Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zveřejnila výsledky mezinárodního testování znalostí žáků známého pod zkratkou PISA. Průměr členských států včetně Česka výrazně poklesl, nejviditelnější propad je patrný u severských států, jejichž vzdělání bylo dříve dáváno za vzor. Žebříčku naopak védodí vzdělávací systémy zemí východní Asie, mezi nimiž vyčnívá Čína.
Má to však háček. ČLR nechává testovat pouze žáky z nejbohatších oblastí, složení testované populace pak navíc zásadně ovlivňuje systém povinné registrace domácností, který omezuje plný přístup migrantů k některým veřejným službám v místě jejich skutečného bydliště. Oba faktory jsou důležité nejen pro správnou interpretaci výsledků srovnávacích testů PISA, ale také pro pochopení hlubokých strukturálních nerovností v čínské společnosti.
Co a jak PISA měří
Program for International Student Assessment (PISA) probíhá pod vedením Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) od roku 2000 a testuje schopnost přibližně patnáctiletých žáků používat získané znalosti při řešení problémů. Loňských testů, jejichž výsledky byly zveřejněny 8. září, se účastnilo na 760 tisíc žáků z 91 zemí a oblastí, přičemž se prověřovala matematická a čtenářská gramotnost, znalost přírodních věd a nově též digitální kompetence. Pro měření používá OECD vlastní přísnou metodologii, podle níž nejprve vybírá reprezentativní vzorek škol a následně žáky odpovídajícího věku. Výsledky následně standardizuje a vyhodnotí.
Zveřejněná data ukazují historicky největší pokles výsledků žáků ze zemí OECD. Překvapivý byl výrazný propad Finska ve všech testovaných oblastech, jehož vzdělávací systém je často dávaný za vzor. Výsledky českých žáků sice v přírodních vědách a matematice zůstávají nad průměrem OECD, výrazně však klesla čtenářská gramotnost. Naopak nejlépe si vedla ČLR, Singapur, Tchaj-wan (OECD jej jako ústupek čínské vládě uvádí jako „Chinese Taipei”), Japonsko, Korea či Macao. U Číny je však potřeba si povšimnout, že ji PISA uvádí jako „B-S-J-Z (China)”.
Jak jednoduše dosáhnout dobrých výsledků
Čína se srovnání PISA účastní od roku 2009, nikdy však nenechala testovat reprezentativní vzorek celé země. Tato praxe je mezi zeměmi zapojenými do PISA výjimečná a je výsledkem tlaku čínské vlády na OECD. Testů se původně účastnila pouze Šanghaj, později přibyl i Peking spolu s provinciemi Kuang-tung a Ťiang-su. Roku 2018 pak Kuang-tung nahradila provincie Če-ťiang, čímž vznikla současná sestava, zkráceně podle čínské transliterace B-S-J-Z. Zvolené oblasti přitom značně ovlivnily výsledek: například po nahrazení Kuang-tungu Če-ťiangem se výsledky Číny v matematice zlepšily o 11 %, ve čtení o 12 % a v přírodních vědách téměř o 14 %.
Dalším faktorem ovlivňujícím výsledky měření v Číně je systém povinné registrace domácností (chu-kchou). Ten rozhoduje mimo jiné o přístupu dítěte migrantského původu k místnímu veřejnému školství a historicky zejména o jeho možnosti pokračovat ve vzdělávání po skončení povinné školní docházky. Děti migrantů a žáci z venkovských oblastí jsou proto v testovaném vzorku zastoupeni méně než jejich vrstevníci registrovaní ve městech. Část z nich navíc vzdělávací systém opouští ještě před dosažením věku, v němž PISA žáky testuje.
Správné místo narození
Čínská lidová republika je ekonomicky, etnicky i jazykově rozmanitý stát a místo původu i příslušnost k etniku výrazně ovlivňuje životní vyhlídky jejích obyvatel. Pro mnoho z nich není standardní čínština rodným jazykem, přesto v ní probíhá výuka, což může negativně ovlivnit jejich vzdělávání. V Pekingu, Šanghaji, Če-ťiangu a Ťiang-su, tedy v oblastech zahrnutých do testování PISA, žijí dominantně etniční Číňané (Chanové) a za svůj mateřský jazyk má čínštinu či její dialekty až 99 % zdejších obyvatel.
Všechny čtyři testované oblasti navíc patří mezi nejbohatší oblasti Číny. HDP na obyvatele v Pekingu v roce 2024 dosahovalo 238 % celostátního průměru, v Šanghaji 227 %, v Ťiang-su 168 % a v Če-ťiangu 142 %. Naproti tomu čtyři nejchudší správní celky, jimiž je Kan-su, Chej-lung-ťiang, AO Kuang-si a Kuej-čou, se pohybovaly pouze mezi 55 a 61 % celostátního průměru. Nabízí se proto otázka, proč se více obyvatel chudších regionů nestěhuje za lepšími příležitostmi do bohatých měst a provincií na východním pobřeží. Stojí za tím tzv. systém registrace domácností.
Správný původ
Ve snaze evidovat obyvatelstvo, ale také kontrolovat jeho pohyb a distribuci veřejných zdrojů, zavedla Čína v 50. letech systém registrace domácností. Ten obyvatelstvo rozdělil na městské a venkovské. Zatímco městská registrace svému držiteli zajistila bydlení, pracovní místo a přístup ke školství, zdravotnictví a penzi, venkovské obyvatelstvo tyto jistoty nemělo. Reformy 80. let umožnily stovkám milionů lidí s venkovskou registrací fyzicky odejít do měst, aniž by ovšem změnili svou venkovskou registraci. Tito lidé tak sice mohli pracovat ve městech, neměli však stejný nárok na celý rozsah místních veřejných služeb jako registrovaní obyvatelé. Právě tito lidé představovali jeden ze zásadních faktorů prudkého ekonomického růstu Číny, jelikož za ně zaměstnavatel ani stát nemusí hradit odvody, poskytovat jim a jejich rodinám sociální jistoty, či dokonce hradit minimální mzdu.
V roce 2014 bylo formálně zrušeno rozdělení registrací na venkovské a městské, získat registraci a přístup k veřejným službám v místě faktického bydliště je však stále pro mnohé nemožné, jelikož zejména bohatší města nadále omezují možnost převedení registrací i přístup nerezidentům ke službám včetně školství. I tato nerovnost má své ekonomické dopady: příjem městských obyvatel je přibližně 2,3krát vyšší než na venkově.
Čínské výsledky v testech PISA tak ukazují především vynikající výsledky žáků ze čtyř velmi rozvinutých regionů. Mnohem méně však říkají o úrovni vzdělávání v Číně jako celku. Rozdíly mezi bohatými městy a chudšími částmi země přitom ukazují na hlubší regionální a sociální nerovnosti, které systém chu-kchou navzdory postupným reformám nadále pomáhá udržovat.
Hospodářský růst Číny, rozvoj společnosti, nová velkoměsta i rychlé budování moderní infrastruktury je bezesporu inspirativní a obdivuhodné. Zásadní je ale též vidět, kdo tento vzestup Číny umožnil a koho čínská vláda i její statistiky tak často opomíjejí.