Německo začíná přezkoumávat čínské investice

Německo je první zemí v EU, která oficiálně přitvrdí svůj postup vůči zahraničním investicím. Důvodem je prudký nárůst čínských akvizic, poskytujících ČLR přístup k citlivým západním technologiím. Opatření je završením bouřlivého vývoje vztahu německých politiků k čínským investicím.

Hnojiva, roboti, pneu – pusťte nás k tomu!

Čína v Evropě skupovala, co se dalo. Kuka, německý výrobce průmyslových robotů, byl v Německu rozbuškou debaty o možném omezování čínských/zahraničních nákupů a lepší péči o strategické podniky. Ministertvo hospodářství letos blokovalo nákup výrobce čipů Aixtron, o nějž měl zájem China’s Fujian Grand Chip Investment Fund.

Dosud největším čínským obchodem bylo však zakoupení švýcarské agrochemické společnosti Syngenta letos na jaře. Čínský koncern ChemChina, který obchod uzavřel (koupili i Pirelli), začal následně jednat o svém spojení s dalším gigantem, čínskou státní společností Sinochem. Celá fúze má zřejmě v ČLR politické souvislosti: dobře politicky napojený ředitel Sinochemu Ning Kao-ning má být do budoucna zárukou politicky spolehlivého řízení Syngenty.

Z Berlína, Paříže a Říma se po tomto prodeji ozvaly protesty; příslušné vlády poukazují na to, že ČLR má tvrdé mechanismy pro dozor nad investicemi evropskými, ale opačně to neplatí.

Po regulaci čínských investic ze strany EU nejhlasitěji volá především Emanuel Macron, nový francouzský prezident, který se na osobní schůzce snažil největší obchodní partnery ČLR v Evropě přesvědčit, že nad mohutnými zahraničními investicemi je třeba mít kontrolu. Ve svém úsilí vytvořit pro čínské investice novou evropskou legislativu však zůstal osamělý.

Menší východoevropské a jihoevropské ekonomiky [Řecko a Maďarsko, pozn. redakce], jež jsou na čínských investicích závislé, odmítly jakékoli kroky proti Pekingu, a šly dokonce tak daleko, že blokovaly usnesení EU kritizující chování ČLR v oblasti lidských práv.

I česká vláda je samozřejmě proti; vzhledem k tomu, jak neochvějně je velká část české politické reprezentace nakloněna stykům s ČLR, není takový postoj překvapivý. Podobně, i když z jiných důvodů, reagují také například Nizozemsko nebo skandinávské státy; jejich postoj je spíš vymezením vůči krokům Trumpovy administrativy. Zastánci volného obchodu se zase obávají, že opatření proti zahraničním akvizicím mohou všeobecně posílit protekcionismus v evropském bloku. I tak je evidentní, že čínské investice v Evropě konečně začínají budit pozornost.

Amerika přezkoumává – Rusko i ČLR

Zastánci regulací se inspirují Spojenými státy, kde již padl návrh zahrnout Čínu mezi státy, jejichž akvizice amerických firem, snahy o získání podílů v nich, ale také plány na vytvoření joint ventures s domácími subjekty budou tamním Výborem pro zahraniční investice (Committee on Foreign Investment in the US, CFIUS) pečlivěji přezkoumávány. Tento status mají spolu s ČLR získat například Rusko, Írán nebo Severní Korea. USA se snaží zamezit šíření vlivu ČLR nejen na domácí půdě, ale také v zahraničí – na nebezpečí konfliktu v Pacifiku upozornil americký ministr zahraničí Rex Tillerson, když poukázal na intenzivní snahy Číňanů budovat umělé ostrovy v Jihočínském moři, aby tak dostali pod svou kontrolu některé z nejvytíženějších námořních cest v oblasti. Kromě námořních cest se Američané oprávněně obávají také ztráty tradičních pacifických spojenců – jak naznačuje například chování filipínské nebo jihokorejské vlády, těsnější kontakty s ČLR pro ně mohou být víc než atraktivní.

Obavy západních vlád jsou motivované nejen zájmy ekonomickými, ale také politickými. Jak demonstruje např. právě Česká republika, přes obchodní aktivity a příslib investic se snadno daří ČLR  šířit svůj politický vliv.