Chladný konec prázdnin zpestřil nostalgickou vzpomínkou na „divoké devadesátky“ jejich aktivní účastník prezident Zeman. Pamětníci se slzou v oku vzpomenou slavných „Zemanových kufříků“ před čtvrt stoletím. Ty měly dokazovat snahu tehdejšího ministra vnitra Rumla o vytvoření policejního státu (1996) a později chystaný útok tajných služeb na opozičně smluvní ČSSD a ODS (1998).
„On si prostě nedá říct…“
V obou případech naletěl tehdejší předseda sociálních demokratů na dost průhledné padělky; v prvním případě byl podle pozdějšího zjištění jejich autorem osmnáctkrát trestaný recidivista Miloš Deméter. Zemanův stranický kolega Pavel Dostál to tehdy komentoval slovy: „On si prostě nedá říct – jak mu někdo dá nějaký papír, s nikým se neporadí a hned s tím běží ven.“
Tentokrát Zeman prohlásil v rozhovoru pro Blesk, že ho měla na pokyn ředitele Koudelky odposlouchávat kontrarozvědka BIS. Jeho ústní svědectví se projednou milosrdně obešlo bez kufříku plného podvržených dokumentů, o to však zní pravděpodobněji – je snadné si představit, že k něčemu zhruba podobnému tomu, co tvrdí Zeman, skutečně došlo – pouze z toho vyplývají dost odlišné závěry.
Mobil s tváří Putina
Český prezident vysvětluje, že sám nemá telefon, a tak si ho půjčuje od svého spolupracovníka Martina Nejedlého. BIS prý nechala Nejedlého telefon odposlouchávat, a nepřímo tak vlastně špiclovala Zemana.
Na celém příběhu je na první pohled pozoruhodné, že nejvyšší ústavní činitel zjevně komunikuje se světem prostřednictvím osoby, jež nemá žádnou oficiální funkci. Nemá také prověrku, a dokonce ani oficiální životopis. Zato je známa svými vřelými vztahy s politiky a podnikateli v Rusku, a ovšem i v Číně – předmětný telefon, údajně odposlouchávaný kontrarozvědkou, bude dost možná právě ten přístroj, který na zadní straně zdobí podobenka Vladimíra Putina.
Ohýbání pravidel
Lze si snadno představit, že BIS má dobré a zákonné důvody se o Nejedlého telefon zajímat. Pokud přitom spadl do odposlechů i Miloš Zeman, zamotal se tu do svých vlastních pavučin. Nejedlý jako princezna Koloběžka současně je i není Zemanovým poradcem, a nepotřebuje tudíž ani prověrku, ani věrohodný životopis.
Zemanovo ohýbání pravidel, ba samotné ústavy, prostě občas vede k nečekaným důsledkům, jež mohou mít nepříjemný dopad i na něj samotného. Co horšího, jeho politické a personální machinace podrývají pracně vybudovaný institucionální a ústavní rámec celého státu.
Prezidentův postoj k institucím právního státu ostatně dobře dokládá druhá část celé epizody. Zeman prý požádal premiéra Babiše, aby odposlechy Nejedlého zastavil. Jako prezident by měl Zeman vědět, že předseda vlády takovou pravomoc nemá – a že prezident nemůže něco takového požadovat v zájmu soukromé osoby, která sama nejenže není ústavním činitelem, ale ani představitelem českého státu – přestože jeho jménem zjevně často jedná.