Vedle čínského Ministerstva státní bezpečnosti plní funkce tajné policie i některé složky systému „veřejné bezpečnosti“

Část systému veřejné bezpečnosti, ve světě často mylně vnímaného jako protějšek policejních složek, se v rámci nedávných reforem a čistek přejmenovala na složky „ochrany politické bezpečnosti“. Ty se navíc aktivně angažují i v zahraničí.

Na konci února publikoval nezávislý badatel Jichang Lulu se spolupracovníkem projektu Sinopsis Filipem Jiroušem na anglické verzi Sinopsis studii o reformách systému veřejné bezpečnosti v ČLR. Ten je často vnímán jako partner evropských policejních složek a spolupracuje i s Europolem. Zároveň ale jeho významná část, konkrétně První oddělení Ministerstva veřejné bezpečnosti (MVB, 公安部), funguje jako tajná policie. První oddělení se v roce 2019 navíc k tradicím leninské tajné policie nepřímo přihlásilo, když do svého názvu vrátilo „politickou bezpečnost“ (政治安全).

Systém veřejné bezpečnosti v ČLR byl vytvořen s pomocí sovětských tajných služeb (které se podílely i na vzniku samotné KS Číny) a od počátku své existence sloužil především k ochraně samotného režimu. Jeho pracovníci stáli za brutálními čistkami už ve dvacátých letech a s výjimkou Kulturní revoluce sloužili jako hlavní nástroj represe.

Po ustavení ČLR a založení MVB v roce 1949 dostalo politickou bezpečnost na starost První oddělení (tehdy Oddělení politické bezpečnosti, 政治安全局). Bylo to také První oddělení, které se v roce 1989 snažilo překazit snahu hongkongských aktivistů a západních tajných služeb evakuovat z ČLR účastníky demokratických protestů.

První oddělení vždy v nějaké podobě na MVB existovalo a plnilo roli tajné policie, a to i přesto, že v roce 1998 byla politická bezpečnost v názvu nahrazena méně do očí bijícím termínem Oddělení vnitřní bezpečnosti (国内安全局). Návrat k původnímu jménu v roce 2019 je tak do určité míry symbolickým přiznáním kontinuity Prvního oddělení. Zároveň jde ale o signál, jakou cestou se čínský režim vydává.

V současnosti se První oddělení zabývá případy separatismu a extremismu (často uváděnými jako důvod perzekuce Ujgurů), ohrožováním státní bezpečnosti, podněcováním k rozvracení státu a dalšími převážně politickými zločiny, za něž jsou obvykle souzeni disidenti.

První oddělení se dlouhodobě zapojuje do pacifikace Hongkongu. Od roku 2020 je navíc jeho bývalý šéf zástupcem ředitele nové hongkongské tajné policie řízené z ČLR. V Hongkongu mělo první oddělení také odposlouchávat novináře deníku Wall Street Journal na žádost malajsijské vlády, jejíž korupci novináři zkoumali.

Oddělení ochrany politické bezpečnosti působí i mimo hranice ČLR. Aktivně podporuje ozbrojené separatistické skupiny v Myanmaru a podle amerických soudů byl jeho bývalý šéf zapojen i do podpory Trumpovy administrativy. Prostřednictvím krycí „nevládní“ organizace se navíc bývalí důstojníci Prvního oddělení snaží ovlivňovat mezinárodní debatu o lidských právech pořádáním konferencí a získáváním politiků, akademiků a neziskových organizací na čínskou stranu. První oddělení tak v sobě kombinuje prvky politické policie, rozvědky a kontrarozvědky.

Přestože jeho nejdůležitější součást funguje tímto způsobem, je Ministerstvo veřejné bezpečnosti často vnímáno jako neproblematický partner policejních složek v demokratických státech. Ty, včetně například Europolu, s důstojníky veřejné bezpečnosti pořádají společné konference a cvičení.

Tento nedostatek obezřetnosti možná souvisí s tím, že v roce 1983 byla z MVB převedena část rozvědných a kontrarozvědných složek do nově vznikajícího Ministerstva státní bezpečnosti (MSB, 国安部). Mohlo by se tak zdát, že se tímto krokem z MVB stalo „ministerstvo policie“. Jak ale uvádí australský analytik Alex Joske ve studii publikované na Sinopsis letos v lednu: „části MVB nadále operují jako rozvědka… a provádí tajné operace v Hongkongu, na Tchaj-wanu, v sousedních zemích a politicky se vměšovalo v USA a Malajsii.“ To naznačuje ještě těsnější vztah mezi běžnou a politickou policií, než bylo zvykem v sovětském bloku.

Represivní aktivity tohoto „policejního systému“, který se hlásí k leninské tradici tajné policie, by naopak měly být důvodem tuto policejní spolupráci odmítat a rušit. Podobně, jako je stále méně udržitelný názor o nezávadnosti spolupráce s ČLR a Hongkongem v trestní oblasti, jak píše ve své třídílné studii spolupracovník projektu Sinopsis Jan Vlček.