Telefonát mezi Donaldem Trumpem a prezidentkou Cchaj Jing-wen hned po Trumpově zvolení americkým prezidentem byl katalyzátorem, kvůli kterému se otázka „vzbouřeneckého ostrova“ dostala opět více na povrch. Samotný fakt, že se telefonický rozhovor uskutečnil, je bezprecedentním narušením dosavadního chápání politiky jedné Číny, jak ji Spojené státy v zásadě praktikují od konce 70. let. Trumpův ostřejší postoj vůči Číně byl viditelný ještě před jeho prezidentskou inaugurací, například v situaci okolo zadržení amerického podmořského dronu čínským námořnictvem.
Sám Trump v souvislosti s Čínou v interview minulý pátek prohlásil: „Všechno je ještě v procesu vyjednávání, včetně jedné Číny.“
Pekingu se nelíbilo už prohlášení mluvčího Bílého domu Seana Spicera ohledně situace v Jihočínském moři (“Myslím, že USA si tam zajistí ochranu svých práv,” řekl Spicer. “Pokud jsou tyto ostrovy ve skutečnosti v mezinárodních vodách a nejsou součástí čínského vlastnictví, tak to si potom dáme pozor, abychom ochraňovali mezinárodní zájmy proti převzetí jednou zemí.”), ani poměrně nedávné přirovnání téže situace k ruské anexi Krymu ze strany nového státního tajemníka Rexe Tillersona.
Čínské vedení pak prostřednictvím agentury Xinhua prohlásilo, že Spojené státy nejsou účastníkem těchto teritoriálních sporů a že by se k problému měly vyjadřovat mnohem opatrněji. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing k věci uvedla:
„Čína bude pevně chránit svou suverenitu a námořní práva v Jihočínském moři. Naléháme na Spojené státy, aby respektovaly fakta, vyjadřovaly se a jednaly opatrněji v zájmu zachování míru a stability v Jihočínském moři.“
Zkouška nervů na obou stranách
Je ovšem pravděpodobné, že jak Spojené státy, tak i Čínská lidová republika těmito ostřejšími kroky testují protivníka v nové a nejasně rozvržené situaci. (Tato interpretace se nabízí hlavně v případě zajetí amerického dronu.) Čína vcelku pravidelně po inauguraci amerických prezidentů spouští akce, které vyvolávají napětí, jako by si nové prezidenty oťukávala. Otázkou ovšem je, proč tentokrát přišel tento test ještě před Trumpovým uvedením do úřadu.
Čína Trumpův postup označuje jako hru na tchaj-wanskou kartu, kterou Spojené státy využijí proti ní. Díky možnému obratu americké politiky ve věci Tchaj-wanu vzniká samozřejmě napětí i v oblasti samotné. Eskadra čínského námořnictva nedávno proplula tchaj-wanskou úžinou a čínské ozbrojené složky pokračují v podobných aktivitách jak ve Východočínském, tak i v Jihočínském moři. V reakci na zhoršenou situaci provedlo Japonské námořnictvo minulý týden rozsáhlé manévry, jejichž scénář simuloval situaci čínského útoku na Tchaj-wan. Peking tuto aktivitu označil za sabotáž čínsko-japonských vztahů, které se zhoršují od roku 2012, a zároveň deklaroval, že Tchaj-wan je interní záležitostí Číny.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing reagovala na situaci slovy:
„Chtěla bych zdůraznit, že otázka Tchaj-wanu je interní záležitostí a doufáme, že Japonsko bude velmi opatrné ve svých akcích a prohlášeních…a nebude dělat nic, co by narušilo regionální mír a stabilitu.“
I samotný Tchaj-wan reaguje na zhoršení situace cvičením simulujícím čínský útok. Cvičení má samozřejmě být odpovědí na nedávné čínské aktivity v úžině, ale zároveň má uklidnit veřejnost ohledně obranyschopnosti země. Tchaj-wan také plánuje modernizaci svých leteckých sil v celkové hodnotě 3,47 bilionů dolarů.
Pomineme-li politické hledisko, Tchaj-wan hraje významnou roli v čínském strategickém plánování. Tuto situaci dobře shrnul Samir Tata v článku na serveru The Diplomat. Pokud se jedná o bezpečnost, ČLR se nemusí obávat žádné pozemní cizí hrozby, ale útok vedený z moře může představovat velkou hrozbou. Námořnictvo Spojených států má v současné době kapacity, aby vážně poškodilo čínskou infrastrukturu a provedlo tzv. operace přes horizont, tj. dálkově vedené útoky a výsadky. Pásmo čínských vod o 12 námořních mílích je tedy z hlediska obrany nedostatečné. Snahu bezpečnostní perimetr posunout můžeme vidět jako snahu o vybudování „Velké námořní zdi“. Tchaj-wan je v tomto uvažování velice důležitý. Oblast je průchodem z východočínského moře do jihočínského a zároveň přístupem do Luzonské úžiny, k Filipínám a dále do Pacifiku. Reunifikační tendence lze tedy vnímat jako snahu o strategickou výhodu. Postoj Spojených států zde je klíčový, neboť podle Zákona o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act) z roku 1979 smluvně garantují existenci demokratického režimu na Tchaj-wanu.
Totéž se týká neobydlených ostrovů Senkaku (Tiao-jü-tao, 钓鱼岛). Tyto ostrovy jsou ovládané Japonskem, ale nárokuje si je jak Tchaj-wan, tak i ČLR. Po úspěšné reunifikaci by Čína pravděpodobně obsadila i tato teritoria. Jak by americká administrativa zareagovala a zda by se nechala vtáhnout do lokálního konfliktu, byť by se ho účastnili jeho spojenci, je nejasné: Podle americko-japonské bezpečnostní smlouvy se totiž útok na Japonsko nerovná útoku na USA.