Obranná spolupráce patří mezi jedno z nejdiskutovanějších témat čínsko-ruských vztahů a její nedílnou součástí jsou společná vojenská cvičení, která předpokládají určitou míru důvěry i vyspělost vztahů ve vojenské oblasti. Analýza typů cvičení a regionálního záběru nám může poskytnout cenný vhled do záměrů daných států, dynamika a rozsah spolupráce zase reflektují povahu vztahu zúčastněných stran.
Společná vojenská cvičení slouží k zvýšení interoperability mezi danými armádami, sdílení vědomostí a networkingu. Neméně důležitý je však rozměr politický. Cvičení slouží k signalizování – defenzivnímu, ofenzivnímu či jejich kombinaci. Vysílají tak určité signály státům v regionu o aktérových záměrech či demonstrují (potenciálním) nepřátelům, že se státy připravují na konkrétní scénář společně a vzájemně se podporují – v případě konfliktu je tedy vzájemná podpora skutečnou možností. Řada cvičení se navíc odehrává ve „strategicky citlivých oblastech”, konkrétně ve vodách, které si Peking nárokuje na úkor svých sousedů.
Rychle rostoucí spolupráce
Čína a Rusko pořádají společná vojenská cvičení již od roku 2003, od té doby se však značně proměnila a nabyla na frekvenci i složitosti.
Zpočátku šlo především o protiteroristická cvičení v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). K zásadnějšímu rozmachu však došlo až po roce 2010, od roku 2014 pak zahrnovala rozsáhlé soutěže, počítačové simulace i letecké hlídky. Významným krokem bylo zavedení kombinovaných námořních a leteckých cvičení v roce 2019. Podle odhadů proběhlo k polovině roku 2025 nejméně sto sedmnáct cvičení.
| Bilaterální | Multilaterální | Celkem | Průměrný počet cvičení na rok | |
| 2003–2013 | 9 | 8 | 17 | 1,55 |
| 2014–2021 | 25 | 37 | 62 | 7,75 |
| 2022–polovina 2025 | 26 | 12 | 38 | 10,86 |
Data byla čerpána z databáze ChinaPower (CSIS) v únoru 2026. Jelikož časová období byla vymezena podle milníků, nikoliv rovnoměrně, jsou počty cvičení na období převedeny na průměrný počet cvičení za rok. Poslední uvedené cvičení pochází ze září 2025.
V prvním období (2003–2013) se cvičení omezovala na Střední Asii a teritorium obou států, s výjimkou cvičení v Adenském zálivu v roce 2009. V druhém období (2014–2021) pak došlo nejen ke značnému navýšení počtu, ale i k rozšíření geografického záběru – cvičení proběhla ve Středozemním moři, Japonském moři, Ománském zálivu a Jihočínském moři.
Významným momentem bylo cvičení Zapad-Interaction 2021, které se poprvé konalo výhradně v Číně, konkrétně v autonomní oblasti Ning-sia, s účastí ruských vojáků. Zároveň to bylo pravděpodobně poprvé, kdy ruští a čínští vojáci působili pod jednotným velitelstvím. Podle odhadů Rusko poslalo až tisíc z celkového počtu 10 tisíc vojáků. Cvičení Interaction pokračovala i v letech 2023 a 2024, kdy se jednalo o námořní cvičení v Japonském moři. V posledním období se trend rozšiřování geografického záběru dále prohloubil: kromě předchozích lokací proběhla cvičení i v Arabském moři, Žlutém moři, západním Pacifiku, ale i v severských oblastech: Beringově moři, Finském zálivu a Severním ledovém oceánu.
Počet cvičení také stále roste. V druhém období proběhlo přibližně pětkrát více cvičení než v prvním, ve třetím pak téměř jedenapůlnásobek oproti druhému období. V roce 2025 došlo k poklesu – proběhlo pouze sedm (v některých zdrojích uvedeno pouze šest) cvičení, nicméně i v tomto roce byl představen nový prvek: poprvé za dobu spolupráce se uskutečnila společná ponorková hlídka. Oba státy se pak mimo jiné začaly soustředit na Tchaj-wan.
Rostoucí nerovnováha jako zdroj napětí
Společná cvičení také odrážejí proměnu mocenské dynamiky čínsko-ruských vztahů. Rusko bývalo na začátku 90. let papírově vojensky silnější zemí, rozsáhlé reformy a modernizace Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) zahájená v první polovině dekády však tento poměr sil postupně obrátily. V současnosti by málokdo pochyboval, že je ČLOA v lepší kondici než Ozbrojené síly Ruské federace, zejména v kontextu výkonu ruské armády na Ukrajině.
Je však třeba dodat, že srovnávání síly armád na základě počtu tanků a letadel je přinejmenším silně zavádějící. I v roce 2026 platí, že ČLOA se od pohraničního konfliktu s Vietnamem z roku 1979 neúčastnila ozbrojeného konfliktu a jen zlomek důstojnického sboru má z té doby bojovou zkušenost. Rozsáhlá modernizace však nepochybně dodala ČLOA sebevědomí ve vztahu k ruským partnerům, a to do té míry, že její média prezentovala společné cvičení Zapad-Interaction 2021 jako první, kde ČLOA hrála vedoucí roli.
Právě prohlubující se mocenská propast mezi Čínou a Ruskem a přechod Ruska do pozice juniorního partnera mohou do budoucna vytvářet napětí. Vojenská síla je pevně spjatá s ruskou hrdostí a identitou a otevřeně přiznané dramatičtější proměny ve vzájemné dynamice by mohly posílit pocit nedůvěry a ukřivdění. Rostoucí rozdíl mezi modernizovanou ČLOA, podpořenou silnější ekonomikou a hlavně civilní a vojenskou průmyslovou základnou výrazně lépe přizpůsobenou informatizovanému způsobu válčení, a ruskou armádou s bojovými zkušenostmi, jinak ale zaostávající, může přerůst v problém v jinak zdánlivě harmonických vojenských vztazích. ČLOA bude chtít stále více určovat tempo a zaměření stávajícího partnerství a není jisté, že ruský protějšek bude ochoten hrát druhé housle.
Limity spolupráce
Přestože společná vojenská cvičení vypovídají o značné síle vztahů, pravděpodobnost proměny čínsko-ruských vztahů ve vojenskou (pseudo)alianci a spojenectví ve válce zůstává nízká. Čína a Rusko nemají uzavřenou alianční smlouvu a vzhledem k postoji Číny k aliančním vztahům to v blízké době ani nelze očekávat. Interoperabilita obou armád zůstává navzdory rozšiřující se spolupráci také relativně malá.
Kooperace a institucionalizace vojenské spolupráce prostřednictvím cvičení je zároveň v kontrastu s chováním aktérů v době krize. Válka na Ukrajině ilustruje, že skutečná podpora druhé strany v okamžiku otevřeného konfliktu je velmi limitovaná. Ačkoliv Čína (omezeně) podporuje ruskou ekonomiku, poskytuje Rusku materiál dvojího využití a do určité míry podporuje Rusko politicky, snaží se vyhnout pošpinění vlastní reputace. Podpora Ruska je tak značně omezená a v kontroverznějších aspektech – například v prodeji materiálů dvojího využití – otevřeně nepřiznaná. Čína se snaží oficiálně zachovat neutrální postoj, během konfliktu tak například poskytla Ukrajině čtyři balíčky humanitární pomoci.
Vojenská cvičení jako vzkaz světu
V tomto kontextu je tak pravděpodobně nejdůležitější politicko-strategický význam společných cvičení. Demonstrace vojenské síly je tradičním prvkem odstrašování – kromě signalizované schopnosti provedení vojenské operace cvičení posilují obraz potenciální vojenské aliance. Čína a Rusko ukazují, že jsou schopny v této oblasti spolupracovat a že vzájemná podpora je možností i v případě konfliktu.
Navzdory tvrzením, že nejsou namířena proti žádné třetí straně, společná vojenská cvičení probíhají obvykle v návaznosti na politickou nespokojenost: poté, co byly ČLR zamítnuty nároky v Jihočínském moři, zahájila cvičení Joint Sea 2016. O šest let později pak během Čtyřstranného bezpečnostního dialogu (QUAD), jehož summit se konal v Japonsku, proběhla společná čínsko-ruská letecká hlídka nad Japonským a Východočínským mořem. Naposledy v roce 2025 pak Čína a Rusko uskutečnily společné hlídky v blízkosti Japonska poté, co Japonsko vyjádřilo podporu Tchaj-wanu.
Přestože čínsko-ruská vojenská cvičení mohou mít i praktický užitek v podobě vzájemného učení se, networkingu a sbližování, limity a nerovnosti ve vztahu naznačují, že jejich nejvýznamnější funkcí je především politicko-symbolická. Signalizují tak (potenciálně) „nepřátelským” státům společné politické stanovisko a zároveň zvedají otázku vzájemné podpory při konfrontaci. To je obzvláště patrné, pokud jsou cvičení mířená proti státům, s nimiž mají Čína i Rusko konfliktní zájmy.
Tento mód kooperace mnoho nestojí a nepřináší zásadní riziko pro žádného z aktérů. Společná vojenská cvičení tak lze považovat za ukázkový příklad čínsko-ruské spolupráce – prohlubující se, ale stále víc nerovné, účelově zaměřené proti společným nepřátelům a především politicko-deklarativní povahy.