Jaké jsou Vaše vzpomínky na den, kdy, jak říká Komunistická strana Číny svým lidem, „se nic nestalo“? Co si vybavíte z noci ze 3. na 4. června 1989?
Byl jsem na náměstí Tchien-an-men od večera 3. června, kdy armáda zahájila útok, až do rána 4. června, kdy nás vyhnaly tanky a plně ozbrojené jednotky. Peking byl jako válečná zóna. Slyšel jsem střelbu ze všech stran a viděl vojenské světlice, které stoupaly noční oblohou. Zbili mě vojáci, kteří se vrhli na podstavec památníku Lidových hrdinů a tlačili nás z něj dolů. V nemocnici Fu-sing několik kilometrů západně od náměstí Tchien-an-men jsem viděl na zemi ležet asi 40 těl, některá zabalená do bílých látek. Mezi nimi byl i Čung Čching, student z katedry měřicí techniky z mé univerzity Čching-chua. Byl jsem naštvaný a šokovaný, nemohl jsem uvěřit, čeho jsem svědkem.
Poté jste se objevil na seznamu 21 nejhledanějších osob, a to hned na pátém místě. Proč? Co jste během demonstrací dělal tak nepřijatelného?
Zastupoval jsem univerzitu Čching-chua v Pekingské alianci nezávislých studentských svazů, organizaci, která vedla pokojné protesty. Univerzita Čching-chua byla nejlepší univerzitou v Číně a během protestů hrála významnou roli. Vybudoval jsem a vedl skupinu Hlas studentských hnutí na náměstí Tchien-an-men, která se stala centrem akcí a plánování.
Kvůli svým aktivitám v roce 1989 jste strávil rok ve vězení. Byl jste tehdy odsouzen? Jaký byl proces? A jak jste žil poté, co Vás propustili z vězení?
Byl jsem rok vězněn v nechvalně proslulé věznici Čchin-čcheng. Nikdy jsem nebyl souzen ani odsouzen. Propustili mě jen díky mezinárodnímu tlaku. Bylo to v době, kdy Kongres Spojených států projednával udělení doložky nejvyšších výhod Číně. Na začátku jsem měl tři měsíce nepřetržitě spoutané ruce. V temné vězeňské cele jsem měl neustále hlad. Když mě propustili, byl jsem zařazen do převýchovného programu na odlehlém a chudém místě, protože vláda se domnívala, že mě rok ve vězení dostatečně nezměnil. Nesměl mi být vydán cestovní pas a byl jsem stále pod přísným dohledem. Setkal jsem se však s mnoha obyčejnými lidmi, kteří mi projevovali sympatie, když mě poznali. Někdy mě i cizí lidé vřele zdravili na ulici.
Věřil jste, že se Komunistická strana Číny může změnit nebo reformovat, jak jste jako studenti a vůdci demonstrací na Tchien-an-men v roce 1989 požadovali?
Naším cílem v roce 1989 bylo, aby se komunistická strana sama reformovala a připravila Čínu na konečnou proměnu v demokracii. Tento požadavek měl silnou podporu lidí a také odezvu ve vedení strany. Například i nejvyšší představitel strany Čao C‘-jang byl otevřený větším svobodám a reformám, po kterých volali studenti. Bylo to jediné období, kdy se Čína opravdu přiblížila dosažení svobod, a to v mnoha oblastech. Ale bohužel se nakonec zbavili i Čao C‘-janga. Teng Siao-pchingův brutální masakr zcela upevnil pozici komunistické strany, z které se stal okupační, vojenský režim bez morální legitimity. A od té doby už není návratu.
Mohl byste porovnat roky 1989 a 2022, co se v ČLR za tuto dobu změnilo? Nebo spíše jak se změnila ČLR a její občané?
USA a další demokracie podporovaly Komunistickou stranu Číny i po masakru na náměstí Tchien-an-men, a ČLR tak významně těžila z mezinárodního obchodu a technologií. Nyní je tedy ekonomicky mnohem silnější. Mezitím se v důsledku masakru na náměstí Tchien-an-men stala strana paranoidnější v udržování absolutní kontroly nad svými občany, které napomáhají i nejpokročilejší digitální technologie.
Stále pozorně sledujete a analyzujete situaci i mimo ČLR, v Hongkongu, na Tchaj-wanu. Jak byste popsal situaci tam?
Komunistická strana nikdy neskrývala své globální ambice. Chtějí být inženýry lidských duší, zbavovat lidi jejich svobod, majetku a důstojnosti, a to všude, kde se jich mohou zmocnit. Z Hongkongu, kdysi „zářivé perly” svobodného kapitalismu, se stává Sin-ťiang [oblast, kde probíhá genocida muslimského obyvatelstva]. Generální tajemník Si Ťin-pching se velmi bojovně vyjadřuje na téma obsazení Tchaj-wanu. Ten by pro něj [v případě obsazení] byl takovým korunovačním klenotem, který si nasadí na hlavu jako největší vládce za celá staletí.
Čtvrtý červen je pravděpodobně stále nejcenzurovanějším datem a událostí v ČLR. Proč?
Komunistická strana 4. června nesmyslně vraždila čínský lid. Stále se proto bojí pravdy o masakru na náměstí Tchien-an-men, který zcela vyvrací její legitimitu. Tamní komunisté navíc vědí, že jejich pozice je nejistá, i když se zdají být nezranitelní. Volání po svobodě a demokracii na náměstí Tchien-an-men bude komunisty už navždy pronásledovat.
Co si o Komunistické straně Číny (a jejím generálním tajemníkovi Si Ťin-pchingovi) myslíte? Věříte ještě, že se strana může reformovat zevnitř?
Po masakru na náměstí Tchien-an-men se Komunistická strana Číny očistila od všech reformních frakcí. Nyní Si Ťin-pching upevňuje svou diktaturu více než kterýkoliv císař. Kdokoliv, komu se podařilo vyšplhat do horních pater strany, se stává pouhým nástrojem nemilosrdné mašinérie, která lační po moci a kontrole. Občanská společnost byla rozdrcena. Neexistuje způsob, jak organizovat jakýkoliv odpor, když jsou ve hře nejmodernější sledovací nástroje. Strana musí být konfrontována a zkrocena zvenčí.
Jak vidíte budoucnost ČLR a jejích obyvatel? Je zde nějaká naděje na změnu?
Čína se pod vedením komunistické strany v tuto chvíli v mnoha ohledech podobá nacistickému Německu před druhou světovou válkou, pro svobodný svět představuje však ještě všudypřítomnější a globálnější hrozbu. Pokud jí nebude okamžitě a účinně čelit, bude čím dál větším nebezpečím pro mír a prosperitu. Jakékoliv známky vznikajícího disentu jsou potlačeny. Ale změna v každém případě přijde. Stejně jako nacistické Německo a Sovětský svaz, i diktatura Komunistické strany Číny jednou skončí. Teď se zdá neporazitelná, ale naše cesta je jasná. Nastanou ještě bolestivé bitvy.
Čou Feng-suo (周锋锁), narozený 5. října 1967, je čínský lidskoprávní aktivista, investor a bývalý studentský vůdce z doby protestů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989. Kvůli svému zapojení do studentského hnutí byl po masakru zařazen na páté místo seznamu nejhledanějších osob v zemi a poté byl vězněn. Po propuštění byl donucen odejít do exilu a dodnes žije v USA. Čou získal titul MBA na University of Chicago Booth School of Business a v posledních letech pracuje ve finančnictví. V současné době je prezidentem organizace Humanitarian China a spoluzakladatelem China Human Rights Accountability Center.