy dobře ilustruje, čím v ČLR prošly stovky tisíc politicky nepohodlných lidí, od „feudálů“ a „kulaků“ přes náboženské osobnosti až po intelektuály. V 50. letech byl pančhenlama (společně s dalajlamou) systematicky kooptován čínskou komunistickou vládou. Po dalajlamově útěku do exilu na jaře 1959 pančhenlama veřejně vyjádřil loajalitu vládě a krátce nato byl ustanoven předsedou přípravného výboru Tibetské autonomní oblasti. V roce 1962 po exkurzi po Tibetu předložil tehdejšímu premiérovi Čou En-lajovi petici známou jako „70 000 znaků,“ v níž poskytuje podrobnou analýzu následků čínské politiky v Tibetu a žádá Maa o „omezení či zrušení demokratických reforem.“ Jako „demokratické reformy“ (民主改革) Čína označuje drastickou transformaci starého tibetského monastického feudálního zřízení, k níž čínská vláda přistoupila po tibetském povstání a odchodu dalajlamy do exilu. Transformace byla spojena s vyvlastňováním půdy, omezováním náboženského života a brutálními procesy s „kontrarevolučními živly.“ Nucené „osvobození tibetských otroků“ příliš rychle přetrhalo tradiční vazby a způsob života Tibeťanů a většina obyvatelstva s ním nesouhlasila.
V říjnu 1964 se musel pančhenlama veřejně zpovídat ze svých „chyb“ na sedmé schůzi přípravného výboru Tibetské autonomní oblasti a v předvečer Kulturní revoluce, v roce 1965 byl odsouzen k devíti letům vězení. Rehabilitován byl až dva roky po skončení Kulturní revoluce a smrti Mao Ce-tunga, v roce 1978. Během výkonu trestu byl, jako mnoho tibetských lamů i prostých mnichů a mnišek, donucen vzdát se svých mnišských slibů a vrátit se ke světskému životu. V roce 1979 se ve Velké síni lidu, sídle Všečínského shromáždění lidových zástupců v Pekingu, oženil s Číňankou jménem Li Ťie, dcerou generála Čínské lidově osvobozenecké armády z doby války v Koreji Tung Čchi-wua. Ta mu v roce 1983 porodila dceru, která později vystudovala v USA pod „ochranou“ Stevena Seagala a nyní podle dostupných informací žije v Pekingu a věnuje se charitě. Poslední významnější zpráva o ní se do médií dostala v roce 2013, když ji během návštěvy ve Lhase vítaly tisícové davy Tibeťanů, kteří s láskou vzpomínají na jejího otce, jehož čínského nástupce nikdy nepřijali.
Rehabilitace a reinkarnace
V roce 1982 byl 10. pančhenlama plně politicky rehabilitován poté, co byl už předtím zvolen místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců. I přes tuto politickou kariéru však z Pekingu s pohnutím sledoval dění v Tibetu, a když mu začátkem roku 1989 bylo poprvé povoleno se tam, do svého domovského kláštera, vrátit, dal průchod emocím, jež se v něm za posledních třicet let nashromáždily. Po jeho nenadálé smrti po návratu do Žikace začali tibetští lamové, včetně dalajlamy, který tradičně v procesu hraje klíčovou roli, s vyhledáváním nového převtělení. Na žádost dalajlamy provedl Čhadäl Rinpočhe, opat kláštera Tašilhünpo, který v roce 1991 po smrti pančhenlamova učitele Gjajak Rinpočheho převzal vedení Číňany ustanovené vyhledávací komise, sérii složitých rituálů a obřadů, aby identifikoval znovuzrozence. 14. května 1995 komise po oficiálním oznámení 14. dalajlamy potvrdila Gendün Čhökji Ňimu jako 11. pančhenlamu. Chlapec však byl po pouhých třech dnech, tedy 17. května 1995, i se svou rodinou unesen čínskými úřady. Bez zjevného důvodu byl zadržen rovněž Čhadäl Rinpočhe, který byl o dva roky později, 21. dubna 1997, odsouzen k šesti letům odnětí svobody. I po „propuštění“ v roce 2002 byl držen v izolaci v domácím vězení a od té doby o jeho situaci nejsou žádné další zprávy.
I přes trvalý nátlak lidskoprávních a tibetských exilových organizací Čína nadále odmítá poskytnout jakékoli uspokojivé informace ohledně 11. pančhenlamy Gendün Čhökji Ňimy a dalších lidí s ním spojených. Namísto toho propaguje čínského pančhenlamu Gjalcchän Norbua, který sídlí převážně v Pekingu a do domovského kláštera Tašilhünpo jezdí jen výjimečně. Tento „živý Buddha“ (z čínského výrazu pro převtělence 活佛) otevřeně funguje jako nástroj čínské komunistické propagandy, která postupně ovládá všechny buddhistické instituce v celé ČLR, včetně Tibetu. Také proto rostou obavy, kdo bude mít rozhodující slovo v budoucím znovuzrození současného dalajlamy, kterému bude již 84 let. Čínská vláda a strana si dlouhodobě snaží toto právo usurpovat, takže už v roce 2007 byla schválena čínská „Opatření k řízení reinkarnací živých Buddhů v tibetském buddhismu.“ Striktně ateistická komunistická strana si paradoxně osobuje právo na jmenování duchovního vůdce „národnostní menšiny,“ jejíž území bylo Čínou kolonizováno.
Model klamu a útlaku
Zmizení 11. pančhenlamy Gendün Čhökji Ňimy, jakož i otázka rozhodování ve věci tibetských převtělených lamů, tzv. tulku (sprul sku), je dlouhodobě jednou z nejvýraznějších třecích ploch mezi Čínou a jejími kritiky v otázce lidských práv, v čele s USA. Ty nyní, po dvou letech trvání „obchodní války“ a za neustále se zhoršujících vzájemných vztahů během koronavirové pandemie, dokonce přistoupily ke schválení zákona na podporu Tibetu (Tibet Policy and Support Act). Jeho návrh již prošel americkou Sněmovnou reprezentantů a 14. května, přesně 25 let po oznámení jedenáctého převtělení pančhenlamy, který byl později „zmizen,“ měl být dle očekávání schválen komisí pro zahraniční vztahy v Senátu (projednávání však bylo nakonec odloženo).
Takový krok by Čínu značně popudil, protože, jak píše The Economist, „kromě jiných opatření tento zákon obsahuje paragraf, podle nějž pouze tibetští buddhisté sami mohou vybírat vlastní náboženské vůdce“ a na jeho základě mohou být „uvaleny sankce na čínské úředníky, kteří by se pokusili řídit proces vyhledávání dalajlamovy reinkarnace.“ Americká vláda by tak podpořila stanoviska tibetské exilové vlády, která ve své letošní petici předložené v OSN mimo jiné uvádí:
Čínská kulturní genocida v Tibetu a pronásledování tibetského buddhismu již přinutilo 154 Tibeťanů k sebeupálení, formě nenásilného protestu, k níž Tibeťané přistoupili po [potlačení občanských nepokojů po] roce 2009. Komunistická Čína ničí základy tibetského buddhismu. Zasahuje do posvátných buddhistických tradic Tibeťanů svými nespravedlivými zákony a nařízeními, jako je např. nařízení, jímž se “ateistická” čínská vláda vměšuje do rozpoznávání znovuzrozených lamů. Bourá buddhistické akademie jako Larung Gar a Jačhen Gar a posílá mnichy a mnišky do tzv. vlasteneckých reedukačních táborů, které nejsou ničím jiným než koncentračními tábory, aby jim sebrali jejich víru. To, co beztrestně provádějí po desetiletí tibetským buddhistům, nyní aplikují také na ujgurské muslimy a na křesťany. […] ‚čínský model‘ založený na lžích, podvodech a útlaku se v posledních letech podobně uplatňuje při zadržování jednoho milionu ujgurských muslimů v koncentračních táborech. V současnosti celý svět trpí, právě díky tomuto ‚čínskému modelu klamu a útlaku,‘ který byl příčinou rozšíření epidemie COVID-19 po světě. Umlčení hlasů těch, kteří o COVID-19 s předstihem informovali a dezinformace o nemoci dohnaly svět k bezprecedentní a tragické ztrátě na životech a ochromení globální ekonomiky. Nemůžeme Čínu nechat dál pokračovat v této globální destrukci způsobené ‚čínským modelem klamu a útlaku‘.