V severozápadní autonomní oblasti Sin-ťiang probíhá již několik let brutální kampaň proti místnímu obyvatelstvu tvořenému především Ujgury, ale i dalšími turkickými muslimskými etniky, jako jsou Kazaši či Kyrgyzové. Toto cílené ničení veškerých aspektů náboženského, kulturního a společenského života má za cíl nejen od základů proměnit chování menšinových komunit, ale změnit i jejich myšlení.
Australský institut pro strategickou politiku ASPI (Australian Strategic Policy Institute) vydal na konci září tři zprávy, prezentované na společné webové stránce: The Xinjiang Data Project, v nichž zveřejnil šokující informace o hloubce a rozsahu represivní kampaně proti Ujgurům. Zprávy dokumentují snahu o vymazání ujgurské hmotné kultury, popisují státem vynucovanou transformaci ujgurských domovů coby součásti žité kulturní tradice a v neposlední řadě se zaměřují na analýzu vězeňských a detenčních zařízení. Součástí projektu je interaktivní mapa s přesnou lokací nalezených detenčních zařízení, náboženských staveb a posvátných míst s popisem jejich současného stavu, s případovými studiemi a ukázkovými 3D modely detenčních zařízení.
„Rekvalifikační kurzy” za ostnatým drátem
Páteří celé represivní kampaně je bezprecedentní systém převýchovných táborů, detencí a vězení, kde jsou vězni z řad menšinové populace arbitrárně zadržováni v masovém měřítku. Zařízení jsou rozlehlé obytné komplexy s vysokou mírou bezpečnostních prvků – obsahují obvykle vysoké zdi, strážní věže a ploty z ostnatého drátu. První převýchovné tábory zprovoznili v Sin- ťiangu v roce 2017 a dosud v nich byl internován přes jeden milion obyvatel, což představuje zhruba 10 % ujgurské populace. Čínská vláda jejich existenci nejdříve zcela popírala, posléze začala tvrdit, že se jedná o rekvalifikační zařízení podobná internátním školám a jejich počet se snižuje. V prosinci 2019 předseda Autonomní oblasti Sin-ťiang a tamní zástupce tajemníka stranického výboru Shohrat Zakir uvedl, že „všichni frekventanti rekvalifikačních kurzů již ukončili studium.”
Výzkumný tým ASPI po dva roky pečlivě studoval satelitní snímky, hovořil s novináři, očitými svědky a oběťmi. Výsledky dokazují, že tvrzení čínské vlády neodpovídají skutečné situaci. Ze zprávy ASPI vyplývá, že počet zařízení naopak v letech 2019 – 2020 výrazně vzrostl. V 61 případech došlo k výstavbě nových nebo podstatnému rozšíření stávajících komplexů – včetně 14, které jsou v současné době stále v procesu výstavby. Například u města Kašgar bylo v lednu 2020 otevřeno detenční zařízení obehnané čtrnáctimetrovou zdí se strážními věžemi; uvnitř se nachází třináct pětipodlažních obytných budov. Podle odhadů je určeno pro deset tisíc zadržených.
Týmu se podařilo přesně lokalizovat něco přes 380 zařízení vybudovaných po celém Sin-ťiangu, ať už u velkých měst, či skrytých v pouštích. Největší z nalezených táborů má rozlohu 1,2 čtverečních kilometrů a na jeho plochu by se pro ilustraci vešlo zhruba 19 strahovských stadionů. Vědci jsou navíc přesvědčeni, že se nejedná o konečný počet a v oblasti se nachází táborů ještě více.
Jednotlivá zařízení se od sebe liší úrovní ostrahy a mírou zabezpečení. Vědci z ASPI je rozdělili do čtyř kategorií.
Zařízení 1. a 2. úrovně – pro případné exkurze ze Západu
Zařízení první a druhé úrovně mají nižší stupeň ostrahy. Komplexy první úrovně byly původně přestavěny ze škol či nemocnic. Zařízení druhé úrovně byly postaveny speciálně pro zadržování osob a od zařízení první úrovně se liší vyšším zabezpečením. Mezi lety 2017 – 2018 měly tyto detence uvnitř areálu ploty z ostnatého drátu, které bránily pohybu mezi jednotlivými budovami. Vnitřní oplocení budov bylo během roku 2019 u většiny z nich odstraněno, mezi budovami se objevila basketbalová hřiště a pingpongové stoly. Zůstaly však strážní věže a obvodové zdi. Tyto komplexy stojí často vedle továren, což dokazuje napojení na systém nucené „vězeňské” práce.
Účelem zařízení byla zřejmě politická indoktrinace a náprava smýšlení a postojů zadržených. Zdá se, že u většiny z těchto budov byly v roce 2019 odstraněny výrazné bezpečnostní prvky a osm z těchto táborů bylo skutečně uzavřeno, avšak zadržení byli buď přesunuti do zařízení s vyšším stupněm ostrahy, nebo posláni na nucené pracovní pozice. Ti, co se dostali na svobodu, pak mají omezené možnosti pohybu a kontaktu s okolním světem. Výstavba tohoto typu zařízení nepokračuje. Zařízení první úrovně jsou také jediná zařízení, kam byly čínské úřady ochotny pustit novináře a zahraniční diplomaty na pečlivě režírované návštěvy.
Zařízení 3. a 4. úrovně – prostě vězení
Zařízení třetí úrovně již svým vnitřním uspořádáním dávají tušit, že zde nejde o „nápravu”, ale že jejich účelem je izolovat jedince od společnosti. K těmto komplexům nejsou přidruženy továrny nebo rekvalifikační třídy. Jsou obehnány vysokou betonovou zdí se strážnými věžemi a ploty z ostnatého drátu s vysunutým ochozem pro stráže. Od července 2019 došlo k nárůstu tohoto typu detencí. Nejméně čtrnáct zařízení třetí a čtvrté úrovně ostrahy je v současné době ve výstavbě.
Zařízení čtvrté úrovně odpovídají svou formou věznicím, do nichž jsou za normálních okolností umisťováni jedinci odsouzení soudní cestou. Ještě před rokem byl počet věznic v Sin-ťiangu výrazně nižší než nyní. Vězení byla sice v každém okrese, obvykle se ale jednalo o jeden blok v centru města. Nové věznice jsou rozsáhlejší, obsahují několik budov a nacházejí se na odlehlých místech, často v sousedství detenčních zařízení druhé a třetí úrovně.
Ze shromážděných důkazů vyplývá, že tyto detenční tábory jsou zjevně spíše trestné než vzdělávací povahy. Můžeme se také domnívat, že dochází k proměně systému, zadržení z „rekvalifikačních” zařízení jsou formálně obviňováni a přesouváni do regulérních věznic.
Sinizace ujgurské kultury
Ruku v ruce s mimozákonným zadržováním Ujgurů dochází zároveň k systematickému ničení ujgurských památek a náboženských staveb. Přibližně 16 000 mešit v Sin-ťiangu (což představuje 65 % z celkového počtu) bylo v posledních letech z rozhodnutí úřadů poškozeno či zničeno. Jak zjistili badatelé v ASPI:
Naše analýza ukazuje, že ničení [památek] je pravděpodobně mnohem rozšířenějším jevem, než vyplývalo z dřívějších zpráv, a že se v posledních letech zintenzivnilo. Odhadujeme, že každou třetí mešitu v Sin-ťiangu zbourali. Většinou k tomu došlo po roce 2017.
Na místě více jak poloviny zbořených budov nevznikla stavba nová. Další byly buď poničeny, nebo z nich byly odstraněny výrazné prvky islámské architektury. K většině destruktivních zásahů došlo po roce 2017 mnohdy pod záminkou renovace. Ironií je, že současnému bourání předcházely skutečné renovace. V letech 2012 – 2016 bylo mnoho mešit opraveno, přistavovaly se k nim i nové minarety a kopule – tedy přesně ty části staveb, které nyní úřady odstraňují.
K výraznému zhoršení situace přispěla kampaň za „nápravu” mešit, započatá v roce 2016. Formálně má napomoci zlepšení veřejných služeb a bezpečnosti, de facto je však odpovědí na požadavek Pekingu na „sinifikaci” a „deradikalizaci” náboženství. Nezávislá média přinášejí i zprávy o mešitách nepoškozených, z nichž se však staly kavárny či jiné obchodní prostory, nebo dokonce veřejné záchodky.
Kampaň za proměnu ujgurské kultury a kulturní krajiny se neomezuje pouze na zásahy proti mešitám. Pozornost úřadů se upírá i na další posvátná místa islámu, jako jsou svatyně, poutní stezky, hrobky a hřbitovy. Místa spojená s ujgurskou historií, kulturou a islámskou mystikou, která bývala cílem každoročních poutí nebo sloužila ke kontemplaci a modlitbám. Třetina z těchto sledovaných míst byla během posledních dvou let zničena, přibližně další třetina poničena. K těm, které nebyly srovnány se zemí, je pak omezen přístup. Některé jsou obehnány novou vysokou zdí, jinde vznikly na přístupových cestách kontrolní policejní stanoviště.
Ani hřbitovy, důležitá místa kulturní identity a místního náboženského života, se nevyhnuly politickému dohledu a následné „transformaci”. Pod záminkou společenské stability, ekologie a revitalizace venkova dochází ke standardizaci hřbitovů a přesouvání hrobů. Místo tradičních způsobů pohřbívání a ukládání mrtvých tak vznikají identické řady betonových hrobů označených čísly.
UNESCO či ICOMOS nic nevidí?
Nemálo ze zničených staveb patřilo mezi památky chráněné čínskými zákony. Navzdory zjevným důkazům o systematickém ničení ujgurské kultury, včetně likvidace hmotných památek, mezinárodní organizace, které mají ochranu památek a kulturního dědictví v náplni své práce – UNESCO (Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) a ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla) – mlčí. V této souvislosti stojí za zmínku, že čínský zástupce v UNESCO Čchü Sing je i současným zástupcem generálního ředitele UNESCO. O tom, jak se Čína postupně snaží získat vliv v mezinárodních organizacích a ovlivňovat jejich rozhodování ve svůj prospěch, jsme se mohli přesvědčit v nedávné době v souvislosti s působením ČLR ve WHO (psali jsme zde).
Záměrné ničení ujgurských památných staveb a svébytných kulturních prvků je ideologicky ospravedlňováno „argumenty kolonialistů”. Národnosti jiné než chanské jsou považovány za zaostalé, necivilizované a v současné době i potenciálně nebezpečné. Komunističtí úředníci hovoří o nutnosti „opustit zpátečnické, konzervativní a ignorantské zvyky”. Islámská mystika je pak spojována se „třemi zly” – separatismem, terorismem a náboženským extremismem. Skutečným cílem kampaně je však předefinování ujgurské kultury. Ujguři tak ztrácí vlastní kulturní autonomii a jsou nuceni přijímat kulturní tradice a praxi většinové chanské společnosti, resp. Její zpolitizovanou podobu pod vedením KS Číny. Tento proces zahrnuje vymazání některých aspektů místní kultury či jejich proměnu tak, aby snáze splynula s národní kulturou čínskou. Proto je mimo jiné kladen důraz na odstranění islámských i jiných prvků ujgurské kultury, které mají nadnárodní přesah.
Tato kulturní a společenská destrukce se odehrává s posvěcením nejvyšších pater komunistické strany. Generální tajemník Si Ťin-pching v projevu v roce 2016 zdůraznil, že je třeba sloučit náboženské doktríny s čínskou kulturou a zabránit zahraničnímu vměšování. Čang Sün-mou, ředitel Centra pro výzkum náboženství Oddělení práce na jednotné frontě v srpnu 2019 veřejně prohlásil:
Konečným cílem „náboženské práce” je dosáhnout kompletní vnější i vnitřní sinizace.