Koncem října studenti využívající čínskou aplikaci Talkmate (全球说) zjistili, že se nemohou dostat ke kurzům tibetštiny a ujgurštiny, které v minulosti tato platforma nabízela. 29. října na to organizace oficiálně zareagovala na svém blogu Weibo příspěvkem, který však později smazala:
Kvůli požadavkům vládní politiky se kurzy tibetštiny a ujgurštiny na dobu neurčitou pozastavují. Omlouváme se všem za způsobené nepříjemnosti a děkujeme za pochopení (smajlík se srdíčkem).
Bez oficiálního prohlášení i bez uklidňujícího emotikonu pak začátkem listopadu proběhla podobná cenzura na sociální platformě Bilibili 哔哩哔哩. Uživatelům, kteří chtěli k videím přidat komentář v tibetštině nebo ujgurštině, se objevila hláška „obsah komentáře obsahuje citlivé informace”. Jazyky těchto čínských menšin se tak očividně staly politicky choulostivým tématem.
S UNESCO proti jazykové rozmanitosti
Talkmate je aplikace ke studiu jazyků, která se na oficiálních stránkách chlubí tím, že využívá umělé inteligence, aby mohla nabídnout kurzy více než 100 jazyků a poskytnout materiály k více než 7000 jazyků.
Od roku 2016 je Talkmate oficiálním partnerem UNESCO a spolupracuje s ním na projektu Světového atlasu jazyků, jehož cílem je mimo jiné „podpora světového občanství prostřednictvím jazykové rozmanitosti a multilingvismu“. Chce se „podílet na vzdělávání, sdílet informace a poskytovat služby a relevantní zdroje“, a podporovat tím různorodost a otevřenost společnosti. K těmto cílům se hlásí i na svých stránkách, kde cituje doktorku Marielzu Oliveiru, bývalou ředitelku pekingské kanceláře UNESCO:
UNESCO vždy přikládalo důležitost světovému jazykovému a kulturnímu dědictví. Jazyk je klíčem k zodpovězení otázky ‚kdo jsme‘ a úzce souvisí s nejhlubší identitou lidí. Je nám ctí, že spolupracujeme s Talkmate na tom, aby byl každý jazyk slyšet, vidět a bylo možné se ho naučit a používat.
Nyní však Talkmate své uživatele o tuto možnost připravil tím, že ze svého portfolia vyřadil zmíněné „citlivé“ jazyky. Jeho prostřednictvím tak čínská vláda dále prohlubuje kontrolu nad tím, co se její občané učí ve volném čase. A očividně nestojí ani o to, aby tyto jazyky byly „slyšet a vidět“, jak je zřejmé z cenzury platformy Bilibili.
Sebrat hlas
Bilibili, platforma pro sdílení videí, byla původně domovem různorodých internetových subkultur, jejichž hlas bývá na mainstreamových platformách obvykle marginalizován. Vznikla jako fanouškovská stránka spojená s japonskou geekovskou kulturou a pro registraci musel uživatel vyplnit test o 100 otázkách, které do hloubky prověřily jeho znalosti od programovacích jazyků přes čínskou historii až po detailní podrobnosti o videohrách, filmech a jejich tvůrcích.
Specialitou platformy Bilibili jsou tzv. „střelné komentáře“ (bullet comments 弹幕) uživatelů, které v reálném čase běží přes obrazovku původního videa, a jsou tak špatně kontrolovatelné cenzurou a zároveň nepřehlédnutelné. Z toho důvodu se o ně už v roce 2016 začala zajímat Státní kancelář pro internet a informace 国家互联网信息办公室. Ta označila některé komentáře za „teroristické, ohrožující státní stabilitu a negativně ovlivňující veřejné mínění“ a žádala posílení jejich kontroly.
Jako příklad podvratného působení „střelných komentářů“ uvádí čínská ústřední televize CCTV mimo jiné píseň „Cítím se úplně vyždímaný“ (感觉身体被掏空), která je parodií na současnou adoraci vysoké efektivity práce. Autor v ní v jednu chvíli nechá úmyslně proletět přes obrazovku ironické komentáře „Miluju svou práci“, „Miluju přesčasy“, „Na co spát, když můžu pracovat“. Podobně pak mohou uživatelské komentáře změnit vyznění kteréhokoliv videa.
Současná cenzura ujgurštiny a tibetštiny v komentářích je tedy jen dalším krokem čínských úřadů k získání kontroly nad platformou a odejímá hlas příslušníkům minorit, kteří by se mohli chtít jejím prostřednictvím vyjádřit k některým citlivým tématům.
Z původně okrajové platformy, jíž fanoušci familiárně přezdívali „ubohá stránečka” (小破站) a kde nacházely svůj prostor rozmanité hlasy společnosti, se tak v posledních letech stala stránka jdoucí na ruku straně. Zatímco se stává stále méně přívětivou k ženám, věřícím či homosexuálům, v roce 2017 tu svůj kanál spustil Čínský svaz mládeže a v únoru tohoto roku i Ministerstvo zahraničí ČLR.
Nejsou jediní
Cenzuře se nevyhnuly ani další platformy. Zpravodajská stránka Protocol zaznamenala v únoru tohoto roku příběh zaměstnance společnosti ByteDance (provozující Tiktok, resp. jeho čínskou mutaci Douyin), jenž vystupuje pod pseudonymem Li An. Podle jeho slov každý, kdo vysílá živý přenos v jiném jazyce než ve standardní čínštině, dostane varování. Pokud nepřejde do čínštiny, moderátoři stream přeruší bez ohledu na jeho obsah. Programátoři této společnosti prý dokonce dostali zadání, aby vyvinuli algoritmus, který by při detekci ujgurštiny živé vysílání automaticky přerušil. ByteDance nakonec tento nástroj kvůli nedostatku dat nevytvořil.
Ujgurština je na této platformě pod přísným dohledem i proto, že Ujgurové používali v minulosti Douyin k tomu, aby dali světu vědět o svých příbuzných držených v koncentračních táborech. Ve videích beze slova pláčou, zatímco na pozadí je vidět fotky zmizelých.
Různé cesty, jak nechat zmizet jazyky
Sílící cenzura souvisí se stále více prosazovanou „národnostní politikou druhé generace“. V jejím rámci úřady mimo jiné prosazují standardní čínštinu na úkor jazyků národnostních menšin, především právě ujgurštiny, tibetštiny a do značné míry i mongolštiny.
Internetová cenzura není jediným způsobem, kterým toho dosahují. Dalším je například „bilingvní vzdělávání“ 双语教育, při němž je jazyk národnostních menšin odsunut pouze do jazykových hodin, zatímco všechny ostatní předměty jsou vyučovány v čínštině. V lednu tohoto roku Šen Čchun-jao, vedoucí Komise pro legislativní záležitosti, oznámil, že používání jazyků menšin ve školách je „neslučitelné s čínskou ústavou“. A to i přes článek 4 čínské ústavy, který zaručuje všem etnickým menšinám „svobodu používat a rozvíjet vlastní mluvený a psaný jazyk.“ Omezována je i výuka soukromá. V říjnu tohoto roku například obdržely okresy a města provincie Čching-chaj nařízení, které zakazuje jednotlivcům i organizacím pořádat jakékoliv neformální kurzy tibetštiny o zimních prázdninách.
Další cestou eliminace menšinových jazyků je zatýkání jazykových elit konkrétní etnické menšiny, jako jsou spisovatelé či novináři. V neposlední řadě se proti menšinovým jazykům vede kampaň, která je označuje za necivilizované.
A dál?
Navzdory protestům odborníci očekávají další utužování této represivní politiky vůči jazykům menšin. Jang Chaj-jing, kulturní antropolog a profesor japonské Shizuoka University, předpokládá, že zatímco strana v současnosti mění pouze místní předpisy, „jejím dalším krokem bude změna ústavy, která (v současné podobě) přiznává všem etnickým skupinám právo používat vlastní jazyk.” Současná opatření jsou tak pouze jedním z kroků strany ve snaze rozmělnit identitu nechanských etnik, potenciálně „ohrožujících společenskou stabilitu”.