V Si Ťin-pchingově „nové éře“ komunistická strana usiluje o transformaci intelektuálního života v ČLR a upevňuje kontrolu nad akademickou sférou. Její snaha opanovat diskurz o Číně přitom nezahrnuje pouze kontrolu institucí a výzkumných témat, ale také proměnu samotných teoretických východisek, z nichž vycházejí humanitní a společenské vědy. Profesorka Olga Lomová ve své nové studii Sinology Between China and Europe: From the Cold War to the New Era zasazuje současný vývoj do širší historie vztahu mezi politikou a produkcí vědění o Číně v perspektivě mezinárodní vědecké výměny.
Důležitým milníkem v posilování stranické kontroly nad akademickou sférou byl Si Ťin-pchingův projev z roku 2016, v němž vyzval k „urychlení budování filozofie a společenských věd s čínskými rysy“. To je propojeno se Si Ťin-pchingovými politickými koncepty „čtyř vědomí“ a „čtyř sebedůvěr“, které zdůrazňují ústřední roli ideologie, stranického vedení a důvěru v politický systém. Ze své autority dává Si Ťin-pching najevo, že kontrola intelektuální a kulturní sféry se stává novou prioritou strany.
Z tohoto ideologického rámce vycházejí konkrétní praktické kroky. Stranický dohled nad humanitními a společenskými vědami prošel další centralizací a v roce 2018 vznikla Ústřední vedoucí skupina pro práci v oblasti filozofie a společenských věd při ÚV KS Číny. Administrativní kontrolu zároveň doprovázejí rozsáhlé finanční pobídky, nové výzkumné programy a akademická místa. Ideologické vedení, institucionální restrukturalizace a materiální motivace tak společně vytvářejí účinný systém, který směruje produkci vědění v současné Číně.
Profesorka Olga Lomová tuto proměnu sleduje na příkladu sinologie – oboru, jehož možnosti byly vždy úzce spjaty s politickými poměry v Číně. Připomíná mimo jiné mimořádný rozvoj československé sinologie v době blízkých vztahů s nově založenou ČLR v 50. letech, následné dramatické omezení kontaktů po čínsko-sovětské roztržce i ideologickou kontrolu oboru až do roku 1989. Historická zkušenost tak ukazuje, jak rychle mohou v leninském stranickém státě akademické priority a možnosti výzkumu podléhat aktuálním politickým cílům.
Současné ambice Pekingu ovšem nekončí u domácí akademické sféry. Čína chce aktivně ovlivňovat také globální produkci vědění o sobě samé. Si Ťin-pching mluví o podpoře sinologických center v zahraničí, financování konferencí a specializovaných institucí, intenzivnější spolupráci čínských a zahraničních think tanků či zakládání nových mezinárodních akademických organizací pod čínským vedením.
Konkrétní podobu těchto snah představují například World Association for Chinese Studies nebo World Sinology Center při Beijing Language and Culture University. Ještě ambicióznější cíle si klade World Center for Innovation in Sinological Discourse, založené v roce 2024. Během pěti až deseti let chce mimo jiné vyškolit pět tisíc zahraničních odborníků „znalých Číny a přátelských vůči Číně“, vybudovat síť ve 140 zemích a podpořit vznik nejméně padesáti zahraničních výzkumných center a padesáti akademických časopisů.
Celý článek Olgy Lomové, který se zabývá otázkou, do jaké míry může rostoucí politická, institucionální a finanční přítomnost čínského stranického státu ovlivňovat způsob, jakým se vědění o Číně vytváří a šíří i za jejími hranicemi, si můžete přečíst zde.