Společnosti Huawei se v poslední době nedaří. Souběžně se sérií varování před jejími výrobky ze strany kyberbezpečnostních úřadů několika států, včetně České republiky, přicházejí zákazy využívání jejích produktů ve státních infrastrukturách. Nejnověji byl tento čínský technologický gigant vyloučen z účasti na tendru Finanční správy ČR na vybudování daňového portálu. Kromě bezpečnostních rizik ale vyplouvají na povrch také obavy z účasti firmy na průmyslové špionáži a porušování amerických sankcí vůči Íránu. V pondělí Spojenými státy zveřejněná obvinění celkem o celkem 23 bodech přinášejí nové důkazy a identifikují nové podezřelé.
Prémie za každou krádež
Největším překvapením v dokumentech předložených soudům v New Yorku (porušování sankcí, Meng Wan-čou) a Seattlu (průmyslová špionáž, snaha ukrást testovacího robota společnosti T-Mobile) jsou rozhodně důkazy o formálním firemním systému odměňujícím zaměstnance za krádeže obchodních tajemství:
10. července 2013, souběžně s tím, kdy Huawei China a Huawei USA lživě tvrdily, že činnost A.X. a F.W. [dva zaměstnanci přistižení při činu v laboratoři T-Mobile] byla „izolovaným [případem]”, představovala „chvilkové selhání“ a byla v rozporu s korporátní politikou Huawei, zavedla Huawei China formální politiku bonusového programu odměňujícího zaměstnance, kteří ukradli konkurenci tajné informace… Zaměstnancům bylo nařízeno, aby tajné informace, které získali od cizích společností, ukládali na interní firemní stránku, nebo, v případě zvláště citlivých informací, poslali zašifrovaný email do speciální emailové schránky. Zkoumat podané informace a rozdávat měsíční odměny zaměstnancům, kteří dodali ty nejcennější kradené informace měla „manažerská skupina soutěže“. Třem regionům, které poskytly nejcennější informace, měla také být jednou za dva roky vyplácena odměna. Směrnice zdůrazňovala, že žádný ze zaměstnanců nebude potrestán za činnost, jež bude v jejich v rámci provedena.
Firemní vedení ale po trapném špionážním skandálu, který skončil vypovězením zaměstnanců Huawei z testovací laboratoře, upozornilo pracovníky Huawei USA, že ve Spojených státech podobné činnosti nejsou podporovány. Z emailové komunikace nicméně podle amerických úřadů vyplývá, že v jiných zemích a regionech světa je to naprosto běžná součást pracovní náplně.
Tři lháři
Proti Meng Wan-čou, finanční ředitelce společnosti Huawei a dceři jejího zakladatele, byla vznesena konkrétní obvinění z bankovního podvodu a porušování sankcí uvalených na Írán. Meng v současnosti čeká v Kanadě na soud, který rozhodne o jejím vydání do rukou amerických úřadů. Ve třináctibodové obžalobě ale také nepřímo figurují dvě další jména.
Prvním z nich je Žen Čeng-fej, bývalý důstojník Čínské lidově osvobozenecké armády a zakladatel firmy. Ten je v dokumentu označován jako “Jednotlivec 1”, ale zároveň byla tato osoba identifikována jako zakladatel společnosti. (Podobně byl v žalobě proti jiné osobě nepřímo identifikován také čestný poradce prezidenta Zemana Jie Ťien-ming v korupční kauze šéfa neziskového křídla CEFC Patrick Ho). Žen měl v červenci 2017 podat křivé svědectví, když před agenty FBI popřel, že by firma jednala v rozporu s americkými sankcemi vůči Íránu. Žen se na veřejnosti moc často neukazuje, ale na v současnosti probíhající kauzu reagoval před časem v exkluzivním rozhovoru, kde prohlásil:
Nikdy neudělám nic, co by poškodilo jakoukoliv zemi na světě.
Nejspíše další křivá výpověď, nebo Žen neví, co se děje v jeho vlastní firmě.
Druhým vysokým představitelem firmy, který byl serverem Quartz identifikován jako “seniorní viceprezident Huawei”, o němž se mluví v americké žalobě, je Charles Ding. Ding stojí od roku 2017 v čele bruselské kanceláře společnosti. Jeho úkolem je “dále rozvíjet a prohlubovat strategická partnerství mezi Huawei, evropskými institucemi a evropskými výrobci informačních a komunikačních technologií”. Jinými slovy hlavní lobbista firmy v sídle Evropské unie. Ding měl v roce 2012 křivě vypovídat v americkém Kongresu, když tvrdil, že činnost společnosti v Íránu “neporušuje žádné zákony ani regulace včetně požadavků spojených se sankcemi”.
Pondělní obvinění předložená americkým ministerstvem spravedlnosti přinášejí závažná obvinění o existenci firemní politiky systematické průmyslové špionáže. To může mít pro firmu, potýkající se dlouhodobě s bezpečnostními problémy, fatální důsledky. Na důvěryhodnosti jí nepřidá ani podezření vysokých představitelů společnosti z křivých svědectví.