Během letošních letních měsíců velkou část Číny zasáhla rekordní vedra doprovázená extrémním suchem, která měla zásadní dopady na energetiku, zemědělství i průmysl. Ačkoliv několikatýdenní čtyřicetistupňová horka už ustoupila, následky sucha budou provázet čínskou ekonomiku i v následujících měsících, a pokud se situace bude opakovat i v následujících letech, může se čínské sucho stát klimatickou katastrofou globálních rozměrů.
Energetická omezení
Nejkritičtější byla letos situace v povodí největšího čínského toku Dlouhé řeky a jejích přítoků, především pak v jihovýchodní provincii S‘-čchuan a přilehlém městě Čchung-čching. Nedostatek dešťů v povodí způsobil značný pokles hladiny Dlouhé řeky, což vedlo mimo jiné k omezení výkonu vodních elektráren, které vyrábějí přes 80 % elektřiny v S‘-čchuanu. Energetickou situaci navíc zhoršila zvýšená poptávka způsobená rekordními teplotami. S‘-čchuan i další provincie proto musely přistoupit k odstávkám elektřiny, což značně omezilo průmysl v celé oblasti, včetně velkých továren v Šanghaji a celé deltě Dlouhé řeky, které jsou z velké části závislé na dovozu součástek z nejvíce postiženého S‘-čchuanu. Extrémní sucho navíc zkomplikovalo i jinak hojně využívanou lodní přepravu.
Odstávky elektřiny neovlivnily jen chod průmyslu, ale samozřejmě i každodenní život. Místní úřady omezily otevírací dobu několika stovek obchodních domů na čtyři hodiny denně, v budovách se zastavil provoz výtahů a v metru se cestující pohybovali jen za svitu nouzových světel. Řada místních na sociálních sítích popisovala neutěšené podmínky, v nichž se lidé před horkem schovávali v podzemních parkovištích a kolabovali v nemocnicích, zatímco čínští cenzoři odstraňovali kritiku místního energetického plánování. Rozhořčení obyvatel S‘-čchuanu dále umocnil nátlak šanghajských úřadů na udržení provozu dodavatelských řetězců. K odstávkám elektřiny, snad ze solidarity k horkem postižené provincii, nakonec došlo i v Šanghaji, kde mimo jiné zhasly i mrakodrapy ve čtvrti Pchu-tung.
S následky sucha se Čína bude potýkat i v následujících měsících při podzimní sklizni, která tvoří až 75 % čínské roční produkce obilí. Ministerstvo zemědělství proto vyhlásilo „totální boj“ se suchem, což pro místní úřady znamená například umělé vyvolávání dešťů či intenzivní zavlažování z vodních nádrží. Závažnost problému podtrhuje fakt, že se o jeho řešení zajímá i nejvyšší stranické vedení. Vládní zprávy kromě šetření vodními zdroji vyzývají k „důslednému provádění důležitých pokynů v duchu myšlení generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.“ V současné době je Čína v produkci obilí téměř soběstačná, pokud bude ale podzimní úroda suchem výrazně postižena, bude muset ČLR zvýšit jeho import, jehož možnosti jsou momentálně omezeny válkou na Ukrajině.
Problémy mohou nadále pokračovat i v energetické rovině. Následkem sucha a sníženého výkonu vodních elektráren v provincii S‘-čchuan, která je jinak producentem téměř třetiny čínské energie z vodních zdrojů, se opět zvyšuje spotřeba uhlí. Návratem k uhlí se tak může Čína pokusit zajistit energetickou bezpečnost, zároveň však bude muset slevit ze svých příslibů ohledně dekarbonizace. Na druhou stranu ani uhlí není v tomto ohledu zárukou, jak ukázala loňská energetická krize, způsobená z části nedostatkem uhelné produkce a z části politicky motivovaným omezením dovozu z Austrálie.
Problém na severu
Pokud se bude letošní extrémní počasí opakovat i v následujících letech, bude se se suchem potýkat celá Čína, což by mělo celosvětové dopady, zejména v podobě značného poklesu produkce obilí. Jak upozorňuje analýza serveru Foreign Affairs, problém s nedostatkem vody se dlouhodobě týká především severní Číny, kde se každým rokem snižuje hladina podzemních vod, jejichž kvalita je navíc silně ohrožena místním průmyslem. Vláda se tento problém snaží řešit obřím projektem na dopravu vody systémem kanálů z jihu, z povodí Dlouhé řeky, směrem na sever. Účinnost tohoto projektu však nebude zaručena, pokud bude hrozit opakování situace z loňského léta. Vyschnutí severní Číny by pak mohlo vést k zásadnímu poklesu produkce obilí a nutnosti dovozu potravin do Číny, tudíž i ke značnému růstu celosvětových cen potravin.