Nedávné akvizice společnosti CEFC v českých médiích, konkrétně konglomerátu Médea – Empresa Media, a.s., vyvolaly diskuse o možném pronikání cenzurních tlaků podle čínského vzoru. Média v Číně podléhají přísné kontrole, která se dále utužila v éře prezidenta Si Ťin-pchinga. Prezident Si zahájil před třemi týdny novou kampaň za ideologickou čistotu médií, jež se mají podle hlavního sloganu kampaně “jmenovat Strana“ (sing Tang).
Čínská média spojená se společností CEFC se “Strana” jmenují už dávno; její analytici a komentátoři reprezentují “neo-autoritářské” síly v důležitých domácích čínských diskusích, jako byla debata o konstitucionalismu v roce 2013. V mezinárodních otázkách se profilují především ostře nacionalistickým postojem ke konfliktu v Jihočínském moři, kde volají např. po “uštědření lekce Vietnamu“ (strategický analytik CEFC, plukovník Taj Sü).
O tomhle psát nebudete!
Sotva před týdnem jsem ještě s důvěrou konstatoval, že zavádění čínských cenzurních postupů by bylo v našem mediálním prostoru nepraktické; pravděpodobnější by mohly být pokusy o ekonomický tlak přes přístup k reklamnímu trhu, jehož velkou část kontroluje společnost Médea. Než se týden s týdnem sešel, ukázala se moje předpověď jako příliš optimistická. Společnost CEFC začala prostřednictvím právní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři rozesílat vybraným českým médiím hrozby žalobou, pokud budou nadále poukazovat na možné propojení CEFC s čínskou vojenskou rozvědkou. Hrozby zdá se vyvolal investigativní článek LN o neobvyklém angažmá představitelů CEFC jako “poradců” hned tří vrcholných ústavních činitelů ČR – prezidenta, premiéra a ministra vnitra. Hlavní partner kanceláře Pokorný, Wagner & partneři je přitom znám svým blízkým vztahem k premiéru Sobotkovi, což nutně jen dále prohlubuje dojem postupného fuzování českého státu s CEFC.
Pokud jde o hlavní předmět hrozby, totiž možné vazby CEFC na čínské vojenské zpravodajství, není úplně jasné, jak by mohla česká média společnosti CEFC zastupované panem Pokorným vyhovět, aniž by současně rezignovala na své hlavní poslání, totiž zprostředkovat společnosti relevantní informace na důležitá témata. Vazby CEFC na čínskou vojenskou rozvědku jsou popsány v odborných studiích respektovaných institucí jako je think-tank Project2049 i zprávách renomovaných světových médií jako je National Interest nebo The Diplomat. Obecně se předpokládá, že poněkud kryptické formulace ve veřejných zprávách českých zpravodajských služeb o pronikání čínských vlivových agentur za pomoci českých politiků odkazují k témuž problému. Česká média pouze plní své poslání, když s těmito zprávami seznamují své čtenáře.
Trojí boj
Analýzy popisující možné napojení CEFC na čínskou rozvědku ho obvykle dávají do souvislosti s čínskou vojenskou doktrínou “Trojího způsobu vedení boje” (čínsky san čan nebo san čung čan-fa, anglicky Three Warfares), schválenou Ústřední vojenskou komisí v roce 2003. Tato doktrína kodifikuje čínské pojetí “hybridních“, “nekinetických“ bojových operací, jež jsou podle pozorovatelů pro čínskou vojenskou strategii důležitější než konvenční “ozbrojený” boj, v němž Čína stále ještě zaostává za vyspělými zeměmi. Doktrína vychází z ideálu ovládnutí protivníka bez boje psychologickou manipulací, jak ho formuloval už klasik čínského strategického myšlení Sun-c‘ v 6.st.př.n.l. ve svém spisu O umění válečném (Sun-c‘ Ping-fa). V kapitole 13., věnované zvědům, doporučuje Sun-c‘ vedle klasické špionáže hlavně získat ke spolupráci úředníky cílové země.
Ve svém moderním pojetí sestává vojenská doktrína “Trojího boje” z psychologického, mediálního a právního boje. Ve světle hrozeb českým médiím jsou zajímavé hlavně poslední dva. Mediální boj (jü-lun čan, doslova boj o veřejné mínění) spočívá v současném omezování přístupu k informacím pro domácí čínské obyvatelstvo a pronikání do otevřených médií v demokratických zemích. Právní boj (fa-lü čan) funguje analogicky využitím otevřeného systému vlády zákona v demokratických zemích při současné kontrole právního řádu v ČLR komunistickou stranou (viz diskuse o konstitucionalismu v roce 2013).
Nelze se ubránit dojmu, že hrozby českým médiím ze strany CEFC nápadně zapadají do čínského modelu “Trojího boje”, jak je popisován v odborné literatuře. Bezprostředním cílem je zabránit veřejné diskuzi o důležitých otázkách národní bezpečnosti spojených s nestandardním postavením firmy CEFC jako politického, spíše než ekonomického hráče na české scéně, jak to názorně ilustruje přítomnost jejích představitelů jako poradců českých ústavních činitelů. Bezpečnostní otázky by přitom měly být součástí širší diskuze o zahraničně politické orientaci ČR, která v poslední době doznává drastických změn bez odpovídající účasti veřejnosti.