Jen několik málo dní po vypuknutí války na Ukrajině se nejvyšší budova na Tchaj-wanu – ikonický mrakodrap Tchaj-pej 101 – rozzářila barvami ukrajinské státní vlajky. Tímto symbolickým gestem však podpora Ukrajiny ze strany Tchaj-wanu neskončila, naopak začala.
Od počátku ruské invaze uběhly již bezmála čtyři měsíce, avšak vysoká vlna solidarity, která se bezprostředně po zahájení konfliktu v tchajwanské společnosti zvedla, zatím nepolevuje. Tchajwanci bránící se Ukrajince podporují prostřednictvím fundraisingových kampaní pořádaných neziskovou organizací Taiwan Stands with Ukraine (台灣烏克蘭陣線) či přímo tchajwanskou vládou. Ta pak vybrané částky zasílá nejen do postižených oblastí na Ukrajině, ale také je přerozděluje mezi sousední země, které se nyní vyrovnávají s náporem ukrajinských občanů prchajících před hrůzami války. Část těchto peněz byla poukázaná i do České republiky, kde byly využity na pomoc uprchlíkům, kteří našli azyl na českém území.
Kromě peněz Tchajwanci posílají také humanitární pomoc ve formě předmětů denní potřeby, například dětské příkrmy či spací pytle. Ačkoliv jsou mezi oběma zeměmi jasné historické a geografické rozdíly, jedno mají společné. Tchaj-wan stejně jako Ukrajina čelí aktuálním, stupňujícím se hrozbám ze strany autoritářského a nesrovnatelně silnějšího souseda, a proto není divu, že Tchajwanci vůči ruské agresi nezůstávají chladní.
Neformální spojenectví
Z historického pohledu by však vztahy mezi Ukrajinou a Tchaj-wanem za poměrně chladné považovat šlo. Ačkoliv se vzájemná bilaterální spolupráce datuje již od roku 1992, jedná se pouze o vztahy neoficiální, na Tchaj-wanu nebyl doposud otevřen ukrajinský zastupitelský úřad. Tchaj-wan nemá v Kyjevě ani svou hospodářskou a kulturní kancelář a veškeré konzulární procesy probíhají prostřednictvím Tchajpejské kanceláře v Moskvě. Tato pravomoc však byla 26. února, v důsledku vypuknutí války na Ukrajině, přenesena na zastupitelský úřad ve Varšavě.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se tchajwanská vláda začala aktivně zasazovat o budování vztahů s nově samostatnou Ukrajinou. V lednu následujícího roku Ukrajinu navštívil tehdejší náměstek ministra zahraničí Ťiang Siao-jen 蔣孝嚴, a to s cílem navázat oficiální diplomatické styky, vzájemnou hospodářskou a obchodní výměnu a vědeckotechnickou spolupráci. Načasování této návštěvy však nebylo úplně šťastné, neboť právě v tomto období se diplomatické vztahy s Ukrajinou pokoušela navázat i Čínská lidová republika. Ta ve svých snahách na rozdíl od Tchaj-wanu uspěla.
Po prvotním neúspěšném pokusu se Ťiang Siao-jen v dubnu téhož roku vydal na Ukrajinu podruhé, nicméně místo navázání vzájemné spolupráce se dočkal především ostrých protestů ze strany čínského zastupitelství. Jü Čen-čchi 于振起, chargé d’affaires Čínské lidové republiky na Ukrajině, si okamžitě domluvil schůzku s prvním náměstkem ukrajinského ministra zahraničí Mykolou a požádal ukrajinskou stranu, aby se striktně řídila „Komuniké o založení diplomatických vztahů mezi ČLR a Ukrajinou“.
I přes tento nepříliš zdařilý začátek si však Ukrajina a Tchaj-wan postupně vybudovaly fungující síť neformálních vztahů. Do poloviny roku 1996 Tchaj-wan navštívili ukrajinský ministr školství, zdravotnictví, lehkého průmyslu a ekonomiky, náměstci pro ekonomiku a kulturu, místopředseda parlamentu a předseda Asociace zahraničního obchodu. Vedle politického dialogu se rozvíjela i kulturní spolupráce, meziuniverzitní výměna a kooperace v oblasti vědy a výzkumu.
ČLR jako „strategický partner“
Šance k prohloubení vztahů přišla v srpnu roku 1996, kdy Ukrajinu navštívil tchajwanský viceprezident a premiérem Lien Čan 連戰, který přijel na soukromé pozvání Kyjevské univerzity, aby převzal její čestný doktorát. Lien Čan se na Ukrajině setkal s prezidentem Leonidem Kučmou, předsedou vlády, oběma místopředsedy vlády, místopředsedou parlamentu a starostou Kyjeva. Účelem těchto setkání byla opět především snaha o oficiální uznání Tchaj-wanu jako diplomatického spojence Ukrajiny.
Na čínské straně to však vzbudilo silnou vlnu nevole. ČLR proti návštěvě protestovala například zrušením programu početné čínské delegace chystající se na Ukrajinu, odvoláním setkání s ukrajinskou vojenskou delegací či odmítnutím účasti čínských diplomatů na recepci k oslavě výročí vzniku samostatného státu. Návrh na navázání formálních ukrajinsko-tchajwanských vztahů byl nakonec zamítnut. Kyjev prostřednictvím ministra zahraničí ujistil Peking o své loajalitě: „Ukrajina považuje Tchaj-wan za nedílnou součást Číny“. Tchajwanská diplomacie se tak opět setkala s neúspěchem. Ukrajina pak stejně jako mnoho dalších zemí zaujala vůči Tchaj-wanu ambivalentní postoj, kdy s ostrovem i nadále udržuje neformální vztahy, avšak zároveň uznává „politiku jedné Číny“.
Příklon k ČLR Ukrajina v roce 2013 stvrdila uzavřením dohody, na základě které se Čína zavázala poskytnout Ukrajině ochranný jaderný deštník v případě invaze. Čínský prezident Si Ťin-pching v dokumentu slíbil, že čínské jaderné síly ochrání Ukrajinu před jadernými hrozbami. Dvoustranná smlouva označila oba státy za „strategické partnery“. Současná válka na Ukrajině poskytla příležitost k tomu toto „strategické partnerství” otestovat a ukázalo se, že Čína svému slibu nedostála. Nejen že nereagovala na hrozby použití nukleárních zbraní, které krátce po zahájení invaze vyslovil Vladimir Putin, ale také se zdržela hlasování ve Valném shromáždění OSN o přijetí rezoluce odsuzující ruskou agresi na Ukrajině.
V důsledku výše popsaných diplomatických neúspěchů byly na přelomu století vztahy mezi Ukrajinou a Tchaj-wanem na čas zmrazeny. Ke sporadickým kontaktům však pak přeci jen čas od času docházelo. Lze zmínit například návštěvu bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka, který se v roce 2001 setkal s prezidentem Čchen Šuej-pienem 陳水扁. Důležitá byla také cesta, kterou v prosinci 2005 na pozvání člena Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu) podnikl zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Chuang Č‘-fang 黃志芳. Dne 17. února 2014 na Tchaj-wan přicestovala delegace Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny. V Tchaj-čungu se její účastníci setkali s místostarostou Cchaj Ping-kchunem 蔡炳坤 a při té příležitosti rovněž navštívili místní kulturní a vzdělávací zařízení.
Slabý vzájemný obchod
V roce 2005 byl bilaterální obchod mezi Tchaj-wanem a Ukrajinou vyčíslen přibližně na 300 milionů USD. Tchaj-wan na Ukrajinu vyváží především informační a telekomunikační zařízení, elektronické součástky, ocel a automobilové komponenty. Mezi hlavní dovozní artikly z Ukrajiny na Tchaj-wan patří chemické látky, ropa, kovy (hliník, železo, ocel, zinek) a zemědělské produkty. V březnu roku 2007 založilo Sdružení pro rozvoj zahraničního obchodu Čínské republiky (Tchaj-wanu) 中華民國對外貿易發展協會 v Kyjevě Taiwan Trade Center. Kvůli oboustranné absenci oficiálních zastupitelských kanceláří je však budování obchodních vztahů a rozšiřování společného trhu komplikované, což vede k přirozenému snižování objemu obchodu.
V roce 2013 se vzájemná obchodní výměna vyšplhala na 363 milionů USD, v následujících letech však začal objem obchodu výrazně klesat. V roce 2019 se konečná částka pohybovala kolem 278 milionů USD, o rok později dokonce klesla na necelých 221 milionů. V loňském roce vzájemný obchod mezi Tchaj-wanem a Ukrajinou sice opět vzrostl, a to na 327 milionů amerických dolarů, k dubnu letošního roku však vzájemná obchodní výměna spadla na pouhých 29,6 milionu USD. Jedná se o částku za jednu třetinu kalendářního roku, i tak je ale zřejmé, že válka na Ukrajině se podepsala i na ekonomických vztazích s Tchaj-wanem.
Z uvedených čísel je zřejmé, že vzájemný obchod není příliš rozvinutý. To ilustruje i fakt, že náměstek ministra hospodářství Čchen Čeng-čchi 陳正祺 krátce po zahájení ruské invaze prohlásil, že není třeba se obávat dopadu války na dodávky energie či dovoz sóji, pšenice a kukuřice z Ukrajiny na Tchaj-wan, neboť celkový bilaterální obchod s Ukrajinou činí méně než 1 % tchajwanského zahraničního obchodu. Totéž platí i pro obchod s Ruskem.
Tchajwanská vlna solidarity
I přes nepříliš těsné vztahy se však Tchaj-wan za Ukrajinu postavil. Poté, co Rusko v únoru letošního roku napadlo Ukrajinu, tchajwanské Ministerstvo zahraničních věcí tuto agresi okamžitě ostře odsoudilo. Stejně reagovala i prezidentka Cchaj Jing-wen 蔡英文. Ve svém projevu u příležitosti otevření testovacího zařízení pro domácí námořní plavidla, který den po vypuknutí invaze přednesla na National Cheng Kung University, komentovala situaci na Ukrajině slovy:
Důrazně odsuzujeme ruskou invazi na Ukrajinu, která porušuje ukrajinskou suverenitu a narušuje mír a stabilitu jak v daném regionu, tak i po celém světě.
Kromě formálního odsouzení ruské agrese také Tchaj-wan den poté oficiálně oznámil uvalení sankcí na Ruskou federaci. Konkrétně se jedná o omezení vývozu polovodičů v celkové hodnotě 20 milionů dolarů a blokádu ruských bank v mezinárodním platebním systému SWIFT. V dubnu pak byly navíc ekonomické sankce zpřísněny. Tchaj-wan uveřejnil seznam 57 „hi-tech“ produktů, které lze použít nejen pro civilní, ale i pro vojenské účely, a proto jejich vývoz do Ruska zakázal.
Tchajwanci vůči napadené Ukrajině projevili obrovskou míru solidarity. Od začátku invaze se ve fundraisingových kampaních vybralo několik desítek milionů USD, přičemž veřejné sbírky jsou organizovány i nadále. Část peněz z Tchaj-wanu putovala přímo do zasažených oblastí na Ukrajině a další částky pak byly zaslány do sousedních států, aby místním vládám pomohly zmírnit výdaje spojené s přílivem ukrajinských uprchlíků.
Tchaj-wan poskytl Ukrajině a sousedním státům humanitární pomoc v několika krocích. Již 7. března bylo zasláno 3,5 milionu USD do Polska, které v prvních dnech invaze přijalo nejvyšší počet uprchlíků. V následujícím týdnu, a to konkrétně 15. března, zaslalo Ministerstvo zahraničních věcí do Evropy finanční prostředky v celkové výši 11,5 milionu USD; 6,5 milionu USD obdrželo opět Polsko, 1,5 milionu USD dostaly Slovensko, Česká republika a Maďarsko a 500 000 USD Litva. Na začátku dubna pak Tchaj-wan předal druhou várku finanční pomoci v celkové výši 11,5 milionu USD, která opět putovala do zemí blízkých Ukrajině, tedy na Slovensko, do České republiky, Maďarska a Litvy. Dále pak Tchaj-wan poskytl další jednotlivé dary ve výši 1 milion USD pro Slovensko, Českou republiku, Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
Kromě peněžních darů se s pomocí veřejnosti podařilo shromáždit i více než 31 000 beden s věcnými dary v celkové hmotnosti 650 tun. Dvanáct zásilek bylo 17. března odesláno na Slovensko a další přistály v Polsku. Bratislava navíc obdržela dalších 250 000 USD na pomoc s integrací Ukrajinců prchajících před válkou.
Tchaj-wan stojí za Ukrajinou
Veřejnost soucit s válkou zasaženými obyvateli Ukrajiny projevila i prostřednictvím rozsáhlých protiválečných protestů. Stovky aktivistů z řad Tchajwanců, Ukrajinců a dalších národů v uplynulých třech měsících již několikrát pochodovaly Tchaj-pejí a dalšími městy, aby vyjádřily svůj nesouhlas s právě probíhající válkou. Po uveřejnění otřesných svědectvích o masakru v Buči pak ukrajinští občané žijící na Tchaj-wanu a jejich příznivci uspořádali demonstraci na protest proti krutostem páchaným ruskou armádou na ukrajinských občanech. Od vypuknutí invaze také každý den probíhají demonstrace před Moskevskou zastupitelskou kanceláří v Tchaj-peji. Kromě protestů byly za účelem finanční podpory Ukrajiny zorganizovány také různé kulturní akce, kde se účastníci mohli seznámit s ukrajinskou kulturou a zvyky. Proběhla například akce Vyschyvanka piknik, ukrajinský stánek byl také přítomen na Evropském festivalu pořádaném u příležitosti oslav Dne Evropy.
Iniciátorem těchto akcí je nezisková organizace Taiwan Stands with Ukraine 台灣烏克蘭陣線, kterou bezprostředně po vypuknutí války založili aktivisté z řad Tchajwanců a Ukrajinců, ale i občanů Litvy, Polska, Kazachstánu a dalších zemí. Paralelně s touto organizací nově funguje také Ukraine + Taiwan Forum, které se naopak snaží rozšiřovat povědomí o Tchaj-wanu mezi Ukrajinci. Jedním z jeho zakladatelů je Ukrajinec momentálně žijící na Tchaj-wanu Oleksandr Shyn, který se zároveň podílí na organizaci charitativních akcí na podporu válkou zasažených obyvatel Ukrajiny. Pro projekt Sinopsis Oleksandr poskytl krátký rozhovor, ve kterém poodhalil proces formování organizace Taiwan Stands with Ukraine, pozadí jejich aktivit, způsob fungování a cíle.
Dle jeho slov hraje organizace stěžejní roli především v centralizaci snah o pomoc válkou sužované Ukrajině a jejím obyvatelům. Ačkoliv na Tchaj-wanu v současnosti žije zhruba 250 Ukrajinců, před vypuknutím válečného konfliktu zde neexistovala žádná silná, sjednocená komunita a většina na ostrově žijících krajanů se seznámila až právě prostřednictvím protiválečných protestů. Dle Oleksandra je to způsobeno především absencí oficiálního ukrajinského zastupitelství, které by mohlo pomoci nejen s utvořením místní ukrajinské komunity, ale také se zjednodušením organizace výše zmíněných akcí. Jako příklad uvedl ukrajinskou ambasádu v Japonsku, která tamějším krajanům s pořádáním charitativních projektů pomáhá, což celý proces výrazně zjednodušuje. Místní aktivisté se tak alespoň pokouší povědomí o Ukrajině šířit individuálně s nadějí, že se v budoucnu navázání diplomatických styků dočkají. Oleksander k tématu také podotknul, že k ustanovení hlubších vztahů mezi zeměmi je potřeba budovat i osobní kontakty mezi běžnými Tchajwanci a Ukrajinci, což se díky aktivitám organizace Taiwan Stands with Ukraine daří. Dodal také, že
Tchajwanci projevily neskonalou míru podpory a solidarity, a to jak po stránce finanční, tak i morální. Založení zastupitelských úřadu by tak mimo jiné mohlo pomoci ke zvýšení povědomí o Tchaj-wanu mezi Ukrajinci a posílení přítomnosti Tchaj-wanu na Ukrajině. Víme, že Tchaj-wan se o to pokouší, nicméně je k tomu nutná i větší ochota ze strany ukrajinské vlády.
Válka jako příležitost k restartu vztahů
To, že se Tchaj-wan dlouhodobě pokouší o navázání, přinejmenším neformálních, diplomatických vztahů s Ukrajinou, je zřejmé jak při pohledu do minulosti, tak i při bližším zkoumání kroků, které Tchaj-wan směrem k Ukrajině v současnosti podniká. Nic však není zadarmo a v diplomacii toto přísloví platí dvojnásob. Tchajwancům v souvislosti s událostmi na Ukrajině jistě nelze upřít velkou dávku empatie a solidarity, avšak je zřejmé, že kromě upřímného soucitu a snahy pomoci za poskytnutou humanitární pomocí stojí i jejich vlastní obavy z hrozící čínské invaze a s nimi spojená víra v pomoc ze strany ostatních demokraticky smýšlejících partnerů. Pro národ žijící pod neustálou hrozbou invaze ze strany autoritářské, mnohonásobně silnější mocnosti tak není těžké se vcítit do situace válkou sužovaných Ukrajinců. Tchajwanské vládě pak projevená pomoc navíc pomáhá zvedat prestiž v očích světové veřejnost. Jana Peterková ve svém článku Veřejná diplomacie malých států a realita České republiky zmiňuje takzvanou strategii „diplomacie mezery“, která je spojována především s malými státy, jež nemají mnoho možností, jak se na mezinárodní scéně prosadit. „Stát hledá určitý typ činnosti nebo oblast, na niž by se mohl specializovat a kde by se mohl profilovat jako vážený a zodpovědný člen mezinárodního společenství. Takový člen, jehož názory je nutné brát v úvahu, či který představuje záruku pro ostatní.“ Tchaj-wan si tak z pomoci Ukrajině utvořil jedno z hlavních témat své veřejné diplomacie a demonstruje na něm světu, že je vyspělou, plnohodnotnou demokracií, a měl by tak být respektován i jako plnohodnotný člen mezinárodních organizací.
Pomoc Ukrajině je pro Tchaj-wan také způsobem, jak budovat vztahy s ostatními zeměmi střední a východní Evropy, na které se v poslední době v rámci diplomacie systematicky zaměřuje. Není tedy divu, že peníze vybrané ve fundraisingových kampaních vláda rozdělila mezi své v současnosti nejspolehlivější partnery, a tedy Litvu, Českou republiku, Polsko a další. Proč však žádná finanční podpora pro řešení uprchlické krize z Tchaj-wanu nedorazila do Moldavska či Rumunska, které hned po Polsku čelí největšímu přílivu uprchlíků? Zřejmě proto, že investovat peníze do těchto zemí není pro Tchaj-wan tak výhodné, jako podpořit státy, které se za Tchaj-wan v poslední době veřejně a silně staví. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Lze zmínit například rezoluci na podporu účasti Tchaj-wanu ve Světové zdravotnické organizaci, kterou český Senát v nedávné době odhlasoval.
Za neutuchající podporou, které se Ukrajině od Tchaj-wanu dostává, stojí také zcela jistě snaha o výraznější posun v rámci stagnujících ukrajinsko-tchajwanských diplomatických vztahů. Jak již bylo nastíněno výše, Tchaj-wan se při pokusech o navázání oficiálních styků v minulosti několikrát setkal s neúspěchem, a tak v současné situaci nachází „volné místo na trhu“ a doufá alespoň v navázání vztahů neoficiálních. ČLR na tento postoj Tchaj-wanu nezapomněla zareagovat, a zatímco se sama profiluje jako strategický partner Ruska, pokouší se Tchaj-wan veřejně očernit a obviňuje ho z falešného prospěchářství a „profitování na utrpení druhých“. Tchajwanská vláda na to odpověděla prohlášením, že pomoc, kterou Tchaj-wan Ukrajině nabízí, „pochází přímo od srdce“. Dodává také, že Tchaj-wan má „povinnost stát po boku ostatních demokraticky smýšlejících států“. Víru v bližší budoucí spolupráci však nepopírá. Ministr zahraničí Joseph Wu prohlásil, že ačkoliv země zatím nemají žádné diplomatické vztahy, ukrajinská vláda vyjádřila Tchaj-wanu své uznání, a dodal: „Rádi bychom rozvinuli vzájemně výhodné vztahy, ale v tuto chvíli se zaměříme na to, jak pomoci ukrajinskému lidu“.
Jakožto malá země, kterou v současnosti oficiálně uznává pouze 14 států, Tchaj-wan dlouhodobě usiluje o navazování silných diplomatických vazeb a získávání nových stabilních partnerů. V posledních letech se Tchaj-wan aktivně orientuje na státy střední a východní Evropy a získání přízně Ukrajiny, která Tchaj-wan po dlouhá léta na úrok Číny odmítala, by tedy pro tchajwanskou diplomacii znamenalo velké vítězství.
Původní verze byla přeložena projektem Sinopsis do ukrajinštiny a ruštiny.