Celý svět sledoval napjatě, často s nechutí, volby amerického prezidenta. O čínských volbách do místních shromáždění lidových zástupců se oproti tomu příliš nemluví, i když rovněž skýtají řadu dramatických momentů. V úterý 15. listopadu proběhne poslední část voleb, jejichž proces odstartoval už v srpnu. Celý proces popisuje Washington Post:
Od srpna do prosince pořádá Čína postupně místní volby po celé zemi jako mohutný experiment “demokracie na nejnižším stupni”. Komunistická strana tvrdí, že “veškerá moc náleží lidu” a lid si to může vždycky jednou za pět let vyzkoušet u volebních uren.
Z čínských státem kontrolovaných médií ale sotva poznáte, že se nějaké volby vůbec odehrávají; informují jen stručně o datu voleb v různých okrscích a ujišťují čtenáře, že místní činovníci jsou na ně řádně připraveni. Zpravodajství je na hony vzdáleno cirkusu kolem amerických prezidentských voleb.
“Voliči nejsou z voleb nijak zvášť nadšení, takže tomu ani média neposkytují moc prostoru,” vysvětluje Fang Ning, expert na politické reformy z Čínské alademie politických věd v Pekingu.
Volí se nějakých dva a půl milionu zastupitelů do místních “Lidových shromáždění” na okresní, obvodní a vesnické úrovni. Téměř všichni kandidáti jsou členové komunistické strany, ale několik málo jedinců se postavilo ve volbách jako nezávislí kandidáti.
V Pekingu se letos přihlásil rekordní počet nezávislých kandiátů, kteří se rozhodli konkurovat prověřeným adeptům z řad komunistické strany – přes sedmdesát občanů. Svou motivaci vyjádřilo 14. října osmnáct z nich v prohlášení, v němž se mimo jiné praví:
“Jako zkušení občané velmi dobře víme, jak obtížné je pro obyčejné lidi komunikovat s naší vládou, s Všečínským shromážděním lidových zástupců, se soudy i s Nejvyšší lidovou prokuraturou. Často se pokoušíme nejrůznějšími způsoby vyhledat lidové zástupce a doufáme, že nám objasní otázky ohledně vlády a soudů. Nikdy jsme ale žádného z nich ani nezahlédli. … Chceme se stát lidovými zástupci, chceme, aby nás mohl každý – sousedé, mladí i staří – kdykoliv vyhledat. Chceme mluvit za obyčejné lidi a jednat v jejich zájmu.”
K první osmnáctce se začali záhy přidávat další. V Šanghaji se v otevřeném dopise ke své kandidatuře vyjádřil také známý obhájce lidských práv Feng Čeng-chu 冯正虎 – i on chce “bránit ústavu a práva občanů”.
Ke kandidatuře oficiálně stačí málo – nezávislý kandidát potřebuje doporučení od deseti voličů. Podle jednoho z nich, Che Te-pchu 何德普, to všem tak snadné není, protože vláda má interní pokyny co nejvíce omezit počet nestranických kandidátů. Odstrašujícím příkladem může sloužit paní Liou Pching, která byla v roce 2013 za svou veřejnou kandidaturu mučena a nakonec odsouzena k šesti a půl letům vězení. I letos je kandidatura obtížná. Například Wang Siou-čen 王秀珍, dvaasedmdesátileté odhodlané kandidátce, sice úřady kandidaturu povolily, ale nevydaly jí formuláře, které potřebuje, aby ji mohlo nominovat požadovaných deset voličů. Nemá prý na sebe zbytečně přivolávat problémy. Podobně dopadl i Wang Čung-siang 王中祥, který se pokouší kandidovat už od roku 2011. Byly mu odepřeny nominační formuláře a navíc dostal zákaz vycházet ze svého bytu. Do telefonu reportérům sdělil:
“Čekají na mě dole, nemohu vyjít ven.”
Volby s čínskými rysy rozhodně neznamenají, že si bude každý kandidovat, jak se mu zamane, nebo volit koho chce.