Internet jako nástroj svobodného šíření informací čelí zvláště v posledních letech různým úskalím. Nejjednodušší, a proto asi nejrozšířenější formu manipulace představuje organizované trollování, tedy narušování internetových diskusí nebo jejich odvádění jiným směrem. V Číně má trollování specifickou podobu placených “internetových komentátorů”, zvaných též “padesátníci” nebo “strana padesátníků” (Wu-mao-tang 五毛党), tedy prorežimních propagandistů, kteří údajně dostávají za každý prostranický komentář půl čínského jüanu (pět mao 毛, hovorové označení pro desetinu jüanu 元, tedy ťiao 角). Před časem jsme pro tento typ politickýcj trollů navrhli označení “maoboti”. V srpnu tohoto roku se objevily materiály nasvědčující, že za správné komentáře v diskuzích na internetu mohou být “komentátoři” placeni i mnohem lépe – ba co víc, že se tato činnost pro některé stala přímo živobytím.
Organizování “internetových komentátorů” je jedním z aktivních opatření oficiální čínské mediální politiky známé jako Směrování veřejného mínění (jü-lun tao-siang 舆论导向). Tento termín se poprvé objevil v roce 1989 po demonstracích na Náměstí nebeského klidu (Tchien-an-men kuang-čchang 天安门广场). Jeho cílem je kombinací přímočaré cenzury a subtilnějšího aktivního ovlivňování veřejné diskuze ovládnout společenský diskurz v Číně. Co tento pojem ve skutečnosti obnáší, si můžeme přiblížit výběrem z několika málo bodů shrnutých na stránkách China Media Project:
- Média nesmí publikovat obsah, který by byl v rozporu s politikou a duchem KS Číny.
- Média by měla aktivně podporovat politiku KS Číny a usnadňovat pochopení této politiky širokou veřejností.
- Liší-li se veřejné mínění od mínění KS Číny, média jsou zodpovědná za vedení veřejnosti tak, aby se její mínění s názory KS Číny shodovalo.
- Zprávy, které nejsou v zájmu KS Číny, musí být zamítnuty, a média nesmí být tak troufalá, aby podobné zprávy zveřejňovala.
- Média musí svým novinářům poskytnout základní znalost technik propagandy, čímž se zlepší výsledky propagandistického vedení.
Padesátníci “směrují veřejné mínění” v internetových diskuzích k podpoře stranické politiky, vlastenectví a kritice “univerzálních hodnot” jako je demokracie a lidská práva (v našich zemích známých mezi místními internetovými komentátory souhrně jako “sluníčkářství”). Internetové diskuse nabraly zapojením “padesátníků” předvítalný, polarizovaný ráz, jak to před časem výstižně shrnul jeden uživatel Wej-po 微博:
“Když kritizujete Čínu, ti, co si myslí, že Čína je ve všem nejlepší, Vás nazvou zrádcem a pošlou Vás pryč ze země. Když jste skeptičtí vůči ostatním zemím, další skupina lidí Vás rozezleně označí za ‘padesátníka’ a bude Vás proklínat, abyste zemřeli spolu se systémem. Když zůstanete zticha, zbytek Vás obviní, že hlásáte jenom prázdné fráze a nepřinášíte nic hodnotného.”
Letos v srpnu prosákly na veřejnost původně uzavřené internetové diskuze koordinovaných skupin placených “padesátníků”, v nichž někteří účastníci zmiňují možnost být “internetovým komentátorem” na částečný nebo dokonce plný pracovní úvazek. Představme si stručně její aktéry a jejich platy: Kchung-čung-pao-lej, údajný vedoucí skupiny, si správným komentováním vydělal 13 880 jüanů (v přepočtu necelých 50 000 Kč). Mej-süe-pchiao-siang o něco méně – 10 560 jüanů (asi 38 000). Průměrný plat čínského občana přitom činí 6 070 jüanů (tedy zhruba 21 000 Kč). Níže uvádíme ukázku jejich konverzace:
Sun-jüan-sia: “Pak tu také máme tu záležitost plného úvazku a možnost zvýšení platu.”
Kchung-čung-pao-lej: Tři vedoucí týmů ze všech míst to proberou a stanoví konkrétní návrhy.
Siao: Sdělte mi, prosím, oficiální pozici.
Kchung-čung-pao-lej: Kvůli bezpečnosti, abychom předešli únikům informací, používám hlasové zprávy. Před konferencí musíme doladit pravidla a požadavky.
Mej-süe-pchiao-siang: Ještě něco, už jsem byl odhalen, takže už se nehodí, abych se někde ukazoval a vedl veřejné debaty. Maximálně využiju kruhy svých přátel, kde budu řídit jejich debaty, a mou práci po mně převezme suzy liu.
Kchung-čung-pao-lej: Dobře.
“Padesátnící” fungují vedle své úlohy režimních propagandistů příležitostně také jako provokatéři. Staví se do rolí liberálních uživatelů internetu, aby pronikli do soukromých skupin na WeChatu (čínsky Wej-sin 微信), čínském chatovacím programu. Jakmile se jim to podaří, snaží se udávat tón konverzaci nebo navést jednotlivé členy, aby se nějakým způsobem kompromitovali a vyprovokovali zásah represivních složek, ať už v podobě zablokování přístupu k internetu, nebo fyzického postihu ze strany policie. Politické trollování známe i z našich domácích internetových diskuzí; kritika politických stran a jejich představitelů však u nás již, nebo zatím, naštěstí není trestná.