Jubilejní 20. sjezd KS Číny, který tento týden všichni s napětím sledujeme namísto svých oblíbených televizních seriálů, skončí v sobotu vyhlášením vítězů této levicové verze Hry o trůny. Ti pak povedou svůj miliardový kompars do další sezóny.
Spoiler alert!
Tento sloupek vychází v půli týdne a s nastávajícím víkendovým milníkem dějin světového dělnického hnutí se tedy míjí v čase (a ovšem i v prostoru – a vůbec). Neradi bychom však připravili svých několik čtenářů o aktuální komentář v tak převratné záležitosti, a tak jsme si dovolili sesumírovat malou recenzi již předem – tyhle spektákly se konec konců dost opakují. Riziko, že bychom se sekli, se zdá celkem mizivé.
Na tomto místě musíme čtenáře varovat (spoiler alert!), že v následujících řádcích odhalíme vyústění celé složité zápletky. Dopadne to, milí přátelé, nad očekávání dobře! Váš oblíbený superhrdina Si Ťin-pching, mladý přítel našeho trochu méně heroického prezidenta, obhájí po lítém boji svůj post a po zásluze stane v čele svého vděčného lidu do dalších funkčních období. Náramně mu v rozhodujícím okamžiku pomůže skutečnost, že nemá žádné protikandidáty; potenciální adepti vesměs padli za oběť rozsáhlým čistkám během jeho předchozích dvou mandátů. Znovu se tak potvrzuje moudrost učení velikého Lenina: Nejlépe se to hraje na prázdné šachovnici!
Konstruktivní podnět pro dramaturgii sjezdu
Aby však z nadcházejícího víkendového thrilleru nevyprchalo veškeré napětí, budeme si muset přeci jen ještě pár dní počkat na konkrétní scénické provedení tohoto předpokládaného rozuzlení. Všeobecně se očekává, že se soudruh Si prostě stane potřetí generálním tajemníkem ÚV KS Číny, a prolomí tak nepsané pravidlo zavedené Teng Siao-pchingem o omezení nejvyšší funkce ve straně na dva mandáty.
To se nejspíš skutečně stane. My bychom si nicméně dovolili ve vší skromnosti doporučit do Pekingu prostřednictvím nově jmenovaného čínského velvyslance v Praze scénáristicky elegantnější řešení. To by mělo navíc tu výhodu, že by žádné nepsané zvyklosti neporušilo, ba naopak by jednu dávnou revoluční tradici znovu oživilo a dále prohloubilo.
Tajemník a předseda
Prolomení hranice dvou mandátů, avizované na předchozím 19. sjezdu v roce 2017 a potvrzené čínským oktrojovaným parlamentem změnou ústavy v roce následujícím, se formálně týkalo státní funkce prezidenta (předsedy ČLR). Ta tak Si Ťin-pchingovi nepochybně zůstane i nadále. Mnohem důležitější nejvyšší stranická funkce ovšem žádnému formálnímu omezení nepodléhá; stalo se v posledních desetiletích pouze zvyklostí, že probíhá paralelně s nejvyšším státním postem v dvoumandátovém cyklu.
Generální tajemník však nepředstavoval nejvyšší funkci ve stranické hierarchii odjakživa. Ve slavných dobách předsedy Maa to byla, jak jeho příslovečný titul napovídá, funkce „předsedy“. Ta stavěla svého nositele vysoko nad veškerou stranickou byrokracii a umožňovala předsedovi Maovi jeho četné excesy, jako byla kulturní revoluce (1966-76). Teng Siao-pching ji právě proto v roce 1982 zrušil jako symbol extrémní koncentrace moci.
Příběhy s příliš jasným koncem
Již nějaký čas se spekuluje, že by ji mohl Si Ťin-pching ve snaze vyrovnat se Mao Ce-tungovi obnovit. Signalizovalo by to definitivní rozchod s érou Tengových reforem, což by však jen logicky potvrzovalo Si Ťin-pchingovu vlastní „novou éru“, oficiálně vyhlášenou na předchozím 19. sjezdu. Jako všemocný „předseda“ (dokonce dvojí – KS Číny i ČLR jako takové) by se Si napříště nemusel obtěžovat s prolamováním nějakých funkčních období.
Post generálního tajemníka by pak mohl přenechat některému ze svých méně ambiciózních soudruhů (ti ambicióznější vesměs podlehli čistkám). Nabízel by se třeba dvorní ideolog Wang Chu-ning, myšlenkový otec současné tvrdé „neo-autoritářské“ linie a autor některých Si Ťin-pchingových klíčových sloganů. Wang se také stal generálním tajemníkem současného sjezdu, což je dočasná funkce, která dříve skutečně vedla – např. v případě Si Ťin-pchinga i jeho předchůdce Chu Ťin-tchaa – k následnému uvedení do funkce generálního tajemníka ÚV. U Wang Chu-ninga pozorovatelé soudí, že je to spíše jeho labutí píseň, ale kdo ví?
Ani u příběhů s jasným koncem není nikdy na škodu drobné dramatické oživení.