Socialismus s čínskými rysy

Socialismus s čínskými rysy (中国特色社会主义, anglicky Socialism with Chinese characteristics) je označení čínského politického systému na praktické i teoretické úrovni. Oficiální definice jej charakterizuje jako přizpůsobení obecných východisek teorií marxismu a leninismu čínskému prostředí. V užším slova smyslu se zpočátku jednalo především o kombinaci prvků tržního hospodářství a soukromého podnikání se společenským uspořádáním podle sovětského vzoru založeným na vedoucí úloze komunistické strany. Konkrétní akcenty pojmu se posouvají s tím, jak se mění priority čínské politiky a ekonomického rozvoje. V současné době jej modifikuje „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“.

Mezi socialismem a tržním hospodářstvím není zásadní rozpor

Ve svých počátcích byl socialismus s čínskými rysy jakožto implementace tržních praktik do plánovaného hospodářství průvodním jevem, ale z částečně anachronického pohledu také předpokladem uskutečnění programu „reforem a uvolnění“ (改革开放; zavedený překlad „otevírání se“ nevystihuje význam čínského originálu v plné šíři) a „čtyř modernizací“ (四个现代化), jež Komunistická strana Číny pod vedením Teng Siao-pchinga schválila na 3. plenárním zasedání 11. ústředního výboru (三中全会) v prosinci 1978.

Jako termín označení „socialismus s čínskými rysy“ poprvé použil Teng Siao-pching v projevu u příležitosti zahájení 12. sjezdu Komunistické strany Číny 1. září 1982, tedy v době, kdy tržní principy již byly uváděny do praxe:

Naše modernizační budování musí vycházet z čínské reality. Nehledě na to, jestli se jedná o revoluci nebo budování, ve všem se musíme učit ze zahraničních zkušeností a brát si je za vzor. Ale mechanickým napodobováním zkušeností a vzorů jiných zemí nikdy nelze dosáhnout úspěchu. V tomto ohledu jsme již dostali nemálo lekcí. Zkombinovat univerzální pravdu marxismu s konkrétní realitou naší země, jít vlastní cestou, budovat socialismus s čínskými rysy, to je základní závěr, který vyvozujeme z našich dlouhodobých historických zkušeností.

(我们的现代化建设,必须从中国的实际出发。无论是革命还是建设,都要注意学习和借鉴外国经验。但是,照抄照搬别国经验、别国模式,从来不能得到成功。这方面我们有过不少教训。把马克思主义的普遍真理同我国的具体实际结合起来,走自己的道路,建设有中国特色的社会主义,这就是我们总结长期历史经验得出的基本结论.)

Myšlenka kombinace marxismu a reálné čínské společensko-politické situace nebyla nová, formuloval ji už na konci 30. let 20. století Mao Ce-tung. (Nebyl v tom nijak originální, také Stalin cituje názor, že „leninismus je aplikace marxismu na zvláštní poměry v Rusku.“) Teng Siao-pching však vycházel z jiných předpokladů a jeho teorie měla vlastně obrácený směr – zatímco Mao rouboval marxisticko-leninistickou teorii na podmínky předrevoluční Číny, Teng usiloval o modifikaci již zavedených struktur socialistického zřízení, jehož ekonomickou základnu již v duchu marxistické teorie tvořilo společenské vlastnictví výrobních prostředků, a zpětně do ní implementoval tržní mechanismy. Tengovou motivací bylo zjištění, že plánované hospodářství založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků nefunguje a neumožňuje hospodářský rozvoj a kýženou modernizaci země. 

Mezi socialismem a trhem nemusí být rozpor

Teng Siao-pching zároveň vycházel z předpokladu, že socialismus v Číně je stále ve své rané fázi. A v návaznosti na základní marxistickou teorii o tom, že komunismu předchází plně rozvinutý kapitalismus, a tedy i výrobní síly odpovídající úrovně, se mu spojení tržní ekonomiky se socialistickým zřízením jevilo jako navýsost přirozené. V rozhovoru s americkými novináři v říjnu 1985 prohlásil:

Mezi socialismem a tržním hospodářstvím není žádný zásadní rozpor. Problém je, jak efektivněji rozvíjet výrobní síly. My jsme [v Číně] měli plánované hospodářství, ale naše zkušenost z předchozích let ukázala, že zcela plánovaná ekonomika do jisté míry brzdí rozvoj výrobních sil. (…) Proto využíváme určitých kapitalistických metod. (…) Jde to proti principům socialismu? Ne, protože v průběhu reforem se budeme držet dvou věcí: Zaprvé, veřejný sektor hospodářství bude vždy dominantní; a zároveň rozvojem hospodářství sledujeme všeobecnou prosperitu a vždy se snažíme zamezit polarizaci společnosti.

[V anglickém textu interview se objevují dva pojmy, které soudě podle dobové terminologie používané v čínštině i podle Tengových čínských projevů vyvolávají otazníky, do jaké míry překladatel volně adaptoval Tengova slova. „Veřejný sektor“ by přísně vzato mělo být nejspíš „společenské vlastnictví.“ Označení „veřejný sektor“ (公共部门) má širší význam a v čínštině se běžně nepoužívá dodnes. Otazníky budí také označení „polarizace společnosti“, tento pojem (两极分化) se nicméně u Teng Siao-pchinga objevuje, a to právě rámovaný požadavkem „všeobecné prosperity“ (共同富裕). Protože pojem implikuje třídní polarizaci v principu nepřípustnou pro socialistickou společnost, zejména po Kulturní revoluci, čínští teoretici s tímto označením zápasí dodnes.] 

To, že je Čína v rané fázi socialismu, se poprvé dostalo i do Ústavy ČLR v její revizi z roku 1993. V poslední revizi z roku 2018 je to pak dokonce formulováno tak, že Čína je „dlouhodobě v rané fázi socialismu“ (长期处于社会主义初级阶段), což legitimizuje politiku, která připouští prvky tržního hospodářství a soukromého vlastnictví v politickém systému založeném na vedoucí úloze komunistické strany se vším, co k tomu patří. 

Hodí se poznamenat, že někteří badatelé spatřují předobraz či minimálně jisté analogie socialismu s čínskými rysy v Nové ekonomické politice Sovětského svazu mezi lety 1920–1929. I tam byla umožněna jistá míra tržního hospodářství za účelem pozvednutí úrovně ekonomiky. Po Kulturní revoluci bylo vedení Komunistické strany Číny také v kontaktu s některými představiteli Pražského jara, včetně Oty Šika, a zajímali se mimo jiné i o návrhy ekonomické reformy v Československu z konce 60. let s cílem vytvořit podmínky pro zachování stávajícího politického zřízení, avšak s funkční ekonomikou. 

Nikdy neuhnout z cesty socialismu s čínskými rysy

Od roku 1993 je samotný termín „socialismus s čínskými rysy“ zakotven v preambuli ústavy ČLR. Stalo se tak v době konsolidace moci po masakru na náměstí Tchien-an-men, v době počáteční nejistoty, zda v politice KS Číny nenastane obrat k poměrům před zahájením ekonomických reforem v roce 1979. Rok před změnou Ústavy Teng Siao-pching vykonal svoji proslulou „inspekční cestu na jih“ (邓小平南巡; též 九二南巡), v níž demonstroval odhodlání strany pokračovat v rozvoji tržního hospodářství navzdory utužování politické ortodoxie. Označení „socialismus s čínskými rysy“ v té době signalizovalo, že v ČLR sice nedojde k politickým reformám (zůstane zachován leninský socialismus), ale ekonomické uvolnění bude pokračovat (to byly tehdy „čínské rysy“). 

V poslední revizi Ústavy ČLR se označení „socialismus s čínskými rysy“ dostalo i do článku 1, kde se píše, že „vedoucí úloha Komunistické strany Číny je základní charakteristikou socialismu s čínskými rysy.“ (中国共产党领导是中国特色社会主义最本质的特征). Z kontextu zde vyplývá, že původní implikace spojení socialismu a protržních („kapitalistických“) hospodářských reforem se v oficiálním diskurzu vytrácí a socialismus s čínskými rysy je prostě leninský politický systém postavený na vedoucí úloze strany a realizovaný v Číně.

Socialismus s čínskými rysy je dnes ortodoxním termínem a pevnou, esenciální součástí ideologie čínské státostrany a její poslední inkarnace v Si Ťin-pchingově myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu. Z Osmi jednoznačných [bodů] (八个明确) v Si Ťin-pchingově myšlení jich šest mluví o základech pro rozvoj socialismu s čínskými rysy.

V současné době oficiální čínská politická teorie a propaganda rozlišuje tři hlavní aspekty socialismu s čínskými rysy, které chápe jako od sebe neoddělitelné: (1) Cestu socialismu s čínskými rysy (中国特色社会主义道路), která je praxí při uskutečňování (2) východisek teoretického systému socialismu s čínskými rysy (中国特色社会主义理论体系) a (3) politický systém socialismu s čínskými rysy (中国特色社会主义制度), který je zárukou naplňování této teorie v praxi. Při implementaci socialismu s čínskými rysy je třeba se pevně držet těchto základních požadavků, na nichž „je třeba trvat“:

  • zachovávat postavení lidu jako základu (必须坚持人民主体地位).    
  • osvobozovat a rozvíjet společenské výrobní síly (必须坚持解放和发展社会生产力).
  • implementovat reformy a uvolňování (必须坚持推进改革开放).
  • chránit sociální spravedlnost (必须坚持维护社会公平正义). 
  • jít cestou společné prosperity (必须坚持走共同富裕道路).
  • prosazovat harmonickou společnost (必须坚持促进社会和谐). 
  • mírový rozvoj (必须坚持和平发展).
  • vedoucí úloha strany (必须坚持党的领导).

Socialismus s čínskými rysy dnes není pouhým spojením teorie socialismu s praxí tržního hospodářství, nýbrž komplexní ideologií, která posiluje celkovou organizaci čínského leninistického státu. Pokud dnes hovoříme o Si Ťin-pchingově návratu k ortodoxní ideologii po vzoru Mao Ce-tunga, nejde jen o tendence k omezování občanských svobod a tržních procesů v čínském hospodářství, nýbrž o celkovou normalizaci a unifikaci společnosti pod vedením Komunistické strany Číny. Ta svoji legitimitu odvozuje od ekonomického rozvoje a posilování mezinárodního postavení právě pod vlajkou „nového“, specifického systému centralizovaného vládnutí – socialismu s čínskými rysy.

 

Literatura:

Boer, Roland and Zhixiong Li. „Interpreting Socialism and Capitalism in China: A Dialectic of Utopia and Dystopia.“ Utopian Studies, Vol. 26, No. 2, 2015, pp. 309-323.

Dirlik, Arif. „Post-Socialism Revisited: Reflections on ‚Socialism with Chinese Characteristics,‘ Its Past, Present, and Future”. In Culture and Social Transformations. Brill, 2014, pp. 263-91.

Guo, Dingping. „The Changing Nature of Chinese Socialism Comparative Perspectives.“ European Journal of East Asian Studies, Vol. 8, No. 1, 2009, pp. 1-29.

Lin Chun. The Transformation of Chinese Socialism. Duke UP, 2006

Stalin. O základech leninismu. Nakladatelství Svoboda, 1946.