Dnes (v pátek 4. února 2022) v Pekingu za striktních protiepidemických opatření odstartují zimní olympijské hry. Ty svět sleduje nejen kvůli sportovním výkonům, ale i kvůli politické a lidskoprávní situaci v Číně. Vzhledem k závažnému porušování lidských práv v Čínské lidové republice se některé státy uchýlily k diplomatickému bojkotu a do Pekingu nevyšlou žádné představitele.
Kritiku konání olympijských her v Číně odmítají kromě samotného Pekingu i některé sportovní výbory a označují ji za snahu o „politizaci“ her. Jak upozorňuje sinoložka profesorka Olga Lomová, letošní olympijské hry ale už z principu nemohou být apolitické, protože samotné rozhodnutí o jejich konání v Pekingu je politickým gestem. ČLR jakožto země s leninským systémem vlády jedné strany si konáním her chce především vylepšit svůj obraz ve světě, posílit svou “soft power” a využít hry k legitimizaci veškerých svých kroků, včetně potlačování lidských práv vlastních občanů. V tom je jí nápomocný především Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který Pekingu hry udělil i přesto, že situace v Číně jasně odporuje původním olympijským humanistickým ideálům Pierra de Coubertina.
Legitimizaci pekingského režimu napomáhá i případná účast zahraničních demokratických politiků, která ve výsledku znamená tichý souhlas s čínskými lidskoprávními prohřešky. KS Číny se dlouhodobě snaží o změnu celosvětového pojetí lidských práv založeného na principu jejich univerzality a proměnit ho v systém, kde si o tom, co jsou lidská práva, rozhoduje každý stát samostatně. Spoluúčast politiků z demokratických zemí na jakékoliv Čínou pořádané akci tomuto trendu značně pomáhá a lze říci, že je v jeho šíření ČLR úspěšná.
Značný posun v debatě o lidských právech v Číně je vidět při porovnání letošních olympijských her s letní olympiádou v Pekingu v roce 2008. Před rokem 2008 bylo zlepšení situace v oblasti lidských práv v Číně jednou z hlavních podmínek konání olympiády a samotná Čína slibovala, že se tak v důsledku her skutečně stane. V kontextu letošních her už nikdo na Čínu žádný takový tlak nevyvíjel a Peking namísto slibů zbytku světa vzkazuje, že do lidských práv v Číně nikomu nic není.
Před olympiádou v roce 2008 byla hlavním lidskoprávním tématem situace v Tibetu, kde čínská vláda dlouhodobě decimuje tibetskou kulturu, například násilným přesidlováním původních obyvatel. Od roku 2008 se situace v Tibetu naopak ještě zhoršila. Jak píše tibetanistka Jarmila Ptáčková, „počínšťování“ Tibetu od té doby ještě zesílilo a posílila i kontrola obyvatelstva, která je s vývojem moderních technologií čím dál efektivnější, přičemž tento zhoršující se trend byl už naprosto zřejmý v roce 2015, kdy MOV Pekingu zimní hry udělil. (O Tibetu a pekingské olympiádě v roce 2008 na konci ledna v Praze pohovořil tibetský režisér Döndub Wangčhen, autor dokumentu Nechat strach za sebou, za nějž byl čínskými úřady několik let vězněn.)
Ačkoliv je situace v Tibetu stále neutěšená, více kritiky v současné době vzbuzují podmínky v autonomní oblasti Sin-ťiang, kde kromě násilné sinizace místního muslimského obyvatelstva dochází i k jeho internování v „převýchovných“ táborech či zavírání do věznic na základě smyšlených obvinění ze separatismu či terorismu. Toto masivní porušování lidských práv považuje řada odborníků a států až za genocidu, protože postup čínských úřadů vůči sinťiangskému, především ujgurskému obyvatelstvu odpovídá znakům genocidy uvedeným v Úmluvě OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948 (jak píše například sinolog a ujgurista Ondřej Klimeš).
Přes všechna tato velmi vážná obvinění umožnil MOV Číně olympiádu znovu pořádat. Americká sinoložka Andréa Worden pro Sinopsis popsala „vzájemně prospěšný“ vztah mezi generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem a předsedou MOV Thomasem Bachem, který byl zřejmě jedním z klíčových důvodů pro rozhodnutí pořádat hry opět v Číně. Thomas Bach se s generálním tajemníkem a dalšími čínskými představiteli zná už od předchozí pekingské olympiády a aktivně se svými čínskými partnery spolupracuje a hájí jejich zájmy. Loni v červenci tak například Bach v Ženevě během panelu uspořádaném Radou pro lidská práva OSN obhajoval čínské pojetí lidských práv a svou roli sehrál i při krytí čínských úřadů v kauze tenistky Pcheng Šuaj. Jedná se tak o další z příkladů úspěšné čínské taktiky „kultivace“ vlivných osob v mezinárodních organizacích.
Některé země včetně Spojených států, Velké Británie či Litvy se rozhodla dát najevo svůj nesouhlas s konáním her v Pekingu diplomatickým bojkotem. Řada dalších zemí své zástupce do Pekingu také nevyšle, ale zároveň se k bojkotu oficiálně nepřipojí. Ke stejnému kroku se uchýlila i česká vláda, ačkoliv Senát už k otevřenému diplomatickému bojkotu v minulosti vyzýval. Naopak český prezident konání olympiády podpořil a učinil tak na jeho přání v čínských médiích i český velvyslanec v Pekingu.