Deník The Wall Street Journal nedávno přišel se zprávou, že Komunistická strana Číny interním nařízením znemožní kariérní postup straníkům, kteří buď osobně, nebo přes rodinné příslušníky drží významné majetky v zahraničí. Důvodem má být především snížení rizika při případném uvalení sankcí ze strany Západu, jako v případě ruských oligarchů po invazi na Ukrajinu. Opatření zapadá do širší snahy o soběstačnost a nezávislost Číny na mezinárodním (především západním) politicko-ekonomickém systému. Pro tyto účely ostatně slouží i čínský alternativní systém pro přeshraniční mezibankovní platby CIPS nebo tzv. digitální jüan, kterým Čína může urychlit „dedolarizaci“ světových finančních trhů.
Že by v případě čínských elit bylo co sankcionovat, dokazuje například zpráva Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů z roku 2014, která odhaluje masivní využívání offshorových společností například na Cookových ostrovech nebo Britských Panenských ostrovech. Podle tehdejších odhadů dostali zámožní Číňané jen mezi lety 2000 až 2014 ze země 1 až 4 biliony dolarů. Mezi odhalenými klienty tehdy figuroval i švagr Si Ťin-pchinga nebo syn bývalého premiéra Wen Ťia-paa.
Nástroj konsolidace moci Si Ťin-pchinga
Současně však výše uvedené nařízení slouží jako další z řady instrumentů, jimiž Si Ťin-pching upevňuje své postavení v mocenské hierarchii strany. To je ostatně v současné době důležitější než kdy jindy, jelikož se blíží říjnový 20. sjezd KS Číny, na němž má podle očekávání Si obhájit post generálního tajemníka, a prolomit tak pravidlo dvou funkčních období, zavedené několik let po smrti Mao Ce-tunga. Si již v roce 2018 prosadil změnu ústavy, která toto pravidlo ukotvila legislativně.
Od roku 2012 navíc začal Si rámovat dějiny strany do tří epoch – Mao Ce-tungovy, Teng Siao-pchingovy a Si Ťin-pchingovy „nové éry“. Tu v roce 2017 kanonizoval zakotvením svých vlastních ideologických „myšlenek“ do stanov strany, čímž se jeho slova a činy stávají oficiální stranickou linií. Jejich kritika je pak útokem na stranu jako takovou, což je riziko, které dnes jen tak někdo nepodstoupí. To se názorně ukázalo například minulý měsíc, kdy nejvyšší politický orgán strany navzdory zjevnému znepokojení nad situací v Šanghaji podpořil politiku nulového covidu.
Je osud Číny spjatý s osudem Si Ťin-pchinga?
Hra o trůn čínské komunistické státostrany se mnohdy neobešla bez značné rivality a frakčních bojů. Si Ťin-pching stále potenciálně může čelit znepřáteleným členům tzv. „rudé aristokracie“, která představuje vrchol mocenské pyramidy v Číně, či rostoucí nespokojenosti běžného obyvatelstva. Si se však v tomto ohledu evidentně poučil z historie a využívá své ideologické korunovace, protikorupčních kampaní zaměřených proti nepřátelům a ohýbání stranických procedur k tomu, aby zůstal ve funkci, možná doživotně.
Následující měsíce proto budou klíčové nejen pro vytyčení další trajektorie Si Ťin-pchinga, ale spolu s ním i celé Číny a jejího vlivu ve světě. Pravdou zůstává, že drakonická opatření, bezprecedentní lockdowny, ale i zpomalující ekonomika nebo postoj Číny ke konfliktu na Ukrajině, to vše může mít vliv na výsledek říjnového sjezdu strany. Pokud se však něco opravdu dramaticky nezmění, zdá se, že Si Ťin-pching svůj „mandát nebes“ obhájí i pro třetí funkční období.