V Pekingu začalo výroční zasedání čínského pseudoparlamentu, který se chystá odmávnout, co mu přisunulo ÚV KS Číny, potažmo generální tajemník Si Ťin-pching. Na programu má také návrh „zákona o podpoře etnické jednoty a pokroku“, jehož smyslem je „posílit vědomí sounáležitosti čínského národa“. Zákon dodává auru legálnosti asimilačním praktikám, které jsou v rozporu jak s vlastní čínskou ústavou zaručující národnostním menšinám (byť často jen na papíře) právo užívat vlastní jazyk a rozvíjet vlastní kulturu, tak i s mezinárodními normami na ochranu kulturní rozmanitosti, k nimž se Čína na světových fórech hlásí.
Návrh nového zákona zavazuje úřady, státní zaměstnance a veškeré obyvatelstvo k tomu, aby se aktivně zapojili do přetvoření všech obyvatel Číny v jeden unifikovaný národ coby „společenství sdíleného osudu“ se společnou kulturu, způsobem života, obyčeji a zvyky a zejména s láskou ke komunistické straně a k vlasti. Za tímto účelem zákon předepisuje masivní výchovnou kampaň, počínaje vzděláváním o historii Komunistické strany Číny, aby si „lidé všech etnických skupin pevně osvojili správné názory na národ, historii, etnicitu, kulturu a náboženství“. Povinnost stmelovat se do jednotného národního celku sahá až do rodin a zákon zavazuje rodiče, aby učili děti odmalička čínsky a vštěpovali jim lásku ke komunistické straně. Zákon pamatuje nejen na tresty pro neplniče těchto povinností, ale také povzbuzuje udávání a dává „právo“ každému učinit oznámení o porušování zákona. Odměna je zaručena.
V čínském originále se o posílení národní sounáležitosti hovoří za použití metafory odlévání kovu do formy, jehož výsledkem je pevná slitina. Je třeba uznat, že tato metafora se tvůrcům zákona vydařila. Přesně vystihuje brutalitu, s níž je čínský stát připraven nakládat s vlastními lidmi, aby si je beze zbytku podřídil. Obsah a dikce zákona jsou tak absurdní, že mě napadá jediné – navzdory siláckému vystupování se čínský režim zdá uvnitř velmi křehký.