Organizace Human Rights Watch zveřejnila 19. dubna svoji nejnovější zprávu o stavu lidských práv v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. V jejím názvu příznačně parafrázuje formulaci z uniklého interního dokumentu čínské vlády: „Zpřetrhejte jejich pokrevní vazby, přesekněte jejich kořeny“. Ta ve zkratce shrnuje současný čínský „civilizační projekt“ v Sin-ťiangu, jehož cílem je jednoduše sinizace turkického a obecně muslimského obyvatelstva a jeho „převýchova“ v čínské vlastence. Peking se k těmto praktikám uchyluje z obavy ze separatistických tendencí své severovýchodní autonomní oblasti, jejíž rozloha představuje více než šestinu území celé ČLR. S podobně „separatistickým“ Tibetem je to pak téměř třetina, která navíc hraničí se strategicky významnou střední Asií. Navenek čínská vláda argumentuje „bojem proti terorismu“, čímž se pokouší vlastní úsilí, jehož podstatou je závažné porušování lidských práv či přímo páchání zločinů proti lidskosti, srovnat s bojem proti terorismu na Západě. Vlastní porušování lidských práv v Sin-ťiangu, které americká, kanadská a nizozemská vláda a nedávno také britský parlament označily přímo za genocidu, se pak snaží zakrýt kritikou obrácenou proti svým „očerňovačům“, tj. zejména USA, Evropě, Kanadě a Austrálii.
Zásadním mezníkem v uplatňování tvrdé politiky vůči Ujgurům a dalším turkickým etnikům v Sin-ťiangu byl rok 2014, kdy odstartovala vládní „kampaň tvrdého úderu proti terorismu“ (jen-li ta-ťi pao-li kchung-pu chuo-tung čuan-siang sing-tung 严厉打击暴力恐怖活动专项行动). Asimilační a represivní kroky však byly zaváděny již dříve, ve zvýšené míře pak v souvislosti s několika násilnými útoky kolem roku 2009, jež byly označeny za „ujgurský terorismus“ a pomohly tak ospravedlnit diskriminační politiku vůči celému etniku i postupné zavádění represivních opatření. Ta v letech 2017–18 vyvrcholila v masovou perzekuci Ujgurů a dalších příslušníků turkických menšin v Sin-ťiangu, kteří byli po tisících zatýkáni a internováni v převýchovných táborech. Podle zdrojů jako je HRW se jednalo o více než milion lidí, např. americké ministerstvo zahraničí však odhaduje, že „převýchovnými programy“ postupně prošly až dva miliony lidí, z nichž mnozí byli po převýchově nuceně nasazeni k práci buď v Sin-ťiangu, nebo v továrnách na ekonomicky rozvinutějším východním pobřeží Číny.
Zločiny proti lidskosti či možná genocida
Podle HRW čínské chování v Sin-ťiangu naplňuje podstatu zločinů proti lidskosti. Ty jsou podle tzv. Římského statutu Mezinárodního trestního soudu z roku 1998 definovány jako „závažná a specifická provinění, jichž se aktér vědomě dopouští v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu“.
Právě zpráva HRW má ambice podložit jasnými důkazy tvrzení, že jsou v Sin-ťiangu skutečně páchány zločiny proti lidskosti stíhatelné mezinárodním právem, i když prozatím je organizace ještě nedefinuje přímo jako „genocidu“, jak je vymezena na základě konvence OSN z roku 1948. Shromážděné dokumenty, svědectví a další důkazy podle ředitelky HRW pro Čínu, Sophie Richardson, ještě jasně neprokazují úmysl ujgurskou nebo turkickou populaci v Sin-ťiangu zcela vyhladit.
Oproti tomu Peter Mattis, bývalý náměstek ředitele Exekutivní komise pro Čínu amerického Kongresu (CECC), však v rozhovoru pro Foreign Policy hájil oficiální stanovisko americké vlády, když prohlásil, že „Peking poskytl dostatek přímých i nepřímých důkazů o svém záměru eliminovat ujgurskou populaci“. Jako jeden z nich uvedl právě již zmíněný uniklý dokument, který cíl převýchovy formuloval slovy „zpřetrhat jejich pokrevní vazby, přeseknout jejich kořeny, přerušit jejich spojenectví, odříznout je od jejich původu“.
Jak však dokazuje i samotná zpráva HRW, existují zcela přesvědčivé důkazy o zločinech, jako je zatýkání a omezování svobody, perzekuce na základě etnické nebo náboženské příslušnosti, mizení osob, mučení, vraždy a nelidské jednání záměrně působící utrpení a vážně narušující fyzické nebo psychické zdraví, např. nucená práce nebo sexuální násilí. Čínská vláda v oblasti dále praktikuje také násilnou kontrolu porodnosti, v jejímž rámci se snaží „regulovat“ populaci Ujgurů např. prostřednictvím nucených sterilizací a zavádění nitroděložních tělísek.
K zatčení, uvěznění nebo internaci v převýchovném táboře přitom stačí často banální „provinění“, jako je stahování či sdílení muslimského či ujgurského obsahu na internetu, a to i v soukromých chatech. Pronásledovaní jsou lidé, kteří byli v posledních letech v cizině nebo mají v zahraničí příbuzné, či lidé, kteří se doma věnovali propagaci ujgurského jazyka a kultury. Patří mezi ně mezinárodně známí profesoři, jako je v roce 2014 uvězněný profesor Ilham Tohti, ale také například místní státní úředníci a kádry, kterým nepomůže ani členství v komunistické straně a celoživotní věrná služba „čínské vlasti“.
Podle zprávy HRW jsou
zadržené a uvězněné osoby vystaveny mučení a špatnému zacházení, kulturní a politické indoktrinaci a nucené práci. Útlak pokračuje i po propuštění: čínské úřady zavedly pro turkické muslimy všudypřítomný masový dohled a monitorují jejich pohyb a aktivity, dochází k arbitrárnímu zatýkání a nucenému mizení osob, eliminaci jejich kultury a náboženství a rozdělování rodin.
Oficiální statistiky, úniky i osobní svědectví
Mnohé důkazy o čínských zločinech v Sin-ťiangu přitom pocházejí přímo z oficiálních zdrojů. Některé z nich byly záměrně vyneseny, další nedopatřením unikly nebo byly dokonce neopatrně zveřejněny, když si odpovědné osoby neuvědomily, že tím poskytují mezinárodnímu společenství důkazní materiál. Z uniklých dokumentů lze zmínit např. tzv. „Karakašský seznam“ nebo svědectví bývalého úředníka z prefektury Ili jménem Wang Jung-č‘. Ten se obával, že převýchovná kampaň jen zvýší etnické napětí v oblasti, kde dlouhá léta působil, a v září 2017 nechal 7000 vězňů z převýchovných táborů propustit. Za svoji neposlušnost byl potrestán a donucen k inscenovanému veřejnému „doznání“ viny přenášenému v médiích, stejně jako mnozí další včetně ujgurských kádrů a elit.
Z oficiálních statistik lze také například zjistit počty zatčených a odsouzených: počet osob zadržených v Sin-ťiangu v roce 2017 činil šokujících 21 % ze všech detencí v celé ČLR, přestože v autonomní oblasti žije pouze 1,5 % z celkového počtu obyvatel Číny. Podle nedávné studie Gena A. Bunina ze Xinjiang Victims Database může být „efektivním nástrojem umožňujícím kvantifikovat netransparentnost“ čínského detenčního a soudního systému také porovnání poměru zadržených a odsouzených. V Sin-ťiangu to podle oficiálních čínských zdrojů bylo v roce 2018 pouhých 7714 odsouzených z celkových 74348 zatčených, tedy prakticky pouze jedna z deseti zadržených osob byla právoplatně odsouzena. Xinjiang Victims Database navíc za daný rok eviduje 177 úmrtí zadržených v různých částech Sin-ťiangu, většina z nich zemřela přímo v detenci a někteří krátce po propuštění na následky zranění či onemocnění, které si z vazby přinesli.
Obzvláště šokující je dopad čínské politiky v Sin-ťiangu na ujgurské a další turkické děti. Mnohé z nich kvůli represím a nuceným pracím zůstaly dočasně nebo trvale bez rodičů a část z nich byla proto umístěna do sirotčinců, internátních škol a dalších speciálních zařízení. Podobných „záchranných, pečovatelských a ochranných středisek“ pro děti a mladistvé nechala Čína podle oficiálně zveřejněných údajů jen za rok 2018 v Sin-ťiangu nově vybudovat 45, jejich celková kapacita je 5000 lůžek. „Převýchova“ a násilná indoktrinace mladé generace bude mít zásadní dopad na budoucnost Ujgurů a dalších muslimských etnik v Sin-ťiangu.
V bezpečí nejsou ani Ujguři v zahraničí. Ohrožení jsou jak studenti, tak i žadatelé o azyl, které mnohé země po dohodě s čínskou vládou vrací zpět do ČLR, a to i přes značné riziko, že zde budou zadrženi. Ujguři trvale pobývající v zahraničí žijí v neustálém strachu a pod tlakem ze strany čínských úřadů a online trollů, bez možnosti kontaktu s příbuznými doma. Ti jsou navíc často využíváni jako nástroj vydírání emigrantů. Zcela nedávno například čínská státní média včetně mezinárodní televizní stanice CGTN odvysílala sérii inscenovaných vynucených „doznání“ příbuzných Ujgurů žijících v tureckém exilu.
Západ žádá nezávislé vyšetřování v Sin-ťiangu
Západ čínskou vládu za její počínání v Sin-ťiangu dlouhodobě kritizuje, již čtyři státy označily perzekuci Ujgurů za genocidu a západní blok včetně EU letos v březnu na Čínu uvalil kvůli Sin-ťiangu sankce, na něž Čína ostře zareagovala odvetou a zintenzivněním vlastní propagandy doma i v zahraničí. Tyto státy také několikrát iniciovaly vydání kritických prohlášení na půdě OSN, Čína si však vždy byla schopná zajistit podporu tradičních spojenců od Severní Koreje přes Írán a Saúdskou Arábii až po Venezuelu. Zpráva HRW proto navrhuje, aby byla vytvořena vyšetřovací komise OSN, která by zjistila základní fakta, identifikovala viníky a vydala doporučení ohledně zodpovědnosti za spáchané zločiny. Taková komise by mohla být zřízena rezolucí Rady pro lidská práva nebo usnesením Valného shromáždění OSN, iniciovat její zřízení by však mohla i Rada bezpečnosti nebo generální tajemník OSN.