Současné Letní olympijské hry v Tokiu bez diváků působí trochu přízračně, ale ty zimní napřesrok v únoru v Pekingu budou nejspíš ještě podivnější. Diváci se do té doby snad do hledišť vrátí. Chybět nicméně budou politici a diplomaté, respektive politici a diplomaté z většiny demokratických zemí. Ti ze zemí méně demokratických si naopak dají obzvlášť záležet, aby se v Pekingu ukázali poblíž hlavní tribuny. Sportovní rituál, který měl svými ideály sjednocovat svět, tak symbolicky znázorní jeho opětovné štěpení do dvou velkých bloků.
Nad zimní olympiádou v Pekingu se vznáší hrozba diplomatického bojkotu. Sport není dobré politizovat, ale případný bojkot pekingských her neproběhne primárně z důvodů politických, nýbrž humanitárních. Jeho hlavní příčinou je lidskoprávní katastrofa v čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (historicky známé též jako Východní Turkestán), kde je podle spolehlivých odhadů vězněno v celé síti „převýchovných“ táborů přes milion osob z řad místních, převážně muslimských národnostních menšin. Některé vlády a parlamenty mluví otevřeně o genocidě; jisté je, že v Sin-ťiangu dochází k masivnímu porušování základních lidských práv a zločinům proti lidskosti.
Lidská práva jako rizikový faktor
Patří ohled na základní lidská práva k olympijskému ideálu? Byly doby, a ne tak dávno, kdy by odpověď zněla jako burácivé ano. Peking bude hostit hry již podruhé, a stane se tak jako vůbec první město v historii dějištěm zimních i letních olympijských her. Před Letními olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 představovaly záruky dodržování lidských práv, nebo alespoň jejich zlepšení, jeden z důležitých bodů vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Čínská vláda se zavázala v této oblasti k řadě ústupků, z nichž pak v podstatě žádné nedodržela. Rozumělo se nicméně samo sebou, a na obou stranách, že respekt k lidských právům je jednou z důležitých součástí olympijské myšlenky.
Po třinácti letech se situace v oblasti lidských práv v Číně nijak nezlepšila, ale naopak zhoršila (a zdaleka ne jen v Sin-ťiangu). MOV se však tentokrát zjevně už ani nenamáhal předstírat, že o tom bude s Pekingem jednat nebo se tím vůbec zabývat. Právo pořádat hry bylo Pekingu uděleno ještě před plným vypuknutím krize v Sin-ťiangu a nakonec nebylo moc z čeho vybírat, když jako jediný protikandidát zůstalo kazašské Almaty (Alma-Ata). Po zkušenostech z letních her v Pekingu v roce 2008 by člověk nicméně očekával, že MOV bude v této záležitosti obezřetnější a nepostaví lehkovážně vrcholové sportovce do neřešitelné situace, kdy bude nikoliv jejich vinou hrozit nejen diplomatický, ale možná i plný bojkot her.
„Opravdový olympijský šampión“
Pod vedením svého současného předsedy Thomase Bacha se MOV zjevně odpoutal od svých někdejších ideálů. Jak upozornila v podrobné studii pro server Sinopsis Andrea Worden, Bach má velmi blízko k současnému generálnímu tajemníkovi KS Číny Si Ťin-pchingovi. Oba se dostali do funkcí v roce 2013, ale znali se již z pořádání Letních olympijských her v Pekingu v roce 2008, kdy stál Si nominálně v čele čínského organizačního výboru a Bach byl místopředsedou MOV. Po jeho zvolení v roce 2013 směřovala Bachova první cesta do Pekingu, kde slavnostně předal rovněž novopečenému předsedovi (prezidentovi) ČLR zlatý olympijský řád, nejvyšší ocenění celého hnutí.
V roce 2017 prohlásil Bach po Si Ťin-pchingově návštěvě v Lausanne, že vůdce čínských komunistů je „opravdový olympijský šampión“ a zaslouží si „plno medailí“. Jménem MOV vysoce ocenil Si Ťin-pchingův poněkud stachanovský plán zapojit před zimními hrami v Pekingu 300 milionů Číňanů do zimních sportů, které jinak nemají v Číně velkou tradici. (S tímto počinem měl vypomáhat i Jaromír Jágr jako oficiální „ambasador čínského hokeje“.)
Koncentrace politického vlivu ve sportu
V roce 2017 se Bach i Si Ťin-pching setkali ve Švýcarsku také s novým generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem. Guterres chová jen o fous méně vřelý vztah k Si Ťin-pchingovi než Bach. Během jeho funkčního období začaly do dokumentů OSN pronikat politické fráze a koncepty KS Číny jako „Pás a stezka“. Když byl v roce 2018 usvědčen šéf „neziskového křídla“ CEFC Patrick Ho z uplácení předsedy Valného shromáždění OSN Sama Kutesy, nezahájil Guterres na rozdíl od postupu svých předchůdců v podobných situacích ani audit či vyšetřování celého skandálu. „Neziskové křídlo“ nám dobře známého CEFC si uchovalo svůj „poradní status“ v Odboru OSN pro ekonomické a sociální záležitosti (UN DESA) ještě dlouho poté, co jeho šéf stanul před americkým federálním soudem.
Z jednání mezi Bachem a Guterresem v roce 2017 vzešla o rok později iniciativa na zrušení Úřadu OSN pro sport za rozvoj a mír (UNOSDP) a jeho nahrazení přímou spoluprací mezi OSN a MOV. Zbylé pravomoci UNOSDP přešly na UN DESA, považovaný všeobecně za odbor pod silným vlivem Číny. O celé byrokratické rošádě informovala jako jediná hned druhý den podrobněji agentura Nová Čína. Mezinárodní sportovní agenda se tak dále koncentrovala v rukou Si Ťin-pchingových přátel Guterrese a Bacha.
Kultivace klíčových osobností
Za těchto okolností není divu, že Peking získal právo na pořádání již druhých olympijských her bez větší tradice zimních sportů a přes pochybnosti o situaci v oblasti lidských práv. MOV pod Bachovým vedením si žádné takové pochybnosti nepřipouští. Podobně jako v případě šéfa WHO Tedrose se Pekingu osvědčila kultivace osobností v čele klíčových mezinárodních organizací, jež pak mohou hájit pozice ČLR v krizových situacích.
Některé z těchto krizových situací se však nakonec vymknou z ruky tak, že již nepomůže ani vstřícný postoj vedení příslušných organizací. To je případ současné pandemie a WHO, ale také „převýchovných“ táborů v Sin-ťiangu a nadcházející pekingské olympiády. MOV může ignorovat masové zločiny proti lidskosti v pořádající zemi, ale světová veřejnost nikoliv. Krize v Sin-ťiangu nabrala takových rozměrů, že tak či onak pekingskou olympiádu ovlivní. V zájmu sportovců, kteří se na vrcholnou událost připravují celá léta, doufejme, že hazard MOV při volbě jejich dějiště povede pouze k bojkotu diplomatickému.