Čínské komunistické vedení se snaží upevnit svoji pozici prostřednictvím vlastního pojetí „vlády zákona“ (fa č‘ 法治), upravené do podoby autoritativního „řízení státu za pomoci zákonů“ (i fa č‘ kuo 依法治国). Zákony by v pojetí vlády zákona měly sloužit jako pojistka proti zvůli vládnoucí garnitury. KS Číny, stojící de facto nad zákonem i ústavou, je však stanoví a interpretuje tak, aby naopak její moc posilovaly. Toto upevňování moci pomocí účelových zákonů je zaměřeno nejen vnitrostátně, ale čím dál více přesahuje také hranice samotné ČLR a slouží k posílení její pozice na mezinárodní scéně.
O víkendu 9. a 10. ledna proběhlo v Pekingu každoroční pracovní zasedání organizované ústřední politicko-právní komisí, na němž předseda Si Ťin-pching opětovně „volal po Číně řízené [za pomoci] zákonů“. Závěry jednání byly shrnuty do několika bodů, které mimo jiné zdůrazňují nutnost „bedlivě se seznámit se současnými změnami vnitřního i vnějšího vývoje a správně je uchopit“ či „pevně se semknout okolo pracovního plánu strany a státu a s ještě větším nadšením přispět k rozvoji kvalitní práce v politické a právní oblasti“.
Již během listopadu 2020 na pracovní konferenci ÚV KS Číny na téma „řízení státu za pomoci zákonů“ označil Si Ťin-pching za klíčové body „vládu v souladu s ústavou [do níž byla v roce 2018 po 20 letech znovu zakotvena vedoucí úloha strany v podobě samostatného článku 1] a koordinaci řízení státu za pomoci zákonů v domácích i zahraničních záležitostech“. To se znovu objevilo i v závěrech nynějšího lednového pracovního zasedání:
[Je třeba] urychleně vytvořit a zavést vhodný legislativní systém aplikovatelný mimo hranice naší země; vybudovat bezpečný systém k ochraně zájmů [našich subjektů] v zahraničí; zdokonalit systém a mechanismy pro řešení mezinárodních obchodních sporů a co nejdříve aktivovat lidské zdroje pro obnovení vlády zákona [ve vztahu] se zahraničím.
Odpověď Pekingu na americké sankce
Tyto kroky jsou m.j. výrazem snahy ochránit čínské obchody a investice v zahraničí, přičemž hlavním (přestože nevysloveným) podnětem k tomuto úsilí jsou americké (ale i jiné) sankce. Jedná se o různá omezení uvalovaná na obchod s ČLR kvůli ochraně národní bezpečnosti (v případě např. čínských technologických firem) nebo za účelem zvýšení tlaku na dodržování lidských práv, např. v Sin-ťiangu nebo Hongkongu. Sankce proti Číně kvůli hongkongskému zákonu o státní bezpečnosti v červenci schválila i Evropská unie.
Čínskou vládou nastíněné plány k nastolení „vlády zákona“ v mezinárodním prostředí se postupně uvádí do praxe, jak potvrzuje též 9. ledna Státní radou schválené „nařízení ministerstva obchodu ČLR“. Jedná se o předpis, jehož účelem je „potlačovat negativní dopady na Čínu způsobené nespravedlivým extrateritoriálním uplatňováním zahraničního práva a dalších prostředků, bránit státní suverenitu, bezpečnostní a zájmy rozvoje a chránit legitimní práva a zájmy čínských občanů, právnických osob a dalších organizací“.
Jako takové by tyto předpisy měly být uplatňovány tam, kde:
extrateritoriální uplatňování zahraničního práva (…) v rozporu s mezinárodním právem a základními principy mezinárodních vztahů nespravedlivě brání čínským občanům, právnickým osobám a dalším organizacím zapojovat se do normálních ekonomických, obchodních a dalších aktivit se třetím státem (nebo regionem), jeho občany, právnickými osobami a jinými organizacemi.
Čínská vláda přitom prohlašuje, že:
usiluje o nezávislou zahraniční politiku a dbá na dodržování základních principů mezinárodních vztahů, včetně vzájemného respektování suverenity, nezasahování do záležitostí jiných států, rovnosti a vzájemného prospěchu, řídí se mezinárodními dohodami a smlouvami, v jejichž rámci je ČLR smluvní stranou, a dodržuje mezinárodní závazky.
Za účelem řešení konkrétních sporů mají být zavedeny „pracovní nástroje“, které budou v gesci odboru obchodu při Státní radě. Pokud speciálně k tomu zřízený orgán uzná, že došlo k nespravedlivému uplatnění zahraničního práva na čínský subjekt, daná legislativa nemusí být „přijímána, prováděna ani dodržována“. V takovém případě čínský orgán vydá tzv. „prohibiční příkaz“, který naopak nutí i zahraniční subjekty působící v ČLR k porušení zahraniční legislativy, jež je čínskými subjekty chápaná jako diskriminační. Dojde-li k poškození zájmů a práv čínského subjektu, může se spor dostat k čínskému soudu, který případně rozhodne o odškodnění. Zároveň mohou být penalizovány či jinak právně postihovány ty subjekty, které podobnou „diskriminaci“ čínských firem nenahlásí nebo se odmítnou podřídit prohibičnímu příkazu (tj. respektováním sankcí).
Budou si firmy muset vybrat?
Nicolas Turner, odborník na ekonomické sankce z hongkonské právní kanceláře Steptoe & Johnson LLP, v komentáři pro Bloomberg uvedl, že cílem nařízení je „odradit firmy kdekoli po světě [tj. i zahraniční či nadnárodní] od dodržování amerických sankcí“, byť není ještě jisté, jak a zda bude uplatňováno. Jak upozornil:
Firmy s významnými obchodními zájmy v Číně možná budou muset pečlivě zvažovat, jak se vyhnout obviněním čínských protistran, že nedodržují [čínskými orgány vydané] prohibiční zákazy.
I další komentátoři se shodují na tom, že zejména firmy obchodující jak v USA, tak i v ČLR budou pod čím dál větším tlakem, a nakonec si možná budou muset zvolit jednu ze stran, čímž přijdou o jeden ze svých klíčových trhů. Tento tlak dobře ilustruje případ hongkongského bankovního giganta HSBC a dalších bank, které již dříve musely čelit výzvám orgánů ČLR k zmrazení účtů aktivistů a disidentů apod. Nyní se k dříve schváleným zákonům, jako je například zákon o státní zpravodajské činnosti z roku 2019 nebo loni schválený hongkongský zákon o státní bezpečnosti, přidává další legislativní nástroj k prosazování čínských zájmů.
Za novým nařízením pravděpodobně stojí snaha vyvinout zvýšený tlak na nově nastupujícího prezidenta Joe Bidena, jak poukazuje např. Amy Qin z New York Times:
[…] formulace nařízení vydaného v sobotu jsou poměrně vágní a ponechávají čínské vládě i firmám manévrovací prostor pro dodržování [sankcí]. I tak ale tato hrozba může podnítit velké americké firmy obchodující v Číně k tlaku na Joea Bidena, aby uvolnil restrikce vůči čínským firmám.
Ohledně reálných dopadů nového nařízení, které je formulováno velice nejednoznačně, panují různé dohady. Podle mnohých zahraničních analytiků může však například způsobit problémy nadnárodním společnostem působícím v ČLR, které budou respektovat americké i případné jiné sankce navzdory rozhodnutí čínských úřadů, že se jedná o „nespravedlivé extrateritoriální uplatňování zahraničního práva“. Z nařízení není jasné, zda se vztahuje i na primární sankce (tj. např. americké sankce bránící americkým firmám ve spolupráci s čínskými), nebo pouze sekundární (kdy např. americké sankce brání v obchodování s čínskými firmami i třetím stranám, např. evropským či japonským a korejským firmám). Další otázkou zůstává, jestli budou mít firmy v Číně (včetně zahraničních) skutečně vymahatelnou povinnost případy „nespravedlivého extrateritoriální uplatňování zahraničního práva“ čínským úřadům hlásit a budou trestány, pokud tak neučiní.
Boj o budoucnost čínsko-amerických vztahů
Zmíněné nařízení, které je v souladu se zaváděním v úvodu popsaného „řízení státu za pomoci zákonů“, je specificky namířeno proti omezování obchodu s Čínou a čínskými firmami. Tyto restrikce v USA ve velkém prosadila administrativa odcházejícího prezidenta Donalda Trumpa a jsou zároveň předmětem politických diskuzí i jinde po světě, včetně EU. Jedná se o spolupráci s telekomunikačními a technologickými společnostmi jako je Huawei, výrobce polovodičů a čipů SMIC či internetový gigant Tencent, případně s firmami napojenými na čínskou armádu nebo obviněnými z porušování lidských práv, např. v souvislosti s protesty v Hongkongu nebo s nucenou prací Ujgurů a dalších nečínských národností v Autonomní oblasti Sin-ťiang. Omezení dopadla také na čínské aplikace jako je WeChat či TikTok.
Prezident Donald Trump těsně před koncem svého mandátu ještě stihl vydat nová nařízení postihující čínské firmy, naposledy se to týkalo plateb přes čínské aplikace společností Ant Group (Alipay) a Tencent. Sílí také tlaky na vyškrtnutí čínských firem z newyorské burzy.
Nyní se čeká, jak se k Číně postaví nová Bidenova administrativa, zásadní zvrat však nejspíš očekávat nelze. Posilování vnitřního i mezinárodního postavení čínské vlády a komunistické strany je jednoznačnou a přiznanou reakcí na vyostřující se mezinárodní výzvy, jimž musí Peking na cestě za svým „čínským snem“ v posledních letech čelit, aniž by odhalil své slabiny. Dosavadní vývoj zatím naznačuje, že ČLR v čele se Si Ťin-pchingem v rámci zajištění „politické bezpečnosti“ usiluje o „absolutní kontrolu strany na základě formalizovaných, a dokonce automatizovaných procesů“. To má vést k upevnění vedoucí úlohy strany na jedné straně a mezinárodní pozice Číny (zejména vůči Západu) na straně druhé. Západ je tak nucen bedlivě zvažovat měnící se situaci a upravení dosavadních vztahů s Čínou.