Před dvěma lety média zaujala nová čínská aplikace, již na domácí mobilní trh uvedla společnost Alibaba a která sofistikovaným způsobem propojuje nejnovější digitální uživatelské trendy s tvrdou propagandou, pro nás jako vystřiženou z padesátých let dvacátého století. Aplikace zvaná Süe-si čchiang-kuo (学习强国) byla navržena jako nástroj pro studium a šíření Si Ťin-pchingova myšlení a její název lze chápat v zásadě dvojím způsobem: „studuj, abys posílil(a) vlast“ anebo „studuj Siho, abys posílil(a) vlast“. Slovo süe-si totiž znamená „studovat“, přičemž si se píše stejným znakem jako příjmení čínského prezidenta a předsedy Komunistické strany Číny. Domácí média, včetně například hongkongského deníku South China Morning Post, ji krátce po jejím uvedení označila za „nejpopulárnější aplikaci v Číně“, kterou si údajně stáhlo víc uživatelů než WeChat nebo čínskou verzi TikToku Douyin.
Tak skvělého výsledku ovšem vývojáři aplikace, technologický gigant ovládající značnou část čínského online a e-commerce trhu Alibaba a oddělení propagandy ústředního výboru Komunistické strany Číny, dosáhli díky tomu, že její stáhnutí bylo pro velkou část uživatelů povinné. Členové komunistické strany i mnozí zaměstnanci a studenti si ji museli nainstalovat do svých zařízení a každý den na ní vykazovat určitou aktivitu, která je bodově ohodnocena podle počtu zalogování a času stráveného čtením a sledováním audiovizuálního obsahu. Nejvyšší hodnocení je však udělováno až na základě absolvování pravidelných kvízů. Jejich prostřednictvím se ověřují získané poznatky z oblasti „Si Ťin-pchingovy politické filozofie“ a obecně stranické ideologie, historie či tradiční, ale i populární čínské kultury. Herní prvek uživatele jednak motivuje k větší aktivitě, jednak slouží jako efektivní kontrola jejich online angažovanosti např. ze strany nadřízených.
Digitální propaganda v kapesním balení
Ve skutečnosti je podobných aplikací jako Süe-si čchiang-kuo určených k šíření propagandy víc a některé z nich cílí dokonce na školní děti, které vychovávají k vlastenectví a lásce k vůdci. Tato je však nejužívanější a vznikla přímo z iniciativy oddělení propagandy komunistické strany. Jedná se o moderní technologický nástroj přispívající k budování totalitní diktatury moderního typu, která je někdy označovaná jako „digitální leninismus”. Zapojuje nejmodernější technologie a zároveň současné trendy a využívá přirozenou lidskou soutěživost a náchylnost k závislostem na sociálních sítích a herních aplikacích v kombinaci s tlakem ze strany autorit i okolí. Bodováním v aplikaci mohou být např. ovlivněny studijní výsledky, zvyšují se šance na přijetí na VŠ nebo na kariérní postup. Manya Koetse na svém webu What’s on Weibo zveřejnila krátce po uvedení aplikace začátkem roku 2019 vlastní zkušenosti s jejím užíváním. Zmiňuje mimo jiné některé zajímavé prvky, jako je dvojnásobný počet získaných bodů za „surfování“ aplikací mimo pracovní dobu, tj. brzy ráno, v polední pauze a večer, aby studium Si Ťin-pchigova myšlení nerušilo pracovní či studijní proces a probíhalo přednostně jako volnočasová aktivita.
Moderní nástroj digitální propagandy těží ze vzorců uživatelského chování na internetu, na sociálních sítích a v herním sektoru. Jednoduše řečeno, „studium stranické ideologie a Si Ťin-pchingova myšlení obrací ve hru“, za niž jsou „hráči“ oceňováni výší skóre a potenciálními odměnami. Ty mohou mít podobu virtuálních i hmotných cen nebo mohou být zprostředkované například zaměstnavateli, kteří chtějí své zaměstnance k používání aplikace motivovat. Podobné prvky a pobídky jsou na čínském internetu běžně využívány v komerčním online marketingu a čínští uživatelé na ně velmi dobře reagují. Manya Koetse si také pochvaluje, že aplikace je vlastně takovou „kapesní knihovnou“, ve které má uživatel vše od médií přes knihy až po filmy – samozřejmě s tou správnou tématikou, jako například „Dlouhý pochod“ nebo „Založení republiky“.
Z tohoto pohledu se jedná (pro své účely) o nadmíru užitečnou edukační aplikaci, která zároveň poskytuje zábavu a obsah se zdaleka neomezuje jen na Si Ťin-pchingovo myšlení:
Obecně lze říci, že výběr mediálního obsahu, videí a knih spadá do kategorií tradiční čínské kultury a kanonické literatury, historie, vědy a technologie a politických témat […] Ti, kteří čtou dost stranických článků a zpráv v oficiálních médiích, nebudou mít velký problém absolvovat kvízy a každý týden obměňované otázky. Otázky týkající se ideologie jsou také prokládány otázkami z populární kultury [věnují se například oblíbeným seriálům].
Absolutní kontrola
Zásadním prvkem této moderní propagandy je ovšem to, jakým způsobem zasahuje do soukromého, ba intimního života uživatelů. Nejen že je zaměstnává během trávení volného času, jako to dělají všechny populární aplikace, a přitom jim efektivně podsouvá ty „správné“ názory a myšlenky, ale navíc je i skvělým nástrojem digitální kontroly. Jak už v říjnu 2019 upozornila Jane Li v Quartzu, analýza americké iniciativy Open Technology Fund prokázala, že aplikace obsahuje jakási „zadní vrátka do zařízení, která umožňují privilegovaný přístup [tzv. root access], čímž v zásadě poskytuje administrátorský přístup k uživatelově telefonu.“
To znamená, že aplikace získává ‚superuživatelský‘ přístup k telefonu. Ten jí umožňuje ‚dělat cokoli‘, včetně stahování softwaru, změn v souborech a datech nebo instalace aplikace k ukládání loginů a hesel k účtům.
To mimochodem naznačovala už experimentátorka Koetse, která se na svém Twitteru podivovala, že aplikace hned po zadání telefonního čísla zná její uživatelské jméno z jiných účtů i zařízení, na kterých v posledních letech po čínském internetu brouzdala.
David Bandurski z China Media Project dodává:
Tato platforma je zajímavá a významná [mimo jiné také] kvůli způsobu, jakým obnovuje proces dominance ideologie v digitální éře. To je nejlépe patrné z bodového systému […], který je navržen tak, aby kladl praktické a měřitelné požadavky na to, jak straníci tráví čas, který by jinak měl být považován za jejich soukromý.
Bandurski proto aplikaci označuje za dokonalý nástroj nejen propagandy samotné, ale i kontroly jedince v rámci stranického systému.
Ideologické body bez práce
Instrukce na co nejefektivnější sbírání bodů (často svým způsobem obcházející regulérní způsoby) ihned po rozšíření aplikace zaplavily čínský internet. V principech se velmi podobaly návodům hráčů videoher nebo skupin fanynek na co nejefektivnější streamování produkce jejich oblíbenců nebo obcházení limitů pro možný počet hlasování v anketách popularity (viz kauza Kris Wu). Uživatelé se zde tedy pohybují v dobře známém prostředí, do nějž se aplikace snaží více či méně přirozeně zapadnout.
Nátlak na uživatele také vedl jistého vývojáře k návrhu aplikace s výmluvným názvem „Fuck Süe-si čchiang-kuo“, která byla ke stažení na vývojářském serveru GitHub od března 2019. Nástroj slouží k obejití bodovacího mechanismu v původní aplikaci a získání alespoň minimálního skóre bez plnění požadovaných úkolů, jako je četba určitého počtu článků či shlédnutí propagandistických videí. Neumožňovala však získat vysoké skóre, k jehož dosažení je třeba absolvovat pravidelné kvízy s otázkami z oblasti Si Ťin-pchingova myšlení. Po dvou letech fungování aplikace však developer náhle při příležitosti „dvou zasedání“ komunistické strany oznámil, že ji nebude už dále aktualizovat. Süe-si čchiang-kuo ve svém prohlášení označil za nástroj propagace „ideologie kultu osobnosti a šíleného řízeného vyjadřování loajality“ a text zakončil slovy: „Fuck Süe-si čchiang-kuo, kult osobnosti musí skončit.“ Už o rok dříve autor aplikace v sekci komentářů na GitHubu zveřejnil v Číně cenzurovanou Sü Čang-žunovu esej „Když vztek přebije strach“ a začal naznačovat svůj záměr z ČLR emigrovat.
Nebezpečně svobodný GitHub
Samotná platforma GitHub je již delší dobu čínskými autoritami nahlížena jako značně riziková. Lze na ní totiž v komentářích volně vyjadřovat názory, které jsou jinak na čínském internetu pečlivě cenzurovány. Server China Digital Times nedávno zveřejnil výběr z komentářů na GitHubu vztahujících se k aplikaci Süe-si čchiang-kuo. Lidé si v nich stěžují na nátlak spojený s aplikací, a dokonce se dělí o zkušenosti, kdy juniorní pracovníci musí aplikaci „spravovat” (tj. sbírat potřebné body) za své nadřízené. Jeden z komentářů výstižně popisuje celkovou atmosféru na čínském internetu:
Všichni ti rudí gardisté [narážka na tzv. Kulturní revoluci z let 1966–1976] zdvihající do výše prapory patriotismu, morálky a pozitivní energie… útočí na lidi a nutí je klečet… Jak k tomu došlo? A proč, přestože se naše životy stále zlepšují, je zde stále více takových lidí? Jsou čím dál zuřivější. Nejenže všechny nutí, aby se podřídili stejným politickým názorům, pohledu na svět i hodnotám, ale dokonce mají mít i stejnou sexuální orientaci, vyhledávat stejné partnery a mít stejné milostné preference. Opravdu nedokáží tolerovat odlišnost?
Další pak vyjadřuje znechucení z pohledu řadového člena strany:
Upřímně, chci říct, že z těch desítek milionů členů strany ani jediný nechce, aby se s ním zacházelo jako s malým dítětem, které musí každý den dělat úkoly. Nebudou to chtít snášet moc dlouho. Chtěl bych se všech straníků zeptat: Napadlo by vás před nějakými sedmi lety, kam to až dojde? Nebo i před pěti? Dokonce ani před třemi lety byste nikdy neuvěřili, kam až se dostaneme.