V Národním muzeu byla otevřena unikátní výstava ze sbírek Palácového muzea v Tchaj-peji, hlavním městě Tchaj-wanu. K vidění je soubor pečlivě vybraných předmětů ze sbírek někdejších čínských císařů. Výstavu s názvem „Sto pokladů – sto příběhů“ rámuje téma mezikulturních kontaktů a přátelských setkání. Proto většina vystavených předmětů pochází z pozdního období čínského impéria, kdy u císařského dvora v Pekingu působili vzdělaní evropští misionáři a zprostředkovatelé kulturní a technologické výměny mezi Čínou a Evropou.
Největším unikátem výstavy je malá skulptura elegantně protáhlého čínského zelí s figurkami hmyzu řezaná z jednoho kusu dvojbarevného kamene. Předmět s bohatými symbolickými a kulturními významy byl pravděpodobně součástí věna manželky císaře Kuang-süho známého svým pokusem o modernizační reformy na konci 19. století. Jeho sepětí s rodinou císaře, vedle nepopiratelné krásy a virtuózního provedení řezby, činí z jadeitového zelí jeden z největších pokladů muzea, národní kulturní památku, která zatím jen jednou opustila Tchaj-wan a v Evropě je vystavena vůbec poprvé.
Privilegium vystavit tento předmět, stejně jako celá výstava, by nebyly možné bez politických záruk České republiky, že předměty vrátí zpět na Tchaj-wan a nevydá je do Čínské lidové republiky. Ta se považuje za jejich legitimního vlastníka, neboť označuje de facto nezávislý Tchaj-wan za svoji provincii a jeho poklady za svůj majetek. Každá výstava tchajpejského Palácového muzea v zahraničí je tedy výsostným politickým aktem. Proto se jejího otevření účastnili dva tchajwanští ministři a místopředseda tchajwanského parlamentu. Škoda, že jim nebylo dopřáno veřejně vystoupit a všem na očích demonstrovat téma přátelské výměny, která se mezi námi a Tchaj-wanem řadu let zdárně rozvíjí a je výstavou výmluvně zprostředkovaná.
Absence tchajwanských politiků v našem veřejném prostoru vypadá jako projev opatrnosti našeho ministerstva zahraničí a obav, aby Čína neprotestovala a nevyhrožovala s odkazem na svůj „princip jedné Číny”. Ve stávající geopolitické situaci, kdy generální tajemník ÚV KS Číny ve společnosti Vladimira Putina a Kim Čong-una demonstrativně dává najevo, že společně kráčejí po cestě destrukce mezinárodního řádu, je však podobné opatrnictví známkou kapitulace. Odvaha hlásit se k demokratickému Tchaj-wanu má význam pro odstrašení agresivních plánů Číny na Dálném východě, které, jak je čím dál tím více zřejmé, úzce souvisejí i s Putinovou válkou proti „kolektivnímu Západu“.