Tisíce videí, na kterých obyvatelé čínské oblasti Sin-ťiang – převážně Ujgurové – hovoří o štěstí a úžasném životě, zavalily v posledních měsících západní sociální sítě. Deník The New York Times a investigativní projekt ProPublica zmapovaly jejich původ a šíření a dospěly k závěru, že jde o masivní propagandistickou kampaň na zakázku čínských úřadů:
(Na vládní příkaz)… byly vytvořeny a šířeny tisíce videí, na kterých čínští občané popírají, že by v Sin-ťiangu docházelo k porušování lidských práv, a nadávají zahraničním politikům a nadnárodním společnostem, kteří se odváží „tamní harmonii“ zpochybňovat.
Šoty, které mají vypadat jako domácí amatérská videa, se na západních sociálních sítích jako Twitter a Youtube objevují od ledna letošního roku. Mají mnoho společného – všechny jsou opatřeny profesionálním anglickým překladem z čínštiny či ujgurštiny, vloženy na v Číně zakázaný Youtube a Twitter a masivně přepostovány. Jak výzkum odhalil, většinou je přeposílají uměle vytvořené účty, trollové či čínská státní média. U některých novináři dokonce objevili počítačový program potvrzující automatické přeposílání. Klipy z této kampaně sdíleli i čínští diplomaté – tzv. vlčí válečníci – s více než milionem (ne vždy autentických) příznivců. Ujgurská problematika překvapivě zaujala na sociálních sítích řadu modelek a přitažlivých mladých žen, jak zjistil Raffi Khatchadourian z New Yorkeru:
Seznámili jste se už s „Addie O’Donnellovou“ z Maine? Je na @twitteru tento měsíc nová! Mezi její záliby patří pózování ve spodním prádle, vášnivé on-line polemiky o Sin-ťiangu a občasné zveřejňování nesmyslů.
Novináři zjistili, že jde primárně o reakci na prohlášení bývalého ministra zahraničí Spojených států Mikea Pompea. Ten 19. ledna 2021, poslední den ve funkci, obvinil vládu ČLR z genocidy páchané na Ujgurech a dalších menšinách žijících v Sin-ťiangu. Reakce čínských státních médií byla okamžitá. Do několika dní na jeho prohlášení reagovaly tisíce uživatelů, především údajných Ujgurů, „svými“ videi.
Stejné fráze, stejný překlad, stejné kanály
280 z tří tisíc analyzovaných videí používá stejnou frazeologii. „Narodil(a) jsem se a vyrostl(a) jsem v Sin-ťiangu,“ opakují svorně všichni aktéři. Tisícovka z nich hovoří o tom, že „viděla video s Pompeem“ a reaguje na něj. Šest set z dvou tisíc označuje Pompeova slova za nesmysly.
Novináři NYT a ProPublica se pokoušeli tvůrce těchto „domácích videí” vypátrat a ověřit si jejich názor na zahraniční politiku. Většinou nebyli k zastižení, nechtěli se zahraničními novináři mluvit či připustili, že mají strach komukoliv poskytnout jakékoliv informace kvůli tlaku místních úřadů. Několik z nich odkázalo novináře na vedení Úřadu propagandy v Sin-ťiangu. Právě tento úřad už v lednu na svém zasedání rozhodl, že je potřeba: „jasně promluvit a tasit meč (发声亮剑)… a bojovat proti Pompeovým protičínským lžím.“
…To, že je v Sin-ťiangu sociální stabilita, hospodářská prosperita, žijí a pracují tam lidé v míru a spokojenosti, je zřejmé celému světu. A v žádném případě to nemohou popřít lži, které šíří Pompeo. Pompeo, šašek, jehož dny už jsou sečteny, se svým nízkým chováním jistě sám přibije na pranýř historie.
Granátová jablka
Hlavním „sběrným” místem všech těchto videí se stala aplikace Pomegranate Cloud (石榴云app) vytvořená čínskými propagandistickými úřady, která má vzdělávat a šířit komunistické učení. Jde o aplikaci pojmenovanou podle výroku generálního tajemníka Si z března 2019. Ten přirovnal všechny národnosti ČLR k semínkům granátového jablka, která stejně jako ony drží pevně při sobě. Termín zmiňuje i Ministerstvo zahraničních věcí ČLR například v kontextu práce s menšinami v zahraničí. Ondřej Klimeš v článku China’s Xinjiang propaganda and united front work in Turkey: Actors and content uvádí, že jej čínské úřady využívají i při práci s ujgurskými studenty a čínskými přáteli v Turecku.
Aplikace Pomegranate Cloud pak reagovala s neskutečnou rychlostí – během několika hodin videa rozeslala na řadu účtů zahraničních platforem, jako je Twitter a YouTube. Rozesílání těchto šotů probíhalo v čínské pracovní době, tedy od 10 h ráno do 8 h večer pekingského času. Aby bylo těžší řetězové přeposílání obsahu vypátrat a strojově zastavit, použili čínští rozesílatelé nový mechanismus – k přeposílaným videím dodávali pár náhodně vybraných znaků a písmen, aby nebyly texty úplně shodné.
Všichni svorně na video
Videa s velmi podobným obsahem vytvářeli lidé z nejrůznějších sfér a profesí, od taxikáře přes farmářku až po důchodce. Všichni mají svorně jasno. Zapojeni byli i rodinní příslušníci nejznámější aktivistky a vůdkyně Světového ujgurského kongresu Rebiji Kadírové. Ta své vnučky takto uviděla po letech odloučení. Rodina Kadírové – údajně až třicet členů včetně jejích dvou synů – je držena v Sin-ťiangu v tzv. převýchovných táborech. Vnučky však byly již dříve využity čínskými úřady k propagandistickým účelům (např. rozhovor pro Global Times). Poslední video, v němž dívky vystoupily, Kadírovou nepotěšilo:
Plakala jsem v srdci nad svými dětmi … Lidé těmto videím uvěří a mohou si myslet, že Ujgurové žijí šťastný život. … Nemůžeme potvrdit, že všechny (tvůrce videí) zavřeli. Ale to, co na svých nahrávkách říkají, není pravda. A oni vědí, že nemluví pravdu. Musí ale říkat to, co po nich čínská vláda chce.
Represe vůči ujgurskému obyvatelstvu a dalším menšinám v Sin-ťiangu sílí. Podle statistických ročenek ČLR bylo v roce 2017 87 % všech trestů v oblasti uloženo na dobu delší než pět let, což je 27% nárůst oproti roku 2016. Podle expertů na lidskoprávní problematiku tento vzestupný trend naznačuje, že represe v regionu jsou stále masivnější.
Nejen proti Pompeovi, ale i kritickým firmám
Údajná spontánní amatérská videa rozhořčených občanů nevyužívá čínská propaganda jen proti Pompeovi. Letos v březnu proběhla zahraničními sítěmi obdobná vlna videí, ve kterých „běžní Číňané“ dávali najevo své znechucení nad zahraničními módními značkami jako H&M, Nike, Adidas, Burberry nebo Uniqlo, které odmítly kupovat „krvavou” sinťiangskou bavlnu. K 21. červnu se na sociálních sítích objevilo asi osm set videí o bavlně a zrádných západních módních řetězcích. Podle autorů výzkumu NYT a ProPublica lze dle případu Pompeo očekávat, že jich přibude.
Počet videí šťastných muslimů, kteří popírají, že by v oblasti docházelo k jakémukoliv porušování lidských práv či dokonce genocidě, pravděpodobně vzroste i kvůli výrokům vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové. Ta totiž začala řešit otázku vyslání pozorovatelů do této oblasti a její iniciativu podpořilo už více než čtyřicet zemí.
České ozvěny
V Česku se čínská propaganda včetně té o Sin-ťiangu šíří především prostřednictvím čínských státních médií – mediálního konglomerátu CGTN, televize CCTV či zahraničního vysílání rozhlasu CRI. Jejich obsah přebírají čínské ambasády po celém světě, tedy i v Praze. Na CRI například vyšel článek „Bavlna z Xinjiangu nemůže být očerňována“ či „Spojené státy jsou vážně nemocné, G7 by jim měla předepsat léky“, kde autor „KI“ cituje reakci mluvčího Ministerstva zahraničí Čao Li-ťiena na prohlášení G7 k Sin-ťiangu:
…Neměli bychom používat ideologické linie pro potlačování různých rozvojových modelů, natož zaměňovat dobro a zlo a přesouvat odpovědnost. Spojené státy jsou vážně nemocné, G7 by jim měla změřit pulz a předepsat léky.
Účinnějším distribučním kanálem propagandy jsou česká média napojená na Čínu, např. Literárky.cz a jejich rubrika reading CHINA+, převzatá ze stranického deníku Kuang-ming ž’-pao, komunistický deník Haló noviny či různé dezinformační platformy jako „názorový portál“ Vaše věc.
Jedním z nejaktivnějších a vůči čínské propagandě nejvstřícnějších kanálů v ČR je Jiří Paroubek, mimochodem spoluzakladatel posledně jmenované platformy (o jeho sloupku o Sin-ťiangu jsme na Sinopsis psali zde). Jeho aktivit si všimla už i česká média, např. Seznam Zprávy, kterým bývalý premiér a předseda ČSSD sdělil:
Nemůžu říct, že nejsem v kontaktu s čínskou stranou, čas od času se obrátím na čínskou ambasádu, aby mi poslali nějaká tisková prohlášení, když mě něco zajímá, třeba k čínským vakcínám…
Z mezinárodních zdrojů jsem si opatřil podklady a nevidím žádný důvod, abych mluvil o nějaké genocidě národa, když jeho příslušníci dokážou za deset let přibýt o čtvrtinu, tak tvrzení o genocidě je směšné.
Paroubkovou logikou ke zvýšení porodnosti
Paroubkovy (s)myšlenky cirkulují nejen v ČR, ale přebírají je zpětně i čínská státní média a využívají dál ke své propagandě, jako např. China Daily:
Stále více zemí se připojuje k čínským diplomatům a obyčejným lidem, kteří se ohrazují proti útokům některých západních zemí v oblasti lidských práv a vyzývají k zastavení politického vměšování, jehož cílem je frustrovat rozvojové země…
Bývalý premiér České republiky Jiří Paroubek odsoudil tvrzení o „genocidě“ v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a poznamenal, že v posledních čtyřech letech nedošlo v Sin-ťiangu k žádným teroristickým útokům, což výrazně přispívá k sociálnímu a hospodářskému rozvoji regionu. Dodal, že velkého pokroku bylo v regionu dosaženo také v oblasti vzdělávání a gramotnosti.
Kromě pokroku v oblasti vzdělávání argumentuje Paroubek tvrzením, že v Sin-ťiangu nemůže docházet ke genocidě, jestliže roste porodnost.
…Pokud bychom používali logiku a skutečně by v AO docházelo ke genocidě Ujgurů (tedy k jejich vyvražďování, k deportacím, odnárodňování apod.), měl by počet obyvatel ujgurské národnosti v AO klesat a nikoliv růst. Tedy, pokud by bylo pravdou, že významná část Ujgurů by se nacházela v koncentračních táborech a byla systematicky ničena. Realita je trochu jiná, vlastně hodně jiná. Mezi lety 2010 – 2018 vzrostl počet Ujgurů v AO z 10,2 milionu obyvatel na 12,7 milionu obyvatel. Tedy, jedná se o růst obyvatel této národnosti o cca 2,5 milionu, respektive o 25 %.
Paroubkovy počty nápadně kontrastují s údaji ze zavedenějších médií, např. The Economist:
Do roku 2017 klesla porodnost v okrese Pa-čchu [巴楚县] z 19 na 13 dětí na tisíc obyvatel, což je velmi neobvyklý pokles za pouhé tři roky. Překvapivé je, že v roce 2019 vykázali v Pa-čchu porodnost 4,15 dětí na tisíc obyvatel. To je jedna z nejnižších porodností kdekoli na světě a pokles, který se zřídkakdy objevuje i v době války.
Pokles porodnosti v Sin-ťiangu potvrdila ve své lednové eseji pro státní média i vládní socioložka Li Siao-sia. Podle ní se po přísném prosazení pravidel (mezi lety 2017 a 2018) snížil počet porodů v celém Sin-ťiangu o 120 000. V roce 2018 dokonce o 1,5 milionu. Li však tvrdí, že nejde o nucené sterilizace, ale o „spontánní souhlas tamních žen se sterilizací.“
Ještě obskurněji vysvětlili klesající natalitu ujgurské populace pracovníci čínské ambasády v USA v lednovém tweetu, v němž tvrdí, že jde o růst emancipace tamních žen:
Studie dokazuje, že v procesu vymýcení extremismu došlo k emancipaci ujgurských žen v Sin-ťiangu a k podpoře rovnosti pohlaví a reprodukčnímu zdraví, díky čemuž [tamní ženy] přestaly být „stroji na výrobu dětí“. Jsou tak sebevědomější a nezávislejší.
Problematice se dlouhodobě věnuje německý badatel Adrian Zenz. Za jeho výzkum analyzující tzv. Karakašský seznam jej čínská státní média dokonce chtějí žalovat pro urážku na cti. Svou studií Zenz jasně dokládá, že politika čínské vlády v Sin-ťiangu je založena na závažném porušování základních lidských práv a naplňuje podle něj kritéria genocidy, definovaná Úmluvou o zabránění a trestání zločinu genocidia, schválenou Valným shromážděním OSN v prosinci 1948.