Na podzim, během 19. sjezdu KS Číny, to ještě byly jen spekulace. V lednu se potvrdily, ale dozvídáme se to až dnes. Čínská média v neděli 25. února ohlásila, že 2. plénum Ústředního výboru KS Číny navrhlo v lednu odstranit z čínské ústavy klauzuli omezující úřad prezidenta a viceprezidenta na dvě funkční období.
Si Ťin-pchingovo “myšlení” bylo již na 19. sjezdu loni na podzim zaneseno do stanov KS Číny. Na zasedání “parlamentu” (Všečínského shromáždění lidových zástupců) v březnu má být jeho ideologie zanesena přímo do Ústavy. Z té má být současně vyňato omezení prezidentského úřadu na dvě funkční období. Mnohem důležitější paralelní funkce generálního tajemníka Strany byla dosud rovněž omezena na dvě funkční období, ale pouze nepsanými pravidly. K prolomení této “tradice” tedy nebude zapotřebí ani formálního usnesení. Si Ťin-pching tak bude moci zastávat obě vrcholné funkce ve Straně i ve státě na neomezenou dobu. To je ostatně již tak jako tak čirá formalita; i kdyby obě funkce zastával někdo jiný, má Si pozici potvrzenou zanesením své ideologie do stanov Strany a ústavy státu. Stává se tak fakticky doživotním nejvyšším vůdcem komunistické Číny.
Velký, moudrý a lidový
Čínská oficiální média začala v poslední době Si Ťin-pchinga bezprecedentně označovat jako “vůdce lidu” (žen-min ling-siou 人民领袖). Podobným titulem se před Si Ťin-pchingem mohl pochlubit pouze Mao Ce-tung s přízviskem “velký vůdce” (wej-ta ling-siou 伟大领袖), po něm už jen pouhé dva roky vládnoucí Chua Kuo-feng, který se honosil titulem “moudrý vůdce” (jing-ming ling-siou英明领袖). Teng Siao-pching si na tituly nepotrpěl, nechal se většinou označovat pouze jako “architekt reforem”.
Si Ťin-pching tak de facto prolomil Tengův systém “kolektivního vedení Strany”, který měl omezením funkčních období a projevů kultu osobnosti zabránit dalším katastrofám jako byly Velký skok a Kulturní revoluce. “Nová éra” deklarovaná Si Ťin-pchingem na 19. sjezdu znamená odklon od stěžejních Tengových doktrín jako oddělení Strany od státu a návrat k některým Maovým premisám, jako je absolutní kontrola Strany nad společností (a pokud možno i nad ekonomikou). Do ústavy přibude březnu také nová klauzule ve znění:
Vedoucí úloha Komunistické strany Číny je základní charakteristikou socialismu s čínskými rysy.
Čistky namísto kontroly
Do ústavy bude dále zanesen nový úřad vytvořený za Si Ťin-pchingovy éry – Celostátní dozorčí výbor (Kuo-ťia ťien-čcha wej-jüan-chuej, 国家监察委员会). Pravděpodobně půjde o státní obdobu existující Ústředního disciplinární komise KS Číny (Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang ťi-lü ťian-čcha wej-jüan-huej 中国共产党中央纪律检查委员会), orgánu zodpovědného za rozsáhlé protikorupční a ideologické čistky. V čele komise stál až do 19. sjezdu Wang Čchi-šan, nejpravděpobnější budoucí šéf Státního dozorčího výboru. O Wangovi, jednom z nejbližších Si Ťin-pchingových spojenců, se zároveň spekuluje jako o možném budoucím viceprezidentovi – napříště rovněž s neomezeným mandátem.
Kontrolu nad Stranou a společností měl dříve vykonávat “lid” prostřednictvím médií v konceptu známém jako “dozor prostřednictvím veřejného mínění” (jü-lun ťien-tu 舆论监督). Tento koncept poskytoval až do nástupu Si Ťin-pchinga čínským médiím jistý prostor pro investigativní žurnalistiku, zejména při rozkrývání korupce. Si tento prostor zlikvidoval kampaní z března 2016, že média se musí “jmenovat Strana” (sing Tang 姓党). Dozor nad Stranou i společností bude napříště vykonávat Strana samotná – nad Stranou prostřednictvím disciplinárních komisí, nad společností pomocí dozorčích výborů. Poslední zbytky demokratické kontroly tak nahradí stranické čistky.