Velká čínská zeď na obranu před myšlenkou svobody

Ruská informační válka na Západě je propojená s tou čínskou. Dokazují to falešné účty na Twitteru vedené pod ruským jménem, ale plněné speciálními počítačovými programy v čínštině. Čínská on-line propaganda už také nemíří jen na sousedy z Tchaj-wanu nebo Japonska, ale dosáhla i do Spojených států.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org to říká Siao Čchiang, profesor na univerzitě v Berkeley v Kalifornii, zakladatel dvojjazyčného čínsko-anglického webu China Digital Times. Tam zveřejňuje webový obsah, který chce Peking před Číňany doma schovat.

Čínskému systému cenzury internetu se už 20 let říká Velká čínská (internetová) zeď – velký čínský firewall. Funguje to ale ještě vůbec v době, kdy má každý doma smartphone a internet je všude?

Pořád to funguje. Je to pro autoritářský režim v 21. století neuvěřitelný vynález. Hodně sofistikovaná technologie filtrující lidem uvnitř Číny přístup k informacím zvenčí…

To zní dost obdivně.

Ne, to je pouhý popis. Já jsem ten systém studoval, technicky i politicky, a můžu říct, že rozhodně není neprodyšný a neprolomitelný. Vlastně je plný slabin. Čína není izolovaná od světa, obchoduje s ním, lidé cestují sem a tam. A taky je v Číně dobré internetové připojení. Cenzoři se zaměřují hlavně na politické informace, které po síti proudí, ale nemůžou zachytit vše – další ekonomické, bankovní a jiné informace, tak je nechají projít. Takže to dilema je, na kterou informaci se zaměřit, a pokud ji zablokují, jakou za to Čína zaplatí cenu. Ekonomicky i politicky to čínskou vládu stojí pořád víc a víc.

Útoky jako symbol uznání

Takže je „velký firewall“ pořád efektivní?

Je pořád efektivní v tom smyslu, že brání tomu, aby se ve společnosti masově šířily nežádoucí politické informace. Ale Čínu to pořád víc poškozuje. Snaží se stále mezi těmi zájmy hledat rovnováhu. A i když firewall dokáže „odstínit“ miliony lidí od nežádoucího obsahu na internetu, neznamená to nutně, že je těžké ho obejít. Vy totiž nepotřebujete, aby informace z internetu primárně zasáhly obrovské množství lidí. Stačí, když máte skupinu, která k těm informacím má přístup, chce je získávat a chce je po Číně šířit. A to se děje. Obsah, který z pohledu režimu představuje hrozbu, může rozšířit třeba i malý počet osob, které si volný přístup k internetu zajistí.

Vy už se prolamováním firewallu zabýváte dlouho, jste tím známý a režim v Pekingu o vás musí vědět. Nejste i vy terčem počítačových útoků z čínské strany?

Útočí na nás pořád, zažíváme phishing a všechny možné typy útoků. Ale, víte, já bojuju za lidská práva v Číně z USA už od roku 1989. Síla jejich protiútoků jen odpovídá tomu, jak jsme my v prolamování firewallu efektivní. Takže vlastně čím silnější protiútok, tím větší uznání pro naši práci.

Vypnout komunismus

Může firewall fungovat „věčně“?

Ne, a Čína to ví. Při způsobu dnešních informačních toků a rozvoji technologie to prostě nejde mít všechno pod kontrolou. Oni si jen kupují čas navíc.

Když padne firewall, padne i komunistický režim v Číně?

Nepochybně. Firewall je nenahraditelnou součástí režimu. Když padne kontrola informací zvenku, nebude už možné bránit šíření informací uvnitř Číny. Svoboda vyjadřování přinese kolaps režimu. Ano, ty dvě věci jsou pevně propojené.

Dvě třetiny přístupů na váš web jsou zevnitř pevninské Číny. Tedy jsou to Číňané „zavření“ uvnitř klece, která jim brání v přístupu k internetu. Kdo je vlastně vaše cílová skupina?

Kdokoli, koho zajímají informace, které by se jinak nedostaly na veřejnost. Studenti, intelektuálové, veřejně známé osobnosti i obyčejní Číňané. Ta absolutní čísla čtenářů nejsou tak vysoká, bavíme se o stovkách tisíc lidí. Ale oni fungují jako kurýři informací, rozdělují je dál. Takže zásah je pak větší než ukazuje statistika přístupů k nám.

Jak obsah z vašeho webu vlastně dostanete přes firewall do Číny?

Typicky to vypadá takhle. Na čínských sociálních sítích se šíří nějaký (z pohledu režimu) nežádoucí článek. Oni ho zcenzurují. Můj program to detekuje a článek zveřejníme na mém webu. Následně pak z článku vyrobíme screenshoty, a ty pak šíříme na sociálních sítích v Číně. Pro cenzory je pak mnohem těžší tu informaci zachytit. Nestačí jen textové vyhledávání, museli by mít někoho uvnitř té uzavřené skupiny, která na sociální síti obsah sdílí, aby ho fyzicky viděl a nahlásil.

Ruská jména, čínský obsah

Jak se ale dostanete k obsahu, který čínský firewall zcenzuroval? Jste hackeři?

Ne, určitě se od nás z Kalifornie nesnažíme nabourat do čínských serverů. Prostě hledáme. To, co zveřejňujeme, třeba cenzorské direktivy vydané čínskou vládou, jsou materiály, které unikly, i když neměly. Lidé z Číny je neposílají přímo mně. Ale zveřejní je třeba v privátním fóru na sociální síti. Představte si třeba takovou soukromou online debatu čínských novinářů. Tam se dají najít různé věci.

Česko i další evropské země čelí hybridní válce ze strany Ruska, která ovlivňuje veřejnou debatu třeba prostřednictvím proruských webů nebo aktivit na sociálních sítích. Dělá tohle i Čína? Tedy cílené online propagandistické útoky proti Západu?

Ano, neustále. Čínský režim má rozvinutou propagandistickou strategii na sociálních sítích už tak 10-15 let. Byla obrácená hlavně dovnitř Číny a občas ji použili proti Tchaj-wanu nebo Japonsku. Teď to ale vidím i ve Spojených státech, hlavně přes Twitter. Myslím, že čínské útoky jsou propojené s těmi ruskými. Jména tzv. botů (falešných uživatelů sociálních sítí, kde obsah vytváří počítačový program – robot, pozn. red.) jsou totiž v ruštině. Čína dokonce ani nemá čas to přeložit. Prostě to plácnou na síť, naplní ruské účty čínským obsahem a šíří propagandu.

Původní publikace tohoto článku: HlidaciPes.org