Vrtěti Vrběticemi: Podstatné nejsou nepřehledné peripetie, ale dlouhodobý trend.

Pokud je dnes řeč o vlasti- či velezradě, nespočívala by v jednom konkrétním “handlu”, ale v systematické, dlouhodobé snaze o zásadní změnu naší zahraničně politické orientace.

Kauza Vrbětice, bezprecedentní útok ruské vojenské rozvědky na našem území, se důkladně zašmodrchala kolem Hamáčkovy plánované cesty do Moskvy. Hamáček s kamennou tváří vysvětluje, že šlo o důmyslnou “kamufláž” na zmatení ruských rozvědčíků. Zpravodajský server Seznam tvrdí, že má důkazy, jak chtěl Hamáček v Moskvě “vyměnit” Vrbětice za milion vakcín Sputnik V.

Hamáčkova verze o “kamufláži” je suverénně nejbizarnější konstrukce posledních let; jako taková vejde do dějin, kde přežije svého strůjce. Seznam prý drží své důkazy “na bezpečném místě” a my se jen můžeme dohadovat, zda a kdy se objeví na veřejnosti. Kolem jejich autenticity se vede velkolepá mediální a politická bitva. Ale záleží skutečně tolik na tom, co přesně padlo na sporné schůzce na ministerstvu vnitra dne 15. dubna?

Diplomacie roušková a vakcinová

Víme celkem jistě, že Hamáček do Moskvy jet chtěl a chystal se tam jednat o Sputnicích a summitu Putin-Biden. Jestli chtěl také ještě něco za něco “handlovat”, není v tuto chvíli jasné. Jinak se však dají jeho záměry odhadnout na základě principu analogie z logiky jeho dosavadního politického působení a konkrétních postojů v obdobných situacích.

Tlak na nákup Sputniku v Rusku vyvíjí již delší dobu český prezident. Vakcínová diplomacie představuje obdobu rouškové diplomacie z loňského jara, v níž se tehdy Hamáček ve své rudé mikině vehementně angažoval – dokonce ho nakrátko vynesla, jak je ta světská sláva marná, na vrchol popularity mezi českými politiky.

Roušková diplomacie měla loni rehabilitovat v očích české veřejnosti pro-pekingskou politiku Miloše Zemana, otřesenou předtím celou sérií skandálů, počínaje kolapsem “vlajkové lodi čínských investic”, společnosti CEFC, a zmizením jejího “předsedy”, Zemanova poradce Jie Ťien-minga, v roce 2018 a konče voláním po vyhoštění čínského velvyslance kvůli hrozbám tehdejšímu předsedovi Senátu Kuberovi těsně před vypuknutím epidemie. Diplomatická pozice ČLR v Česku nebyla počátkem minulého roku o mnoho lepší než současná pozice Ruska po odhalení kauzy Vrbětice.

Loni v únoru jmenoval Zeman Hamáčka podle jeho vlastních slov svým “osobním zmocněncem” pro vztahy s Čínou s cílem “posunout” je kupředu. K posunutí narušených vztahů vzápětí poskytla ideální příležitost “roušková diplomacie” a nákupy zdravotnického materiálu z ČLR. Ty měl na starosti z velké části právě Hamáček, který při té příležitosti znovu přivedl na scénu hlavního “matadora” čínských zájmů v ČR a někdejšího zástupce společnosti CEFC v ČR, nepotopitelného Jaroslava Tvrdíka.

Posunování zahraniční politiky

Posunování vztahů s ČLR v podobě rouškové diplomacie pod Hamáčkovým vedením na nějakou dobu skutečně zabralo. V březnu nastoupila při vítání dopravního letadla z Číny na letišti v Ruzyni polovina vlády v pozoru před čínským velvyslancem, jehož chtěli jen pár týdnů předtím někteří z nich vyhostit. Hamáček s Tvrdíkem zachraňovali s čínskou pomocí český národ a sbírali body pro sebe i svou stranu. Zkrátka nepřišly ani obchodní zájmy podnikatelů napojených na Tvrdíkovu česko-čínskou obchodní komoru, jak doložila o rok později závěrečná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

Současný vývoj vypadá trochu jako repete tehdejší situace. Dějiny přeskočily stádium tragédie a opakují se rovnou jako fraška. Hamáčkova (a ovšem Zemanova) vakcinová diplomacie má plnit obdobnou roli jako loňská roušková diplomacie, tentokrát nikoliv ve vztahu k Číně, ale k Rusku.

Podle svědectví pardubického hejtmana Netolického chtěl Hamáček dovozem ruské vakcíny “proočkovat Česko,” a zachránit tak v očích veřejnosti ČSSD (a sebe v jejím čele). Sputnik V by spolu se summitem Putin-Biden v Praze současně přispěly k “posunutí” vztahů s Ruskem, narušených Vrběticemi. Ututlat ruskou účast na výbuchu už asi v té době nebylo možné; pokusit se zmírnit její negativní dopad u veřejnosti snad ano, a Hamáčkova cesta by k tomu byla mohla přispět. Ať už chtěl či nechtěl Hamáček v Moskvě něco handlovat, účel cesty samotné je zřejmý.

“Honzíkova cesta” do Moskvy je tak jen další fází dlouhodobého procesu “posunování” české zahraniční politiky na Východ. Prakticky od svého nástupu do funkce ho prosazuje prezident Zeman. Jeho “posunovači” jsou po osmi letech rovněž známi. Pokud je dnes řeč o vlasti- či velezradě, nespočívala by v jednom konkrétním “handlu”, ale v systematické, dlouhodobé snaze o zásadní změnu naší zahraničně politické orientace. Pod dojmem dramatických událostí jako kauza Vrbětice bychom snadno mohli pro stromy přehlédnout les.

Publikace tohoto článku: Aktuálně, 12.5.2021