Česká zahraniční politika doznala po nástupu prezidenta Zemana v roce 2013 výrazných změn. Za tuto oblast by měla být podle ústavy zodpovědná vláda, nikoliv prezident; Miloš Zeman si nicméně obratem pořídil vládu vlastní, tzv. Rusnokovu. Ta stihla během několika měsíců, kdy si vládla bez důvěry parlamentu, zahájit tzv. “restart” vztahů s ČLR, dokončený následujícího roku regulérní Sobotkovou vládou.
Zeman se ještě pokusil pojistit si svůj vliv i v této vládě instalováním svých favoritů do jejího čela v rámci tzv. “Lánského puče”, ale nakonec se smířil se Sobotkou, slabým a nevýrazným politikem, neschopným odolávat Zemanovu tlaku. Na politiku k Číně měl navíc podobně naivní pohled jako prezident; případné tření mohlo nastat jen ve vztahu k Rusku.
Zemanova politika v troskách…
Sobotkův nástupce ve funkci premiéra Babiš má nepochybně mnohem větší ego, ale také mnohem více kostlivců ve skříni. Zaneprázdněn jejich úklidem, respektive snahou, aby nevypadli všichni najednou, není ani on sto odolávat prezidentovým machinacím. Těm navíc přímo v jeho týmu aktivně sekunduje jeho náměstek a koaliční “partner” Hamáček. Zeman tak nerušeně pokračuje již osmý rok v “posunování” své zahraniční politiky všech azimutů na východ.
Slabé vlády nepředstavují pro Zemana v jeho zahraničně politické agendě velkou překážku. Mnohem větším problémem je pro něj jeho vlastní chybný úsudek a chvílemi až komická nekompetentnost jeho “poradců”. Zmizení jednoho takového poradce, předsedy Jie Ťien-minga, a krach společnosti CEFC ostatně symbolizují spektakulární selhání jeho “ekonomické diplomacie” s Čínou. Jeho druhý východní azimut na Rusko doslova vybouchl ve Vrběticích.
… ale kšeftíky jedou dál
Zemanova zahraničně politická strategie leží v troskách, to však neznamená, že by se na ní dále nepřiživovali podnikaví jednotlivci z jeho okolí. Zahraniční vztahy nejsou jen velká geopolitika, ale také skromnější příležitosti v podobě správy (a oprav) českého majetku v zahraničí, teplých (a dobře placených) místeček na atraktivních ambasádách, apod.
Fascinující vhled do tohoto světa drobných (i větších) kšeftíků se zahraniční politikou státu skýtají uniklé emaily (staro)nového náměstka na Zamini Jaroše, zveřejněné serverem Seznam zprávy. Zobrazují skupinu státních úředníků z okruhu ČSSD a Miloše Zemana, která obchoduje, slovy velvyslance v USA a bývalého vedoucího Zemanova zahraničního odboru Kmoníčka “kus za kus”, nejrůznější prebendy v tomto lukrativním sektoru státní správy.
Zvedání laťky Semtexem
Většina osob jmenovaných v těchto emailech je spojena s Kavanovou érou na ministerstvu zahraničí v letech Zemanovy vlády v době opoziční smlouvy. Tato éra vešla do dějin především díky i na tu dobu bizarní postavě státního tajemníka Srby, který podle slov tehdejšího ministra Kavana “zvedl laťku pro státního úředníka opravdu hodně vysoko”. Srba byl později odsouzen za osnování atentátu na novinářku Sabinu Slonkovou, která psala o jeho machinacích s majetkem ministerstva. Podle Srbova šíleného plánu měl Slonkovou vyhodit do povětří Semtexem recidivista Citrón. Ten nakonec projevil lepší úsudek než Kavanův příkladný státní úředník a celou věc nahlásil na policii.
Jaroš byl spolu se Srbou obviněn kvůli předraženým rekonstrukcím ambasád, ale nakonec byl zproštěn obžaloby. Člověk by doufal, že se toto temné období nikdy nevrátí. Staronový předseda ČSSD Hamáček nicméně začal ihned po svém znovuzvolení dosazovat “staré struktury” znovu do funkcí. Vedle Jaroše přivedl zpátky na ministerstvo Jana Kohouta, někdejšího ministra zahraničí v Zemanově “vládě odborníků” z roku 2013 a “prezidenta” dnes již zaniklého Institutu Nové hedvábné stezky. Namísto odvolaného Petříčka dosadil za ministra zahraničí svého náměstka na vnitru Kulhánka, který pracoval rok a půl jako lobbista pro CEFC. Na jeho místo si vzal jako náměstka na vnitru Michala Haška, ústřední postavu Lánského puče v roce 2013.
Obchodování a vyskladňování
Ministerstvo zahraničí je tak znovu v podobných rukou jako za ministra Kavana. Snad se to tentokrát obejde bez Semtexu. Srba si odpykal dvanáctiletý trest a je tak případně znovu k dispozici k dalšímu zvedání laťky pro státní úředníky. Obchodování a “vyskladňování” diplomatických postů může nerušeně pokračovat. Po podzimních volbách bude ostatně s velkou pravděpodobností nutné nějak zaopatřit současné vedení ČSSD.
V Jarošových emailech figuruje vedle této staronové “kavanovské” skupiny ještě další jméno jako jakási šedá eminence v pozadí. Důležitá jmenování musí podle nich posvětit Martin Nejedlý. Ten jak známo je a současně není poradcem českého prezidenta, takže nemusí zveřejnit svůj životopis, ale má nárok na diplomatický pas (který mu pohotově přidělil Jan Kohout).
Oblečený neoblečený
Nejedlý není státním zaměstnancem (pouze požívá některých výhod vysokých státních úředníků, jako je diplomatický pas či kancelář na Pražském hradě). Jako privátní osoba přitom podle Jarošových emailů rozhoduje o důležitých personálních a jiných otázkách ve státní správě, konkrétně o jmenování velvyslanců na ministerstvu zahraničí. To je dost nezvyklé uspořádání, zjevně nad rámec zákona o státní správě.
Kromě toho naznačují uniklé emaily další znepokojivý závěr. Zemanova geopolitická agenda obracení české zahraniční politiky na Východ se zhroutila pod tíhou svých rozporů; privatizace české diplomacie jednotlivci v jeho bezprostředním okolí však pokračuje nerušeně dál.