Těžko říct, jaký výchovný účinek by takový nestoudný požadavek mohl mít. Odhlédněme však na okamžik od našeho lokálního koloritu, a podívejme se na celou záležitost z širší perspektivy.
Zrada vzdělanců
Miloš Zeman kritizoval před pěti lety v původním projevu na vzpomínkové konferenci v Osvětimi význačné intelektuály pro jejich „fascinaci zrůdným učením“, konkrétně nacismem. Takové intelektuální selhání podle něj může předjímat „recidivu, která tentokrát nezahrne šest milionů Židů, ale zahrne příslušníky celé řady vyznání, ateisty, a dokonce i muslimy.“
Zemanův projev byl vpodstatě variací na téma „zrady vzdělanců“, jak ho ponejprv formuloval v roce 1927 ve stejnojmenné knize (La Trahison des Clercs) francouzský filozof židovského původu Julien Benda. Ten kritizoval selhání francouzských intelektuálů během Dreyfussovy aféry a jejich příklon k úzkoprsé agendě, kterou bychom dnes asi označili za „tradiční“ nebo „konzervativní hodnoty“.
V Bendově tradici pak pokračovala řada dalších autorů, kteří tepali poválečnou fascinaci tentokrát levicových intelektuálů stalinismem. V novější době navazoval na Bendu americký myslitel Paul Berman, zejména svou knihou Úprk intelektuálů (The Flight Of The Intellectuals) z roku 2010, jež nesmlouvavě odsuzuje pokrytectví řady liberálních intelektuálů tváří v tvář radikálnímu islamismu.
Všichni autoři v litanii o „zradě vzdělanců“ vesměs lamentují nad ústupem od otevřenosti a „univerzálních hodnot“ k národnostnímu a náboženskému (na pravici) nebo politickému a kulturnímu (na levici) partikularismu. Vzdělanci podle nich zrazují své poslání odklonem od všelidských hodnot k nacionalistickým, sektářským nebo vyhraněně stranickým postojům.
Právo na převýchovu
Nikde není ústup od univerzálních hodnot výraznější než v současné Číně. Diskusi, která dlouhá léta doutnala mezi stoupenci univerzálních hodnot (například lidských práv) a výjimečnosti specificky čínských „rysů“ razantně ukončilo v roce 2013 současné vedení KS Číny takzvaným Oběžníkem č. 9.
Ten označil „teorii“ univerzálních hodnot za nepřípustný buržoazní přežitek, o němž se napříště už „nemá mluvit“. Čína má své specifické „rysy“, a ty předurčují všechny aspekty jejího společenského a politického života.
Z toho pak logicky plyne, že ČLR má i své vlastní pojetí lidských práv. To spočívá zejména v absolutním „právu“ na hospodářský rozvoj pod moudrým vedením strany a státu. Toto „kolektivní“ společensko-ekonomické právo je nadřazeno všem „individuálním“ politickým právům, jako je například svoboda projevu.
Jak vypadá aplikace takového „specifického“ pojetí lidských práv v praxi, vidíme nejlépe na situaci v autonomní oblasti Sin-ťiang (Východní Turkestán), jež se v posledních letech proměnila v jeden velký převýchovný tábor. Všichni, kdo nechápou, že to s nimi myslí strana a vláda dobře, putují na „rekvalifikaci“, dokud to nepochopí. To je přece humánnější, než aby se z místních obyvatel stali teroristé, které by pak bylo nutné likvidovat fyzicky.
Toto pojetí „práva na převýchovu“ podporují nejen čínské úřady a média, ale oficiálně i celá řada členských zemí OSN, včetně mnoha „islámských“ států. Není jasné, kolik by se k němu přihlásilo ve světě „vzdělanců“. S odstupem let nicméně vynikne nápadná skutečnost, že zatímco v Sin-ťiangu vyrůstal systém převýchovných táborů, preludoval český prezident Miloš Zeman na klavír generálnímu tajemníkovi ÚV KS Číny v Šanghaji svou oblíbenou Sentimental Journey.
Jednou tuto scénu někdo zahrne do projevu v nějakém památníku jako varování před „zradou vzdělanců“ v klíčovém momentě lidských dějin. Doklady nebude muset hledat „vlevo dole“.