Dva roky od ohlášení reforem systému registrovaných domácností, tzv. chu-kchou 户口, se jako poslední čínské velkoměsto 19. září přidal k postupným změnám v dělení obyvatel i Peking. Hlavní město se postupně přičiní o to, aby svým obyvatelům, lidem de iure registrovaným na venkově, prakticky ale žijícím i pracujícím v hlavním městě, byly zaručeny služby dosud dostupné pouze “původním” rezidentům města. Dosavadní kroky tímto směrem v různých částech Číny (ze všech čínských správních jednotek zbývá konktrétní opatření učinit již jen v autonomní oblasti Tibet) však mají šnečí tempo.
Co je systém registrovaných domácností, chu-kchou? Zjednodušeně řečeno jde o úředně stvrzenou přináležitost k místu původního pobytu rodiny, kde má rezident zajištěn přístup ke službám. Ve své dnešní podobě sahá do roku 1958, kdy byl zaveden za účelem omezení vnitřní migrace a vzniku slumů.
Komunistická vláda v 50. letech zakotvila pomocí systému chu-kchou nerovnost čínského obyvatelstva ve městech a na venkově. Obyvatelé měst měli výhody zaručeného zaměstnání, bydlení a vzdělání, zatímco ti na venkově se museli postarat sami. A navíc měli zakázáno se stěhovat do města. (zde)
V době po ekonomických reformách v 80. letech ovšem rostla potřeba levné pracovní síly ve městech, kam se přistěhovaly stamiliony venkovanů (dnes se jedná o 277 milionů lidí se statusem přistěhovalých “rolnických dělníků”, nung-min-kung 农民工), kteří neměli a nemají nárok na služby vázané na chu-kchou: zdravotní péči, vzdělávání, bydlení a další (děti dědí chu-kchou svých rodičů, ať už se narodily kdekoliv) (podrobně zde). Nositelé venkovského chu-kchou byli ve městech v neplnoprávném postavení podobném nelegálním přistěhovalcům v jiných zemích. S tím souviselo i jejich zvýšené vykořisťování ze strany zaměstnavatelů. Právě tito dělníci tvořili po desetiletí jádro levné pracovní síly, jež poháněla kola čínského “ekonomického zázraku”. V posledních letech se však stal rigidní systém chu-kchou v nezadržitelně postupující urbanizaci spíše zdrojem problémů a brzdou ekonomického rozvoje směrem od levné prcovní síly k odvětvím s vyšší přidanou hodnotou.
Anglická mutace agentury Nová Čína k novému vývoji uvádí:
Dle nyní zveřejněné směrnice nebude pekingská městská vláda nadále rozlišovat mezi městskými a venkovskými obyvateli, ale ustaví jednotný systém povolenek. Vzdělání, zdraví, zaměstnanost, sociální služby a bydlení budou dostupné všem obyvatelům Pekingu. (…) Reforma se bude týkat stovek milionů Číňanů. V roce 2015 žilo v čínských městech, ať už s povolením nebo bez něj, 767,5 milionů lidí, tedy skoro 56 procent všech obyvatel. V kategorii venkovského obyvatelstva bylo dle Státního statistického úřadu 606 milionů lidí.
Souvisejícím problémem jsou obavy migrantů, že se změnou systému chu-kchou budou pozemky, které kolektivně vlastní na venkově, vyprodány chtivým developerům, aniž by v tom reální spoluvlastníci měli jakékoli slovo. K tomu Caixin:
V posledních letech boom na pozemkovém trhu zvýšil cenu pozemků vlastněných venkovskými zemědělci a mnozí – zejména ti, co vlastní pozemky na bohatém východním pobřeží – se rozhodli podržet si chu-kchou v místě, kde ho původně měli přiděleno, právě kvůli vzrůstajícím cenám pozemků a výhodám na ně navázaným. Rolnické pozemky jsou stále vlastněny kolektivně, vesnickými společenstvími, což znamená, že tato společenství je mohou rozprodat developerům, aniž by to mohli jednotlivci ovlivnit. Profesor Ču Li-ťia z Čínské správní akademie řekl Beijing News, že rozhodnutí Pekingu sjednotit systém registrací bude dobré především pro starší venkovany, kterým umožní přístup ke zdravotní péči. Úřady by však měly zajistit i ochranu zemědělců před nezákonnými obchody s půdou tak, aby ji farmáři mohli prodat na volném trhu.