V průběhu července a srpna proběhlo na Tchaj-wanu bezprecedentní hlasování o odvolání téměř dvou třetin opozičních zákonodárců za stranu Kuomintang (KMT). „Velké odvolací volby“ (大罷免) se uskutečnily z iniciativy občanské společnosti, která opozici viní z politických kroků ohrožujících bezpečnost země. Celý proces pak vnímala jako šanci na vyřešení nestabilní tchajwanské politické situace, silně ovlivněné rozpory mezi legislativou a exekutivou.
Hlasování nakonec skončilo velkým nezdarem pro odvolací tábor. Voliči během dvou hlasovacích kol ukázali, že si přejí zachovat současné rozložení sil v legislativě a všem opozičním zákonodárcům jejich křesla ponechali. Volby sice změnu nepřinesly, jejich výsledek přesto silně rezonuje veřejným míněním a místní politikou. Dozvuky vyhrocené a dlouhotrvající kampaně dále ukazují šíři zásadního problému a výzvy současného Tchaj-wanu, tedy neustále se prohlubující polarizace společnosti, která čím dál více hledá domnělé vnitřní nepřátele, zatímco ten skutečný klepe na dveře.
Škrty v obraně jako politická zbraň
Ve stejnou dobu, kdy v lednu ve Washingtonu probíhala inaugurace Donalda Trumpa, zasedal v Tchaj-peji Legislativní dvůr, místní jednokomorový parlament. Ačkoliv staronový americký prezident dlouhodobě vyžaduje navyšování výdajů na obranu u zemí, které chtějí být pod ochranou Spojených států, tchajwanští zákonodárci odhlasovali téměř 7% snížení vládního rozpočtu, týkající se mimo jiné právě i obranných výdajů.
Důvodem škrtů byla spíše současná politická než fiskální situace Tchaj-wanu. Vládní Demokratická pokroková strana (DPP) v čele s prezidentem Williamem Lajem už třetí volební období ovládá exekutivu, zákonodárnou moc ale drží opozice v podobě strany KMT a menší Tchajwanské lidové strany (TPP), které obě nemohou DPP příjít na jméno. Využívají tak všemi možnými způsoby svou kontrolu nad legislativou, aby vládnutí DPP ztížily. Loni na podzim se opozice pokusila rozšířit pravomoci Legislativního dvora, což z velké části zrušil Ústavní soud. Jeho usnášeníschopnost však od té doby opozice blokuje.
Velké škrty ve vládním rozpočtu pak byly dalším krokem v těchto snahách. Jejich cílem bylo mimo jiné zkomplikovat zahraniční politiku vlády DPP, která je dlouhodobě založená na prohlubování vztahů se západními zeměmi a upevňování nejisté pozice Tchaj-wanu v mezinárodním společenství. Podle vlády se posilováním vazeb se Západem sníží riziko, že se Čínská lidová republika pokusí násilně změnit současný status quo. Opozice ale vidí situaci opačně a mnohé zahraničně politické kroky, společně s navyšováním výdajů na obranu, vnímá jako možnou provokaci Pekingu.
Mezi občanskou společností a politikou
Tchajwanská občanská společnost je tradičně politicky velmi aktivní. Na jejích základech stálo demokratizační hnutí druhé poloviny osmdesátých let, které následně dalo rámcovou podobu současnému rozložení politických sil. V minulé dekádě pak bylo důležitým milníkem občanského aktivismu Slunečnicové hnutí (太陽花學運), kdy demonstranti především z řad studentů jasně vyjádřili svůj nesouhlas s pročínskou politikou tehdejší vlády prezidenta Ma Jing-ťioua za KMT. Zároveň se ale do jisté míry vymezili i vůči DPP, která se mezitím od svých občansko-společenských kořenů posunula do politického establishmentu.
Otázka vztahu mezi občanskými aktivisty a vládní DPP byla významnou součástí letošní odvolací kampaně. Po lednových škrtech se napříč ostrovem začaly šířit spontánní petice volající po využití tchajwanského unikátního mechanismu k odvolání „modrých“ zákonodárců. K podobným peticím docházelo i v minulosti, vždy však cílily jen na jednotlivce. V momentě, kdy se potenciální hlasování začalo týkat více než třiceti politiků, se začala opozice a její příznivci ptát po tom, zda je kampaň čistě iniciativou občanské společnosti a do jaké míry za ní stojí vládní DPP. Pro tu by totiž případný úspěch odvolacích voleb mohl znamenat znovuzískání kontroly nad Legislativním dvorem.
Ačkoliv takový výsledek by byl nepochybně v zájmu DPP a velká část podporovatelů odvolání spadala do tzv. „panzeleného“ tábora (sdružujícího strany a skupiny prosazující tchajwanskou identitu a v různé míře i nezávislost), jejich spolupráce byla omezená spíše na neformální podporu. Aktivisté se chtěli vyvarovat většího propojení s vládou, aby od hlasování neodradili politicky nevyhraněné voliče, kteří jsou zároveň současnou DPP po více než devíti letech jejího vládnutí frustrovaní. DPP samotná odvolacím volbám pravděpodobně příliš šancí nedávala a radši se v nich proto příliš neangažovala, aby nemusela být spojována s případným, a nakonec skutečným, debaklem.
Ten byl nakonec v zásadě očekávatelný. K letnímu hlasování došlo v 31 tradičně modrých obvodech, kde by k úspěchu byla třeba především nízká účast voličů KMT. Zde se ale proti odvolacímu táboru obrátila jeho počáteční síla. Čím více aktivisté tlačili na odvolání co nejvyššího počtu zákonodárců, včetně nejvýše postavených politiků KMT, tím více se KMT dařilo mobilizovat vlastní voliče, kteří nakonec přišli k hlasování v počtech v některých obvodech srovnatelných s řádnými volbami. Přitom jen několik měsíců předtím KMT v žádném z obvodů nezískal ani procento podpisů nutných k zahájení odvolání politiků z DPP.
„Nacistická“ DPP a „vlastizrádný“ KMT
KMT se nyní snaží „přežití“ všech 31 zákonodárců prezentovat jako velké vítězství nad vládní DPP, nicméně volební výsledek v zásadě jen ukazuje, že tradičně modré volební obvody zůstávají nadále modré. Je pravděpodobné, že KMT bude svou konfrontační rétoriku vůči DPP, která vyvrcholila v předvolební kampani, nadále stupňovat. KMT se snažil hlasování vykreslit jako nedemokratické a DPP obviňoval z totalitních praktik. Na předvolebních setkáních nechyběla hesla o „zeleném komunismu“ a dříve rétoricky spíše umírněný předseda strany KMT srovnával kroky DPP s praktikami nacistického Německa.
Polarizační rétorika však zaznívala i z druhé strany a značná část odvolacího tábora označovala celý KMT za pročínský a „vlastizrádný“. Ačkoliv u některých modrých politiků jistě platí, že objektivně jednají v zájmu ČLR, nelze tak tvrdit o celé straně plošně, natož pak o jejích voličích. Ti se v reakci na podobná obvinění ještě výrazněji vymezují.
Závazek usilovat o hledání konsenzu ve společnosti, jejíž polarizace je pro zemi značným bezpečnostním rizikem, by tak měl platit pro všechny části politického spektra a v současné době je především v rukou DPP a KMT.