Stálý rozhodčí soud v Haagu vyřkne 12. července v 11:00 verdikt nad dlouhodobým územním sporem v Jihočínském moři. Obrátily se na něj Filipíny na začátku roku 2013 po 17 letech bezvýsledných debat s Čínou, která si nárokuje většinu vod, včetně oblastí v těsné blízkosti sousedních států. Kromě Filipín nárokuje různé části Jihočínského moře také Vietnam, Malajsie, Brunej, Indonésie a Tchaj-wan; všechny tyto státy tak činí na základě nejrůznějších historických, zeměpisných a právních faktů.
Filipíny se na soud v Haagu obrátily na základě Dohody OSN o námořním právu, kterou obě země podepsaly. Žádají, aby bylo rozhodnuto o neplatnosti takzvané “devíti-pomlčkové hranice” (anglicky nine-dash line, čínsky ťiou-tuan sien 九段线), kterou Čína vymezila své teritorium podle obskurní čínské mapy ze 40. let 20. století.
Jihočínské moře ukrývá dosud neprozkoumané zásoby ropy a zemního plynu a vedou tudy strategické námořní trasy mezi Asií, Evropou a Blízkým východem. Oblast je využívána i k rybolovu. ČLR se snaží své nároky posílit masivním budováním umělých ostrovů, jejichž prostřednictvím pak nárokuje přilehlé “pobřežní vody.
Rozhodnutí Stálého rozhodčího soudu – nejstaršího mezinárodního tribunálu pro mírová řešení na světě – zřejmě nepřispěje k uklidnění situace, ale mohlo by naopak zažehnout další rozbroje ohledně strategické vodní cesty. Čínská vláda dala několikrát najevo, že rozhodnutí soudu v Haagu nejenže nehodlá respektovat, ale ani se nebude řízení účastnit. Zůstává otázkou, jak se zachovají Spojené státy, které se prezentují jako dohlížitel na bezpečnost a právo volné plavby v oblasti. Čína svojí stupňující se asertivitou zvyšuje možnost dalších konfliktů. Na různých fórech podniká rázné diplomatické, jakož i vojenské kroky, kterými okolní státy utvrzuje o nezvratnosti svých nároků. Například Jang Ťie-čch’ 杨洁篪, bývalý ministr zahraničí ČLR, navštívil na konci června Vietnam, který sice nevznesl přímou žalobu ke Stálému rozhodčímu soudu v Haagu, nicméně část území v Jihočínském moři si také nárokuje. Je pravděpodobné, že vietnamským představitelům bylo diplomaticky naznačeno, aby své stanovisko dobře zvážili.
Ve svém diplomatickém a propagandistickém úsilí předem diskreditovat verdikt rozhodčího soudu v Haagu Peking mobilizuje své souputníky po celém světě, aby ukázal, že se jeho postoj těší “široké mezinárodní podpoře”. Nedávno se takové “mezinárodní podpory” dostalo ČLR například ze strany jejího nejbližšího spojence v Evropě, Srbska. Odborníka na námořní právo v sobě poněkud překvapivě objevil rovněž předseda českých komunistů Vojtěch Filip. V nedávném rozhovoru pro čínskou tiskovou agenturu Nová Čína (Sin-chua še 新华社) rohodně podpořil postup ČLR:
“Jsem přesvědčen, že navrhovaná arbitráž je krajně předčasná, mimo rámec mezinárodního práva, a svým způsobem narušuje princip, který Fililíny prosazovaly v minulosti, totiž jednotný přístup všech zemí, které sousedí s Jihočínským mořem.”
Agentura Nová Čína uvádí Filipa v titulku jako místopředsedu sněmovny, čímž vzniká dojem, že jeho exkurze do oblasti mezinárodního práva je oficiálním stanoviskem ČR.
Podobně jednoznačně se ve prospěch čínského postoje vyjádřili v poslední době například generální tajemník Komunistické strany Jižní Afriky soudruh Enqimandi, nebo kontroverzní kambodžský premiér Hun Sen (původně vojenský velitel v armádě Rudých Khmérů, později během vietnamské okupace Kambodži premiér jimi dosazené vlády; na postu předsedy vlády se od té doby drží, ať už volby dopadnou jakkoliv). Podle čínských představitelů podporuje čínské stanovisko vůči arbitráži na čtyřicet zemí, převážně v Africe, a údajně rovněž Arabská liga. Není jasné, zda do této skupiny ČLR řadí i ČR.