Reakce čínské cenzury na kauzu Panama Papers

Čínská cenzura zareagovala na zveřejnění výsledků vyšetřování v kauze tzv. Panama Papers okamžitě a na několika frontách.

V dokumentech firmy Mossack Fonseca, které se dostaly na veřejnost, se objevilo osm jmen spojených s bývalými nebo součastnými členy Stálého výboru Politbyra, včetně švagra prezidenta Si Ťin-pchinga Teng Ťia-kueje. Jmění čínských vládních představitelů a jejich rodinných příslušníků je v Číně velice citlivé téma. Přestože se v tomto případě v podstatě jedná o legální obchody, zahrnují tak ohromné částky, že jejich zveřejnění je politicky dehonestující. Vyvolává otázky o původu peněz, o tom kdo a jakým způsobem se v Číně může stát součástí nesmírně bohaté elity a dává na odiv naprosté odtržení čelních představitelů komunistické strany od reálného života vlastní země. Už dříve zveřejnění podobných odhalení vedlo k tvrdé odvetě ze strany čínských úřadů. V roce 2012 zablokovaly čínské úřady přístup na webové stránky The New York Times po zveřejnění majetkových poměrů rodiny tehdejšího premiéra Wen Ťia-paa a zahájily tak dlouholetou poziční válku s tímto listem o svobodný přístup k informacím.

Na veřejnost uniklo několik oficiálních směrnic pro média, které nařizují, jak zacházet informacemi o Panama Papers, blokování vyhledávaných výrazů na internetu, nebo přímo smazání konkrétního obsahu jak na internetu tak v tradičních médiích. Vydávání směrnic patří mezi tradiční a osvědčené metody kontroly toku informací. V jedné z nich se píše:

Vyhledat a vymazat zprávy o Panama Papers. Nerozebírat související obsah. Pokud na jakékoli webové stránce budou publikovány materiály ze zahraničních médií útočící na Čínu, budou tyto vystaveny vážnému postihu.

Na webech zahraničních médií byly blokovány reportáže Guardianu a narušeno vysílání CNN a BBC. Stranické a nacionalistické Global Times publikovaly několik zahraničních zpráv ohledně Panama Papers, vynechaly však jakékoli zmínky o Číně. Mluvčí ministerstva zahraničních věcí na otázku, proč se o kauze Panama Papers v čínských mediích píše tak málo, odvětil:

“Ptejte se médií, ne mě.”

Zprávy, které na dané téma bylo možné na internetu vyhledat, se týkaly apolitických případů některých celebrit, jako je Lionel Messi nebo tchajwanský bavič Nicky Wu, případně zprávy AFP, že služby firmy Mossack Fonesca využívá CIA.

Objevilo se také podezření, že k odvrácení pozornosti od žhavého tématu byly využity virální medializované historky. Například útok na ženu v pekingském hotelu nahraný na hotelovou kameru přitáhl milióny komentářů a shlédnutí i bohaté pokrytí od všech médií, a to dokonce i poté, co byl podezřelý zadržen.

Další z reakcí na kauzu byla snaha o její diskreditaci. Státní média i státní představitelé zpochybňovali autenticitu zveřejněných materiálů a motivy Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), kteří vedli pátrání. Chung Lej (mluvčí ministerstva zahraničí) nejdříve odmítl “nepodložená obvinění” vyplývající z materiálů, ministr zahraničí Wang I později prohlásil, že nejdříve si musíme situaci ujasnit a porozumět, o čem to celé skutečně je. V jedné ze zpráv se objevuje informace, že americká vláda sponzoruje jeden z novinářských subjektů, které se na projektu Panama Papers podíleli (OCCRP – Organized Crime and Corruption Reporting Project / Zpravodajské centrum pro organizovaný zločin a korupci).

Obzvláště nepřátelským diskurzem vůči cizině se vyznačují Global Times; jejich úvodníky příležitostně kritizují i někteří čínští představitelé. Například bývalý velvyslanec při Organizaci spojených národů Wu Ťien-min je označil za “velice extrémní a omezené”. V souvislosti s touto kauzou GT v úvodnících naznačují, že Panama Papers jsou vyrobené na zakázku, nebo zmanipulované tak, aby sloužily americkým zájmům. Při této příležitosti také zmiňují pozitivní přínos Velkého čínského firewallu, systému, který blokuje škodlivý obsah a nebezpečné informace namířené proti Číně, čímž znemožňuje zahraničním médiím manipulovat pozorností čínské společnosti a udávat tón společenskému diskurzu.

Proti podobným nařčením se ohradil Gerard Ryle z ICIJ ve svém interview pro newyorské rádio WNYC.

Cenzurní taktika proti Panama Papers se nakonec trochu zacyklila, možná i v důsledku protichůdných instrukcí. Na novém webovém portálu Ťie-mien, součásti největšího čínského mediálního koncernu Shanghai United Media Grouop (Šang-chaj bao-jie ťi-tchuan),  vyšel anonymní článek pod lehce provokativním názvem Má Si Ťin-pching své příbuzné pod kontrolou?  Navzdory odvážnému titulku argumentoval autor ve svém postu alibisticky, že i v případě, že jsou dokumenty pravé, neukazují na žádná provinění ze strany prezidenta Si Ťin-pchinga nebo jeho švagra. Článek zmizel z webu za necelých 12 hodin, i když komentáře ke smazanému článku se objevovaly ještě nějaký čas na různých místech (nakonec na hlavním zpravodajském portálu Tencent).

Podivná taktika čínské cenzury vyvolala dohady, zda se článek provinil svým titulkem, nebo textem, případně obojím. David Bandurski z China Media Project ve svém komentáři soudí, že zdánlivá “obrana” Si Ťin-pchinga by v kryptickém mediálním diskurzu pokřiveném cenzurou mohla být ve skutečnosti maskovaným útokem na stranické vůdce a ukazovat tak na odstředivé síly proti nedávné prezidentově direktivě, aby se státní média sjednotila pod jménem strany.