Zaměstnanci čínského Walmartu ve stávce

Americký obchodní řetězec Walmart čelí od začátku července další vlně stávek svých čínských zaměstnanců – pracující protestují proti nově zavedenému systému pracovních hodin, jenž podle jejich slov vede k šikaně zaměstnanců, ale také proti politické impotenci oficiálních odborů.

Během prvního pololetí roku 2016 se v Číně navzdory jisté stabilizaci čínského hospodářství protestovalo a stávkovalo více než za stejné období roku 2015. Statistický průměr zaznamenaných protestů je osm na den.

Také druhé pololetí zahájili pracující řetězce Walmart  v protestním duchu. Dle serveru clb.org.hk se první červencový víkend do stávky zapojilo přes 200 zaměstnanců řetězce. První stávka proběhla 1. července v městě Nan-čchang (provincie Ťiang-si; nejméně 130 lidí), solidárně potom další dny vyšli do ulic zaměstnanci další pobočky v témže městě (dalších 30 lidí) a v Čcheng-tu, hlavním městě provincie S´-čchuan (60 lidí). China Labour Bulletin zmiňuje ještě stávku v Harbinu, ale na rozdíl od polooficiálních Global Times zprávy o ní označuje za “nepotrvrzené”.

Pracující stávkují na protest proti zavedení nového “jednotného systému pracovní doby”, o němž jsme již psali zde v souvislosti se sebeorganizací odporu pracujících. Tento systém umožňuje manažerům kupříkladu přidělovat zaměstnancům libovolný počet hodin práce s minimálním předstihem, a to až do 174 pracovních hodin měsíčně.

Tato opatření souvisejí s nervozitou managementu způsobenou zpomalením hospodářského růstu v Číně, ale také rostoucí oblibou internetového nakupování v Číně. Je třeba zároveň zmínit, že počet poboček WM v Číně je desetkrát menší než počet poboček WM ve Spojených státech – kde řetězec neuspěl s pokusy o podobné změny již počátkem roku – v únoru muselo vedení amerického Walmartu umožnit zaměstnancům v USA pevnou pracovní dobu nebo plánování směn ve čtrnáctidenních intervalech (New York Times zde).

Zaměstnanci Walmartu svůj nesouhlas s novým způsobem organizace pracovní doby vyjadřují od samého počátku snah o jeho zavedení – obávají se, že má vést jedině k omezení platů za přesčasy a nepřímo k odstranění nepohodlných zaměstnanců. Zástupci zaměstnanců rovněž hovoří o nefunkčních odborech, jejichž šéfové jsou spojení spíše se zájmy managementu řetězce (odboroví předáci jsou jmenování vedením firmy, nikoli zaměstnanci, což je v přímém kontrastu s formulací zákonů o odborech, které stanoví, že odbory mají chránit práva pracujících a má je vytvářet dělnická třída dle své vlastní svobodné vůle (zde).

Zástupce protestujících z Nan-čchangu, pan Tuan Jü, řekl: Přednesli jsme své požadavky pracovnímu oddělení Nančchangské městské federace odborových svazů, a to v květnu. Nedostali jsme žádnou odpověď. Předseda odborů v našem obchodě se příliš bojí jít proti managementu, takže zaměstnanci nemají jinou možnost než jít do stávky. Další aktivista zdůraznil, že stávka je jenom prostředkem, nikoli cílem, a poznamenal, že “generální ředitel býval velmi arogantní a říkal jim, že mají Walmart žalovat, jestli chtějí, ale po stávce prohlásil, že požadavky pracujících přednese výše a požádal stávkující o trpělivost”.

Zatím nejnovější článek k tématu je z 11. července a hovoří o jednáních stávkujících s vedením Walmartu, které proběhlo ve čtvrtek 7. července v centrále vedení v Šen-čenu. Na případné výsledky si budeme muset ale počkat.

Walmartu trvalo od vstupu na čínský trh (1996) celých deset let, než povolil odbory – to se stalo po celostátní stranické kampani, jejímž cílem bylo ustavit pod Všečínskou federací odborových svazů odbory ve všech zahraničních společnostech – Walmart byl v této kampani jedním z hlavních cílů (zde). (Tento řetězec má nyní odbory ve 400 pobočkách z 433.)