Čínská pracovní skupina „pro vymýcení pornografie a nelegálních publikací“ (扫黄打非) počátkem června oznámila, že do říjnového výročí založení ČLR bude probíhat koordinovaná kampaň za „vyčištění“ čínského internetu (净网). Svým názvem tato akce připomíná probíhající americkou iniciativu Clean Network, avšak jejich cíle jsou diametrálně odlišné. Americká podoba usiluje o budování internetové infrastruktury bez zapojení „nedůvěryhodných prodejců“, kteří představují „dlouhodobé ohrožení soukromí dat, lidských práv a principiální spolupráce“, čímž míří především na čínské dodavatele technologií, jako je například Huawei. Iniciativa Clean Network má přitom globální ambice – k jejím principům se doposud přihlásilo přes 60 zemí.
Čínská strana naopak „čistí“ domácí internetové prostředí, z něhož chce odstranit „škodlivé informace a internetový obsah“, jako je pornografie či historický nihilismus, a posilovat „pozitivní energii internetu“. Podobné aktivity se již pod taktovkou této skupiny uskutečnily v minulosti, tentokrát však spojila síly i s dalšími orgány – Oddělením propagandy ÚV KS Číny (中央宣传部), Národní rozhlasovou a televizní správou (国家广播电视总局) a několika dalšími ministerstvy a institucemi. Útvar se chce zaměřit na „škodlivé informace a internetový obsah“, jako je pornografie či historický nihilismus, a posilovat „pozitivní energii internetu“. Úřad dále uvedl, že jen od počátku roku do května 2021 se už vypořádal s více než milionem a půl škodlivých informací a zablokoval více než 6400 nelegálních internetových stránek. Z nich vybral sedm modelových vzorů, které mají sloužit jako „varování a výchovný příklad“, přičemž všechny se týkaly „šíření obscénního materiálu za účelem zisku“ (传播淫秽物品牟利).
Výsledky jsou to jistě úctyhodné, otázkou však zůstává, proč strana věnuje tak obrovské úsilí, čas a zdroje, aby lidem zabránila sledovat filmy pro dospělé či číst erotické knihy a komiksy.
Pobouřené matky v boji proti obscénnostem
Jak dokazuje nezávislá novinářka a výzkumnice Celine Sui v článku pro Foreign Policy, „čínská vláda dlouhodobě vyjadřuje svou politiku prostřednictvím veřejných postojů k sexu.“ Za Kulturní revoluce byly romantické vztahy a sex stigmatizovány jako sobecké a zdržující lidi od práce pro ostatní. V 80. letech s příchodem politiky jednoho dítěte vstoupila strana znovu do intimního života lidí svou propagací antikoncepce a dokonce erotických pomůcek. Od konce 80. let pak pravidelně probíhaly kampaně „za vymýcení žluté zhouby“ („žlutá“ zde znamená erotická, pornografická), v nichž padaly velmi tvrdé rozsudky, od mnohaletého vězení po trest smrti. Po období relativního uvolnění přišly s vládou současného generálního tajemníka a výraznou politizací soukromého života další velké zátahy, například kampaň „vymést pornografii a bojovat proti pomluvám“ v roce 2014.
Sexualita je tak v ČLR výsostně politickou záležitostí a strana se pasuje do role morálního arbitra, který, jak je zmíněno i v článku 24 čínské ústavy, vede lidi k revolučním ideálům, morálce a disciplíně. Zároveň se snaží vyvolávat dojem, že regulace je přáním veřejnosti, která se bojí o duševní zdraví mládeže. V této souvislosti dříve sáhla dokonce k takovým krokům, jako je zaměstnání skupiny matek, které měly působit jako špionky a vyhledávat a nahlašovat pornografický obsah. To spustilo vlnu internetového humoru, kdy například blogger Laotuzaiz navrhl, že by samotná vláda mohla být kontrolována matkami:
Pošleme naše matky na Ministerstvo zdravotnictví, Státní správu dohledu nad kvalitou, Státní správu průmyslu a obchodu. Nechme je sledovat vedoucího oddělení, kanceláře či úřadu stejně, jako sledují uživatele internetu. Určitě to bude fungovat. (…) Čínští vládní úředníci se přirozeně nejvíc bojí obyčejných žen.
Matky jsou ostatně obecně důležitou součástí legitimizace „čištění“ internetu. V rámci zmíněné kampaně proti pornografii a pomluvám citovala agentura Sin-chua jednu z matek jménem Čao Jen, která v rozhovoru ocenila, že vláda takto „vytváří čisté internetové prostředí, kde mohou děti vyrůstat.“ Ochrana dětí, nutnost posilovat „pozitivní energii“ internetu (fráze, kterou používá generální tajemník Si Ťin-pching od roku 2013 jako eufemismus pro cenzuru internetového obsahu), potřeba zaručit národní bezpečnost či poněkud paradoxně snaha zachovat právní stát jsou pak častými argumenty pro kampaň „čistá síť“.
Cílem není jen pornografie
Mnozí odborníci se však shodují, že zmíněné důvody jsou z velké části pouhou záminkou pro celkovou cenzuru internetu. Jak píše Celine Sui:
Tím, že čínská vláda zdůrazňuje při debatách o internetu především pornografii, si vypůjčuje morální narativ ke své cenzuře svobodného webu, od zásahů proti webovým stránkám přes cloudová úložiště až po živé vysílání. Boj proti pornografii již dlouho slouží vládě coby obětní beránek, aby mohla kontrolovat internet jako celek.
Toto tvrzení podporuje například i svědectví respondentky knihy People’s Pornography, která působila v tzv. „armádě maobotů“ (五毛党). Ta připustila, že v rámci této „armády“ existovala určitá tolerance vůči existenci pornografie a že s ní bylo skutečně zacházeno odlišně od jiných citlivých témat.
Úřady mluví při akci „čistá síť“ (净网) o nutnosti „vysoko pozvednout prapor ochrany mladých výhonků“ (高举“护苗”大旗), tedy chránit mladé před obscénnostmi. Podobný případ však už v minulosti čínská veřejnost zažila, když byla zavedena povinnost instalovat na počítače mladistvých software s názvem Zelená přehrada (绿坝·花季护航), což bylo obhajováno právě ochranou nezletilých. Software jim měl zabránit dostat se k pornografickému obsahu, jak však zjistili vědci z University of Michigan, kromě obscénností blokoval i politicky citlivý materiál. Projekt nakonec skončil neúspěchem, mimo jiné kvůli nedostatkům v zabezpečení a stížnostem veřejnosti, ale čínská internetová tvořivost se na něj už stihla zaměřit – vznikla komiksová postava dívky Zelená přehrada, s čepicí s říčním krabem, často paradoxně vyobrazovaná v různých erotických situacích.
Že boj proti pornografii bývá jen zástěrkou pro cenzuru politického obsahu, ukazují i zkušenosti z kampaně „proti pornografii a pomluvám“ z roku 2014. Při ní se pod záminkou eliminování erotického obsahu ve skutečnosti bojovalo především proti „falešným médiím“, „falešným novinářům“ a „falešným zpravodajským stránkám“. Zcenzurováno bylo velké množství příspěvků a uživatelů na mikroblozích platformy Weibo či dokonce literárních serverech.
Technologie proti vám i proti nám
Boj proti pornografii také ospravedlňuje nasazení nejmodernějších technologií na sledování a prohledávání webu, např. softwaru na filtrování obsahu či virtuálních policejních jednotek. Jak uvedla specialistka na čínský internet Rebecca MacKinnon, „mechanismy používané k cenzuře pornografie jsou zároveň využívány i k cenzuře čehokoliv jiného, co lidé chtějí zcenzurovat”. A dodala, že se tyto technologie „nakonec využívají mnohem více za účelem cenzury politického obsahu.“
Pornografický průmysl je navíc známý tím, že se často jako první pouští do různých technologických inovací, od „affiliate odkazů“ (umožňujících identifikovat osobu, která odkaz vytvořila) až po virtuální realitu či nové formy médií, čímž se také dostal do hledáčku strany. Jeho uživatelé musí zároveň často vyvinout mnoho úsilí, aby „přelezli zeď“ (翻墙, zavedený výraz pro překonání bezpečnostní bariéry čínského internetu, tzv. Velké zdi). Tímto způsobem se pak mohou dostat také k politicky citlivým informacím, což je pro ČLR výrazně závažnější problém než samotná pornografie.
Páka na zahraniční společnosti
Boj proti pornografii se příležitostně hodí i při jiných příležitostech. Jak píše Celine Sui, pornografické čistky jsou také využívány k ovládání zahraničních společností v Číně. Takto byl například Google ještě před svým odchodem z ČLR obviněn z šíření pornografie, kvůli čemuž byl nucen cenzurovat své výsledky vyhledávání. Čínské Baidu, kde se tento obsah lavinovitě šířil, ale nikdy obviněno nebylo.
I když se tedy v současné kampani „čistá síť“ mluví o společensky přijatelnějším „boji proti pornografii“, minulé zkušenosti říkají, že ona hlavním cílem nebude.