Komplikovaných vztahů mezi Čínou a Austrálií si stále častěji všímají i česká média: olympijská aféra verbální potyčky mezi plavci obou zemí, rozhodnutí Austrálie blokovat prodej státního podílu své největší energetické sítě Číňanům, čínské vyhrožování vojenským úderem v odvetě za arbitráž týkající se Jihočínského moře.
Vzrůstající napětí mezi oběma zeměmi, jakož i napětí mezi různými politickými tábory v Austrálii, ba dokonce napětí uvnitř místní čínské komunity jako takové dokumentuje také pokus uspořádat v Austrálii koncerty u příležitosti čtyřicátého výročí smrti Mao Ce-tunga připadajícího na tento tento pátek, 9.9. Plánovány byly dva koncerty – na 6. září v Sydney, na 9. září potom v Melbourne. (Pro přehlednost dodejme, že koncerty měly oslavit Mao Ce-tunga, nikoliv jeho smrt.) Z iniciativy hnutí Embrace Australian Values Alliance (jež je „protikladem“ Australské rady na podporu mírového znovusjednocení Číny, společného jmenovatele hlavních čínských donorů australských politických hnutí) vzešla petice požadující zrušení těchto koncertů. Prvního září přinesla agentura Reuters zprávu o tom, že koncerty byly skutečně zrušeny, ten v Sydney prý z „bezpečnostních důvodů“ (Melbourne důvody zrušení koncertu odmítlo uvést).
Philip Wen v Sydney Morning Herald zdůraznil, že tato událost dále vyostřila prohlubující se rozdíly mezi australskými Číňany:
Čchung-i Feng, docent na Technologické univerzitě v Sydney, který sleduje činnost místní čínské komunity, říká, že různé obchodní a kulturní skupiny stále častěji pořádají „vlastenecké“ akce, aby „ukázaly svou loajalitu konzulátu a čínské vládě doma, aby se zavděčily“, a to za účelem získat podporu pro své obchodní zájmy. Pořádání koncertu k poctě Maa se však dotklo otevřené rány čínských Australanů – mnoho jejich rodin pod vůdcem trpělo, a Kulturní revoluce a Velký skok přímo způsobily smrt desítek milionů lidí.
Austrálie tak ztělesňuje rozpor ve vnímání Mao Ce-tunga v Číně i ve světě. „Kontinent je domovem jedné z největších čínských zahraničních komunit: více než milion z 24 milionů obyvatel Austrálie jsou buď rodilí Číňané, nebo se k čínskému dědictví hlásí“. (zde)
Rozkol panuje mezi dvěma tábory: naturalizovaní Australané, kteří emigrovali v 80. a 90. letech se strašákem masakru na Tchien-an-menu v živé paměti, a pak novější emigranti, kteří již těžili z čínského ekonomického zázraku posledních dvaceti let a cítí se nabuzeni vzestupem Číny coby mezinárodní mocnosti. (zde i s konkrétními příběhy emigrantů)
Stejný zdroj uvádí, že za organizací těchto koncertů stály stejné společnosti (mimo jiné International Cultural Exchange Association Australia a LB Homes Group) jako za organizací loňské akce k 70. výročí války proti Japonsku, kterážto upomínka probíhala ve stejném čase jako vojenská přehlídka v Pekingu (s účastí zasloužilého matadora podobných akcí Miloše Zemana).
Aféra kolem koncertů přišla ve chvíli, kdy jsou vztahy Pekingu a Canberry vystaveny zvýšenému zájmu v souvislosti s obavami z prohlubujícího se vlivu Pekingu v Austrálii. Zatím posledním krokem, který má vzrůstající čínský vliv na australském kontinentu omezit, je snaha zakázat občanům cizích zemí sponzorovat australské politické strany. Jako příklad toho, že takový zákaz by nemusel být od věci, může posloužit případ senátora Dastayariho.
Během kampaně před australskými všeobecnými volbami vyjádřil senátor Dastayari podporu čínským teritoriálním a vzdušným nárokům v Jihočínském moři. Informovala o tom místní média. „Motivace pro tyto senátorovy názory mohla být posílena skutečností, že podnik napojený na čínskou vládu zaplatil senátorovy osobní dluhy,“ řekl Christopher Pyne, člen kabinetu premiéra Malcolma Turnbulla.
Důvodů být ve střehu mají tedy Australané víc než dost, a to na nejrůznějších úrovních. „Čína je největším obchodním partnerem Austrálie a silným investorem ve strategických oblastech jako je zemědělství a potravinářství“ (zde). Čína se znaží posílit svůj vliv pomocí nástrojů soft power, včetně štědrých darů univerzitám, školám a dalším institucím. Oficiální představitelé obou států nedávno podepsali obchodní dohody o spolupráci australských médií s čínskými (např. China Daily, agentura Nová Čína, China Radio International) – což vzbudilo nelibost některých komentátorů. Podrobně jsme o tom informovali zde.