Tuto neděli v Pekingu začal 20. sjezd Komunistické strany Číny, během kterého se Si Ťin-pching s nejvyšší pravděpodobností stane potřetí generálním tajemníkem strany, čímž přeruší pravidelné předávání moci mezi jednotlivými generacemi stranických elit praktikované v předchozích dekádách. Si Ťin-pchingova pozice je silná a o jeho znovuzvolení není pochyb, na druhou stranu se jeho vláda nevyhnula problémům, jako je pokles růstu čínské ekonomiky způsobený mimo jiné jeho striktním bojem proti covidu. Nabízí se tak otázka, zda je Si Ťin-pchingova podpora uvnitř strany skutečně tak jednoznačná či zda vůči současnému generálnímu tajemníkovi existuje nějaká opozice. Z důvodu samotné povahy značně uzavřené strany je na takovou otázku bez přístupu k interním vnitrostranickým informacím obtížné odpovědět. Nahlédnout do vnitrostranických nálad může částečně pomoci nedávný komentář bývalé profesorky Ústřední stranické školy Cchaj Sia 蔡霞, který publikovala v časopise Foreign Affairs.
Cchaj Sia na Ústřední stranické škole, hlavní vzdělávací instituci vyšších stranických kádrů, učila až do svého odchodu do důchodu v roce 2012. V následujících letech několikrát veřejně vystoupila jako zástupkyně liberálního křídla KS Číny na obranu vnitrostranické opozice a později se odvážila i k přímé kritice Si Ťin-pchinga, kterého označila za „mafiánského bosse“ řídícího „politickou zombie“, tedy komunistickou stranu. Za své postoje byla Cchaj Sia v roce 2020 z KS Číny vyloučena, v té době však již žila v exilu ve Spojených státech. Kvůli jejím jasným antipatiím vůči Si Ťin-pchingovi je potřeba brát její nedávný komentář s jistou rezervou. Na druhou stranu však není pochyb, že bývalá profesorka stranické školy má stále kontakty uvnitř strany, a její vhled tak může být relevantní.
Popření reforem
Podle Cchaj Sia v posledních letech stoupá ve straně i ve společnosti nespokojenost se Si Ťin-pchingovou vládou, což pramení především z jeho snahy soustředit veškerou moc ve svých rukou. Současný generální tajemník z velké části zrušil reformy započaté Teng Siao-pchingem, jejichž cílem bylo zamezit kumulaci moci v rukou jednoho člověka ustanovením kolektivního vedení a pravidelným obměňováním vládnoucí garnitury. Podle zdrojů Cchaj Sia se za Si Ťin-pchingovy vlády proměnil i způsob fungování nejvyššího kolektivního rozhodovacího orgánu, Stálého výboru politbyra, jehož členové jsou nyní víceméně podřízenými generálního tajemníka. I Si Ťin-pchingův spojenec, bývalý člen Stálého výboru a současný vice-prezident ČLR Wang Čchi-šan 王岐山, si údajně postěžoval, že se Si Ťin-pching ke svým spolustraníkům chová jako císař k ministrům.
Si Ťin-pching svou moc posiluje mimo jiné i vytvářením různých výborů a komisí, jimž předsedá. Získal kvůli tomu i přezdívku „předseda všeho“. Prostřednictvím těchto nově vzniklých orgánů je schopen osobně řídit agendu, která by mu jinak přímo nenáležela. Vytvořením stranické komise pro ekonomické otázky tak například částečně obešel premiéra Li Kche-čchianga, jenž má spolu se svými ministry ekonomickou agendu na starosti. Si Ťin-pching tak ještě více okleštil moc vlády a vliv končícího premiéra.
Právě Si Ťin-pchingovy zásahy do ekonomiky jsou jedním ze zásadních problémů jeho vlády. I v tomto případě generální tajemník obrací chod Teng Siao-pchingových reforem a vrací ekonomiku pod vyšší kontrolu strany. To se projevuje i omezováním soukromého sektoru, například zásahy vůči velkým technologickým firmám. Stranické intervence do hospodářství spojené s dalšími faktory, jako jsou sankce uvalené na čínské firmy nebo epidemie covidu-19, pak způsobují podstatné zpomalení růstu ekonomiky, které Čína momentálně zažívá.
Si Ťin-pchingova potřeba absolutní kontroly a tendence k mikromanagementu se podle Cchaj Sia nejhůře projevila během pandemie covidu, jejíž potlačení řešil znovu osobně sám generální tajemník, neboť nebyl schopen celou věc přenechat odborníkům. Po jeho urputném lpění na politice „nulového covidu“ a několika katastrofálních lockdownech, zejména v Šanghaji, se i nejvíce projevila nespokojenost uvnitř i vně strany.
Paranoia a potírání opozice
Cchaj Sia dále dodává, že Si Ťin-pchingova touha vše řídit a neschopnost přijímat kritiku a rady ani od svých nejbližších spolupracovníků pramení z jeho paranoie a komplexu méněcennosti. Jakožto syn významného stranického veterána Si Čung-süna 习仲勋 měl Si Ťin-pching průchod stranickou hierarchií značně usnadněn, na druhou stranu ne všichni mají stranická „princátka“ v lásce. Cchaj Sia tak například připomíná, že v roce 1997 Si Ťin-pching jen těsně prošel do Ústředního výboru strany jako kandidát s nejmenším počtem hlasů, právě kvůli svému privilegovanému statusu.
Ačkoliv Cchaj Sia tvrdí, že nevraživost vůči Si Ťin-pchingovi je velká, zároveň dodává, že lidé ve straně si sice mohou něco myslet, to ale neznamená, že tak budou i konat, a o jeho znovuzvolení generálním tajemníkem tak není mnoho pochyb. Značnou centralizaci moci Si Ťin-pching doplňuje i o represe, které se uvnitř strany projevují především protikorupčními kampaněmi, mířenými cíleně proti jeho odpůrcům. Tyto kampaně probíhaly především v počátcích Si Ťin-pchingovy vlády, jejich intenzita ale zesílila i před letošním sjezdem. Zároveň se skrze represe a výhrůžky Si Ťin-pching snaží omezit případnout opozici i v armádě nebo v neformální skupině vysloužilých stranických „stařešinů“, jimž nyní hrozí obvinění z korupce za činy před dvaceti lety.
Díky Si Ťin-pchingovým úspěšným snahám potírat jakoukoliv vnitrostranickou opozici se mu během letošního sjezdu nejspíš podaří obhájit pozici generálního tajemníka. Otázkou pak pouze zůstává, zda bude jeho moc po sjezdu neomezená. Spekulace o skutečně aktivní opozici uvnitř strany, které se nejvýrazněji projevily šířením hoaxu o puči na konci září, zůstávají spíše jen zbožným přáním zahraničních komentátorů a neslučují se s realitou ČLR posledních let.