V posledních deseti letech na západních sociálních sítích raketově vzrostl počet uživatelů, kteří rétorikou státních médií mnohdy až agresivně „brání“ Čínu. Jednou z typických strategií je tzv. whataboutismus: na jakoukoli kritiku Číny tito uživatelé reagují poukazem na podobné problémy někde jinde.
Výrazní jsou v tomto západní influenceři, kteří přebírají strategii od čínských představitelů a oficiálních médií, narůstá však i počet čínských influencerů se stejnou agendou. Jejich přítomnost na západních sociálních sítích je přitom sama o sobě symptomatická, protože tyto platformy jsou v ČLR zakázány. Jedná se tak buď o čínské uživatele žijící v zahraničí, nebo o osoby, které nelegálně „přelézají zeď“ (翻墙), tedy obcházejí „velký čínský firewall“ pomocí VPN. To je mezi mladými uživateli internetu běžná praxe umožňující přístup např. k YouTube, Instagramu nebo X, kde často vyhledávají popkulturní obsah.
Nedostatek informací ve „společnosti za zdí“
K řadě citlivějších informací se však čínští uživatelé vůbec nedostanou, pokud je sami aktivně nevyhledávají. Kvůli přísné cenzuře mladým lidem často chybí základní znalosti nedávné čínské historie nebo současných společenských či ekonomických problémů. Kromě cenzury se navíc i zde bohatě využívá whataboutismus. Mnozí z nich tak mají výborný přehled o problémech a historických křivdách mimo Čínu, způsobených například západním kolonialismem nebo globalizací, z domácího prostředí se k nim však dostávají pouze pozitivní zprávy.
Peking na dlouhodobou kritiku porušování lidských práv, která se pravidelně objevuje ve zprávách mezinárodních organizací včetně OSN a své místo má i v oficiální zprávě o stavu lidských práv ve světě vydávané americkým ministerstvem zahraničí, již několik let reaguje vydáváním vlastní zprávy o „porušování lidských práv Spojenými státy americkými“.
Whataboutismus totiž funguje nejlépe tam, kde chybí znalost širšího kontextu. Právě v Číně, kde jsou média a internet efektivně filtrovány, není problém rychle zcenzurovat jakékoli téma, které vzbudí rozruch, nebo odvést pozornost jinam. China Digital Times tuto strategii ilustrují na několika „horkých“ tématech tohoto léta.
„Harmonizované“ xenofobní útoky i znásilnění
Na začátku léta v Číně došlo ke dvěma útokům nožem, při nichž hrála roli nenávist vůči cizincům. Podobné útoky nejsou v posledních letech nic výjimečného hlavně v evropských zemích, kde na rozdíl od Spojených států není snadný přístup ke střelným zbraním. V Číně dosud k těmto tragédiím docházelo zřídka, letos však došlo v rychlém sledu hned ke třem případům. U dvou z nich šlo zřejmě o cílené útoky na cizince, navíc ze zemí, které čínská komunistická strana dlouhodobě kritizuje – USA a Japonska.
Nejprve v květnu při útoku v nemocnici v malém městě v provincii Jün-nan zemřeli dva lidé a dalších dvacet bylo zraněno. Poté v červnu pobodal muž středního věku čtyři americké učitele z Iowa Cornell College v provincii Ťi-lin. Útok se naštěstí obešel bez obětí na životech, diskuse o něm však byly na čínských sociálních sítích okamžitě zcenzurovány, protože řada komentářů tragédii spojovala s protiamerickou rétorikou čínské vlády.
Začátkem července při dalším podobném útoku zemřela čínská žena jménem Chu Jou-pching (胡友平), stevardka školního autobusu v Su-čou v provincii Ťiang-su. Byla ubodána, když se pokoušela chránit skupinu japonských dětí, které autobusem pravidelně cestovaly do místní japonské školky. I v tomto případě se komentáře vesměs shodovaly, že čin byl motivován protijaponským sentimentem, který v Číně přetrvává od druhé světové války a vláda ho pravidelně přiživuje. To dokazovala i část komentujících, kteří tragédii využili k dalšímu šíření protijaponské nenávisti. Většina komentářů však Chu Jou-pching oslavovala jako hrdinku. To bylo i oficiální stanovisko a magistrát města Su-čou jí posmrtně udělil ocenění „vzor spravedlnosti a odvahy“. Přesto byly diskuze na toto téma průběžně „harmonizovány“ (被和谐), tj. cenzurovány, aby nerozdmýchávaly další rozepře.
Dalším letním skandálem byla sebevražda čtrnáctileté dívky, kterou na sportovním soustředění opakovaně znásilnil trenér. Dívka se několikrát neúspěšně pokusila o útěk a vyhledání pomoci, věc se však podařilo nahlásit až po skončení tábora. Trenér byl zadržen, ale dívka proces vyšetřování neunesla.
Jedná se o velmi citlivé téma. Počet sebevražd, hlavně u mladých lidí, celosvětově narůstá a výjimkou není ani Čína. O problému se zde však veřejně nemluví, stejně jako o problematice sexuálního zneužívání. Diskuse na internetu k těmto tématům, podobně jako v případě nenávisti vůči konkrétním skupinám obyvatel či etnikům, odhaluje některé základní problémy současné čínské společnosti. Ty mohou potenciálně ohrožovat společenskou stabilitu, a jsou proto cenzurovány.
„Máme dostatečnou kvalifikaci vládnout Číně?“
Jiným příkladem choulostivé problematiky bylo zřícení dálničního mostu v provincii Šen-si během přívalových dešťů 19. července. To si podle agentury AP vyžádalo 38 potvrzených obětí, dalších 24 lidí se nadále pohřešovalo. Hromadná neštěstí často působí jako rozbuška a vyvolávají riziko kritiky vlády. Zejména tam, kde by se mohlo diskutovat o dodržování norem u velkých infrastrukturních projektů, jako v tomto případě.
Toto nebezpečí hrozí i u afér kolem kontaminace potravin, jak v roce 2008 ukázal velký skandál s instantním kojeneckým mlékem kontaminovaným jedovatým melaminem. Tyto případy se proto těší zvláštní pozornosti uživatelů internetu na jedné straně a cenzorů na druhé. Státní periodikum Beijing News v červenci informovalo o incidentu s transportem kuchyňského oleje ve stejných cisternách jako pohonné hmoty. Odhalení, které se týkalo i několika státních firem, vyšetřovala přímo Státní rada, protože k němu došlo krátce před třetím plenárním zasedáním ústředního výboru komunistické strany. Na internetu se začal šířit výrok, který měl předseda strany a prezident Si Ťin-pching pronést v roce 2013 na pracovním zasedání ústřední zemědělské komise:
„Kdyby naše strana nebyla schopná zajistit ani bezpečnost potravin, a pokud by tento problém přetrvával, lidé by se mohli začít ptát, jestli máme dostatečnou kvalifikaci vládnout Číně.“
Téma bylo nepřekvapivě rychle cenzurováno.
V srpnu pro změnu čínskou veřejnost pobouřily zprávy o obchodu s těly zemřelých. Pekingský právník I Šeng-chua (易胜华) zveřejnil 7. srpna na Weibo dokumentaci k vyšetřování, probíhajícímu v hlavním městě provincie Šan-si Tchaj-jüanu, kde docházelo ke krádežím těl a jejich prodeji pro výrobu kostních štěpů používaných v zubařských implantátech. Obviněno bylo celkem sedmdesát pět osob, zaměstnanců soukromých společností, nemocnic a pohřebních ústavů z několika provincií. Původní post na Weibo byl brzy smazán a jeho autor byl propuštěn z práce. Cenzurovány byly i další investigativní reportáže o tomto tématu, diskuze na sociálních sítích se ale dlouho nedařilo zpacifikovat.
Účinná strategie
Satirické shrnutí reakcí čínských médií na tyto kauzy sdílel nedávno na síti X populární uživatel „Učitel Li není tvůj učitel“ (Li lao-š‘ pu š‘ ni lao-š‘ 李老师不是你老是):
„Ke školnímu zabijákovi ze Su-čou: Média odhalila, že pokus o atentát na Trumpa spáchal dvacetiletý Thomas Matthew Crooks z Pensylvánie.
K sebevraždě čtrnáctileté dívky: Podle médií byla lékařka v Indii hromadně znásilněna.
Ke kuchyňskému oleji převáženému v palivových cisternách: Média zjistila případy masové otravy jídlem v japonské škole a v americké technologické firmě [TikTok].
K obchodování s lidskými ostatky: Americká společnost tajně prodala přes sto nevyzvednutých těl z márnice.
Ke zřícení dálničního mostu v Šen-si: Investigativní reportáž odhalila, že východní pobřeží Spojených států zasáhl hurikán, který má na svědomí několik životů a rozsáhlé škody na majetku.“
Jedná se parodii na typický čínský whataboutismus, kdy jsou třaskavá domácí témata cenzurována a média se místo nich zaměřují na podobné problémy v zahraničí. Tato strategie je přitom ve veřejné diplomacii poměrně efektivní. Její podstatou je, že místo aby se kritizovaná strana snažila rozporovat nebo vyvracet jádro kritiky, omluvila se, nebo dokonce pracovala na nápravě, odvrací pozornost jiným směrem, často formou „vracení úderu“ kritizující straně. Wilfred M. Chow z University of Nottingham Ningbo, ČLR a Dov H. Levin z Hongkongské univerzity ve svém srpnovém komentáři pro Foreign Affairs píší:
„Na první pohled se zdá, že whataboutismus je nepřesvědčivou reakcí na kritiku. Konec konců je již dlouho považován za logický klam: dvě špatné věci nevytvoří jednu dobrou.“
Jejich průzkum však ukázal, že whataboutismus je „vysoce účinný jak na domácí, tak i mezinárodní scéně“ a má nezanedbatelný vliv na „oslabování veřejné podpory zahraniční politiky USA“. Když státy reagují na kritiku zveřejněním vlastních whataboutistických zpráv kritizujících USA, snižuje to podle průzkumu podporu této kritiky nebo případných sankcí ze strany amerických občanů. Jedná se proto o „užitečný nástroj pro zpochybňování americké politiky a rozporování narativů Washingtonu“. Průzkum zjistil, že podobný efekt má whataboutismus i u občanů spojeneckých států, konkrétně Velké Británie a Japonska. Je účinný hlavně u aktuálních témat a to bez ohledu na zemi původu takových protiútoků, tedy i když kritika přichází z Moskvy nebo právě Pekingu.
Citlivé záležitosti
V čínském kontextu je whataboutismus masivně využívaný k manipulacím veřejného mínění na domácí i mezinárodní půdě. Na mezinárodní scéně tato strategie cílí hlavně na vyvracení kritiky a odvedení pozornosti od závažných případů porušování lidských práv v oblastech dlouhodobé rezistence, jako je Sin-ťiang, Tibet nebo Hongkong, v domácím prostředí se často zaměřuje na tzv. „nečekané události“.
Čínské internetové platformy už před dvěma lety zveřejnily seznam citlivých témat, která by mohla na sociálních sítích vyvolávat problémy a je třeba je „desenzibilizovat“. Jedná se zejména o občanské protesty, přírodní katastrofy, hromadná neštěstí, ale i vraždy, sebevraždy či znásilnění. Tímto způsobem bylo např. v Číně potlačeno hnutí MeToo a další podobné pokusy zaměřené na společenské změny zdola. Jakékoli iniciativy občanů jsou v podstatě nepřípustné a vše zůstává pod kontrolou strany.
Nedávné odsouzení jedné ze zakladatelek čínského hnutí MeToo Sophie Chuang Süe-čchin (黃雪琴) a aktivisty Wang Ťien-pinga (王建兵), který pomáhal dělníkům s postižením a nemocemi z povolání, tuto skutečnost znovu potvrdilo. Whataboutismus v takových případech slouží k zakrytí pronásledování jakékoli formy disentu. Když zmizí téma, veřejnost nezaznamená, že mizí aktivisté.