Palčivý společenský problém
Podmínky života na venkově nedávno na základě osobní zkušenosti výmluvně popsala profesorka Chuang Teng. Jedná se o vzdělanou ženu z velkoměsta, která se zcela netypicky vdala za muže původem z venkova. Jeho prostřednictvím poznala zblízka problémy vesničanů a s velkou dávkou empatie je vylíčila v článku „Obraz venkova očima snachy“ (一个农村儿媳眼中的乡村图景), který loni uveřejnil portál Centra kulturních studií současné Číny při Šanghajské univerzitě. Poukazuje zde na zjevnou nespravedlnost systému a hovoří o dlouhodobých sociálních dopadech, které ohrožují významnou část čínské populace. Zvláštní pozornost věnuje bezvýchodné situaci dětí, které na venkově nemají šanci získat lepší vzdělání a žít jednou lepší život než jejich rodiče. Zabývá se také problémem starých lidí, kteří nezřídka zůstávají bez základních prostředků obživy.
Svou přímou reflexi stěžejních problémů čím dál více se rozevírajících nůžek mezi moderními městskými aglomeracemi a zaostalým venkovem publikovala již před několika lety v pekingském literárním časopise Š´-jüe (Říjen) jako součást debaty o novém proudu „literatury o lidech na dně“ (底层的书写). Její příspěvek rezonoval v akademických kruzích a vyvolal i širší debatu na čínských sociálních sítích. Jeho spontánní šíření potvrzuje, že občanská společnost si začíná problém uvědomovat v jeho naléhavosti, bez ohledu na oficiální triumfalistický diskurz nastávající etapy „společnosti mírného blahobytu“. Článek profesorky Chuang v prosinci 2020 převzaly China Digital Times, které zveřejnily čínský originál a anglický překlad.
Venkované jako občané druhé kategorie
Profesorka Chuang píše o systémové bariéře spočívající v institutu registrace domácností chu-kchou zavedeném v r. 1958 s cílem připoutat vesničany k půdě a umožnit rychlou industrializaci ve městech. Systém brání vesničanům usadit se ve městě, hledat si lepší práci a umožnit vzdělání a tím i lepší budoucnost svým dětem. V důsledku toho v Číně existuje jinde těžko představitelná situace, kdy výstavba moderních měst a práce v továrnách produkujících zboží pro celý svět je dílem rukou dělníků a dělnic z venkova, kteří však nemohou žít normálním rodinným životem. Odjíždějí do měst za prací, ale děti a staré rodiče musí nechat v místě svého stálého bydliště, tedy na venkově. Některým vesničanům se sice v průběhu let podařilo získat ve městě relativně dobře placenou a stabilní práci, přesto se nemohou zcela zbavit okovů svého vesnického původu. Jsou plně závislí na městských firmách, které jim dávají práci bez možnosti hájit své zájmy, nemají žádné jistoty, vydělávají méně peněz, nevztahuje se na ně nově budovaný systém sociálního a zdravotního pojištění a ocitají se v pozici občanů druhé kategorie, jimiž obyvatelé měst otevřeně pohrdají.
Ekonomický tlak a absence základních životních jistot
Důsledkem nerovnoprávného postavení jsou velké rozdíly mezi výdělky obyvatel s „městskou“ registrací a lidí původem z venkova, které dokládají i oficiální statistiky. V roce 2019 si běžný venkovan vydělal zhruba třetinu průměrného městského příjmu. Lidé z venkova navíc čelí enormnímu tlaku na finanční zaopatření rodiny. Chuang Teng upozorňuje na nutnost zabezpečit děti a stárnoucí rodiče. Pokud chtějí pro své děti získat žádoucího partnera k uzavření manželství, musí spořit na věno pro dceru nebo zásnubní dary pro syna. Navíc musí pečovat o staré rodiče, kteří zpravidla nemají penzi a ve stáří si již nedokážou sami zabezpečit základní životní potřeby.
Postavení vesničanů pracujících ve městě je stále nejisté. Jak dokládají příběhy příbuzných profesorky Chuang, ani momentálně relativně stabilní zdroj příjmů a úspory nejsou vždy zárukou bezstarostné existence. Jako příklad uvádí katastrofu, která postihla jejího příbuzného, který se v 90. letech vypracoval k relativně dobrému postavení. Působil jako předák, který na venkově rekrutoval dělníky podle požadavků investora ve městě. Když se však investor dostal do problému se splácením půjček, přenesl se díl zodpovědnosti i na něj, musel vyplácet dělníky, ale peníze už nedostal zpět. Přišel o úspory, čelil značným finančním problémům a jeho závazky se kaskádovitě přelily na další členy rodiny. Naděje na lepší budoucnost byla pryč a zničila celou jeho rodinu.
Výchova a péče o děti
Mnozí venkované, včetně příbuzných profesorky Chuang, migrují na obrovské vzdálenosti za prací ve velkých městech. Protože však s sebou nemohou brát děti dědičně registrované jako „vesničané“, nechávají je v péči prarodičů a dalších příbuzných na venkově. Těmto dětem se případně říká „odložené děti“. Své rodiče vidí často jen na několik dnů v roce, či dokonce jednou za několik let, především během oslav čínského Nového roku, jediného období, kdy dělníci mají volno a mohou se nakrátko vrátit do svých rodných vesnic.
Děti na venkově nemají šanci získat solidní vzdělání. Podfinancované vesnické školy kvalitou značně zaostávají za těmi městskými, ať už co do vybavení budov, nebo personálních kapacit. Mnohdy nejsou žáci kvůli špatným podmínkám ani schopni dokončit základní či nižší střední školu (tj. ekvivalent naší devítileté docházky).
Podle profesorky Chuang by však samotné investice do školství na venkově tento nedostatek nevyřešily. Jak uvádí, „I kdyby podmínky na venkovské škole byly stejně dobré jako ve městech, zůstávají tyto děti v nevýhodě kvůli absenci dobrého rodičovství“.
Autorka upozorňuje na to, jak nepřirozené oddělení dětí zanechaných na venkově od rodičů, kteří odcházejí za prací do měst, narušuje vztahy v rodině a výchovu k rodičovství. Venkovské děti nemají šanci vytvořit si základní citová pouta ke svým rodičům, které sotva poznaly. V dospělosti pak nemají předpoklady pro to, aby se náležitě věnovaly svým vlastním potomkům. Chuang Teng píše o mladých ženách na vesnici, které v dětství nepoznaly mateřskou péči, a když se pak samy vdají, nedokážou si vytvořit vztah k vlastnímu dítěti. Nedlouho po narození dítěte odcházejí po vzoru svých rodičů do města za prací. Z části je vede ekonomická nutnost, chtějí však také uniknout před zodpovědností a mateřskými povinnostmi, s nimiž si nevědí rady. Situace pak připomíná začarovaný kruh, kdy se lidé na venkově vezmou, založí rodinu, migrují za prací a nechají za sebou další generaci odložených dětí.
Stáří jako završení hořkého životního údělu
Chuang Teng si také všímá těžkého osudu starých rodičů v souvislosti s rozpadem tradičních hodnot postavených na úctě ke stáří:
„Tradiční vesnická struktura ztratila svoji odolnost a křehká ekonomika urychlila úpadek venkovských hodnot a zvyků. Vezměme si jako příklad péči o seniory. I když po tisíce let existovala mezi rolníky nejpevnější víra, že je třeba vychovávat děti pro zajištění stáří, realita toto prosté přání značně zpochybnila.“
Stáří na venkově je kruté. Nejen že zde chybí adekvátní zdravotní péče, sociální zabezpečení a služby, ale rozpadají se i rodinné vazby. Profesorka Chuang prokládá zkušenost svých venkovských příbuzných odkazy na znepokojující studie z poslední doby, které dokumentují sebevraždy seniorů. Podle statistik je zřejmé, že výskyt tohoto tragického jevu v některých venkovských oblastech významně převyšuje celostátní průměr. Mnozí senioři si prý raději vezmou život, než aby zatěžovali své blízké. Byly zdokumentovány i ještě tragičtější případy, kdy děti starých a smrtelně nemocných rodičů, neschopné či neochotné snášet úděl péče o ně, jim postupně zmenšovaly porce jídla, až je nakonec vyhladověly k smrti.
Vyhlídky do budoucna?
Svou osobní výpovědí se profesorka Chuang rozhodla poukázat na problém, o kterém všichni vědí, ale jen málokdo o něm mluví. Trápí ji skutečnost, že hlasy lidí na nejnižších příčkách společenského žebříčku „jsou nyní umlčovány jako nikdy předtím“ a pokud nikdo nedosvědčí jejich trápení, „budou jejich zkušenosti navždy ztraceny v historii“. A také otevřeně pojmenovává jádro problému – systémově ukotvenou sociální nerovnost, kterou dílčí opatření pro rozvoj venkova nemohou odstranit:
„Je možné změnu osudu venkovských obyvatel opírat o provizorní opatření, nebo je třeba systémových sociopolitických reforem? Pokud vesničané nebudou mít přístup k lepšímu vzdělání; pokud s nimi nebude v politickém rámci založeném na rovnosti zacházeno jako s „občany“; pokud nebudou schopni vlastními hlasy a vlastní silou bránit svá práva v otevřeném společenském systému, kdo zaručí, že se pro ně věci změní? Kdo má schopnost a svědomí být jejich spasitelem?“
Shodou okolností ve stejné době, kdy šanghajské Centrum kulturních studií současné Číny zveřejnilo osobní svědectví a apel čínské profesorky, vyšla v USA kniha R. Scotta a N. Hell o ekonomických problémech čínského venkova. Na základě dat shromážděných za posledních třicet let dokumentují, jak čínská ekonomika postupně ztrácí dynamiku původně založenou na špatně placené nekvalifikované práci. Stát při tom neinvestoval do rozvoje lidských zdrojů na venkově; jak upozorňují autoři, ČLR je sice dnes druhou nejsilnější ekonomikou světa, ale kvalita její pracovní síly hluboce zaostává i za takovými zeměmi jako je Mexiko nebo Turecko. Tato situace ohrožuje budoucnost čínské ekonomiky, hrozí humanitární katastrofou a s ní ohrožuje i globální ekonomickou rovnováhu.
Zmíněné ekonomické problémy pak mohou z velké části za to, že čínská vláda v poslední době začala projednávat změny tohoto systému a rozvoj venkova se stal jedním z hlavních sloganů generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Podle návrhu 14. pětiletky, který byl představen na právě probíhajícím zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, by systém registrace domácností měl být zrušen ve městech pod tři miliony obyvatel, v ostatních by pak měla být pravidla zmírněna či pozměněna. O možných změnách se v současnosti stále jedná.
Reference:
HERBERT, Brad, 2020. Is Reform on the Horizon for China’s Weak Social Safety Net? Center for Strategic and International Studies [online]. Dostupné z: https://www.csis.org/blogs/new-perspectives-asia/reform-horizon-chinas-weak-social-safety-net [cit. 2021-01-20].
HSIAO, William C, 2012. Disparity in Health: The Underbelly of China’s Economic Development. Harvard University: Harvard School of Public Health [online]. Dostupné z: https://cdn1.sph.harvard.edu/wp-content/uploads/sites/100/2012/09/harvard_china_review_-_rmhc.pdf [cit. 2021-01-20].
SCOTT, Rozelle, and HELL, Natalie, 2020. Invisible China: How the Urban-Rural Divide Threatens China’s Rise. University of Chicago Press.